Nevěsta v celku a bez cenzury: Kill Bill je konečně kompletní

Kultovní film Kill Bill se na jaře vrátil do kin v původně zamýšlené verzi s podtitulem The Whole Bloody Affair. Projekce v kině Světozor ukázala, že čtyřhodinový film dokáže i dnes zaujmout.

Snímek Quentina Tarantina, tentokrát v nesestříhané a necenzurované podobě, představuje pro fanoušky kinematografie cennou příležitost. Tato verze vůbec poprvé v širší tuzemské distribuci spojuje oba původní díly do jednoho souvislého celku. Tarantino tak publiku předkládá film přesně v té podobě, jakou prosazoval předtím, než byl rozsáhlý projekt počátkem milénia pod tlakem studia rozdělen. Tehdejší rozhodnutí, motivované převážně obavami z diváckého nezájmu o čtyřhodinový epos a vidinou dvojnásobného zisku ze vstupného, je dnes díky těmto speciálním projekcím částečně napraveno. Návštěvnost ukazuje, že o podobně náročné formáty je mezi diváky stále reálný zájem, což osobně potvrdila i téměř vyprodaná projekce, která proběhla 20. dubna v pražském kině Světozor.

Spojení obou částí do jednoho bloku přináší především zcela odlišnou dynamiku vyprávění a mění vnímání cesty hlavní hrdinky. Standardní verze jsou publikem i kritikou historicky vnímány jako dvě svébytné žánrové pocty. První díl zjevně odkazuje k asijským bojovým filmům a japonskému anime, zatímco ten druhý se nese ve výrazně pomalejším, dialogovém tempu a čerpá ze stylistiky spaghetti westernu. The Whole Bloody Affair tyto kdysi ostré distribuční hranice přirozeně stírá. Diváci ve Světozoru sledovali plynulý příběh o pomstě, který sice vyžaduje značnou trpělivost, ale na oplátku nabízí ucelenější narativ. Například absence původního cliffhangeru, jenž první díl v kinech uměle ukončoval zjištěním o přežití dcery hlavní hrdinky, umožňuje mnohem přirozenější přechod do psychologicky laděné druhé části filmu. „Je to už dlouho, co jsem oba filmy viděl, každý zvlášť. Můj zážitek po zhlédnutí obou naráz, dle původního záměru Tarantina, byl však ještě větší než tehdy,“ uvedl jeden z diváků po projekci v kině Světozor.

K dalším viditelným změnám patří prodloužená a výrazně explicitnější anime sekvence o původu elitní zabijačky O-Ren Ishii, kterou pro film vytvořilo studio Production I.G. Tím hlavním lákadlem z hlediska vizuálního zpracování je však absence cenzurního černobílého filtru ve známé krvavé scéně v „Domě modrých listů“. Ta musela být v původní americké a evropské distribuci odbarvena, aby se film vyhnul nekompromisnímu ratingu NC-17 (nepřístupné do 17 let), který by v zámoří znamenal komerční neúspěch. V této ucelené verzi je sekvence konečně uvedena v původních, sytých barvách, což plně odhaluje Tarantinovu choreografickou i vizuální extravaganci a na velkém plátně vyvolávalo tichý úžas sálu.

Oproti více než dvacet let staré verzi obsahuje film novou podtitulkovou scénu, ve které sledujeme „ztracenou kapitolu“ příběhu, která byla vytvořena ve spolupráci se hrou Fortnite. Tento nečekaný krok publikum v kině zjevně překvapil a rozvířil po rozsvícení sálu živé debaty. Dramaturgie kin v tomto případě úspěšně sází na exkluzivitu, jelikož tato nepřerušená verze není plošně dostupná na žádné z globálních streamovacích platforem. Večer ve Světozoru tak jednoznačně potvrdil, že The Whole Bloody Affair funguje jako sebevědomé filmové dílo a dokazuje, že sdílený, byť fyzicky a časově náročný zážitek v potemnělém kinosále má v éře zrychlené konzumace digitálního obsahu stále svůj nenahraditelný smysl.

Matyáš Plášil

Text vznikl pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D v kurzu Současná česká literatura a kulturní publicistika.