Navzdory porážce zážitek. Jak slávisté zaplavili Milán a kráčeli městem

Jan Korselt –

Milán (Od zvláštního zpravodaje Caroliny) – Hraje se 36. minuta, Slavia už chvíli bojuje na slavném San Siru v deseti a tlaku AC Milán dlouho neodolala. Prohrává 0:1. Jenže teď se míč snáší před branku italského klubu, domácí ho hlavičkují jen před pokutové území, kde už napřahuje David Douděra. Prásk! Jeho dělovka prolamuje rukavice gólmana Maignana, odráží se od tyče a končí v síti. Přes pět tisíc slávistů si užívá euforii, nad hlavami točí šálami a jejich sektor bouří.

„Nepopsatelný zážitek. Asi si ho budu pamatovat do konce života,“ říkal Douděra po zápase. „Když vypustím výsledek, jsem na celý tým moc hrdý.“ Výsledek úplně vypustit nelze, Slavia navzdory statečnému výkonu v Miláně padla 2:4 a také v domácí odvětě ji zlomilo brzké vyloučení, po němž podlehla 1:3. Ale i fanouškům zůstane z Itálie velký zážitek. Tady jejich příběh některých z nich.

Autobus po nočním přesunu přijíždí do Milána ve čtvrtek 7. března už v ranních hodinách, parkuje těsně před velkolepým Stadionem Giussepe Meazzy. Před kamarády z Prahy se tyčí betonové monstrum: masivní podpěrové sloupy, výrazně červená střešní konstrukce a všude kolem jen pusté asfaltové pláně. „Přesně, jak si ho pamatuju,“ přerušuje ticho fanoušek, který zažil před čtyřmi lety Ligu mistrů s Interem.

Sraz před katedrálou

Zápas začíná až v devět večer, a tak zatím parťáci bezstarostně bloudí městem. S každou přibývající hodinou potkávají víc a víc dalších příznivců. Blíží se sraz před katedrálou Duomo, dominantou města. Na náměstí dvakrát tak velké, jako je to Staroměstské, přicházejí v předstihu, už tak je ale z většiny červenobílé.

„Všichni za lajnu,“ nahání speaker s megafonem několikatisícový dav a gestikuluje rukama. Skupinka ultras rozbaluje dlouhou plachtu s nápisem Ave Slavia, f*ck polizia. Odkazuje na nedávné problémy s pořadateli při podzimním duelu na AS Řím. Rázem prostranství halí červenobílý oblak ze dvou dýmovnic. „Město se třese, Slavia je na výjezdě, město se třese,“ zní hlasitý chorál a ozvěnou se od historických budov odráží zpátky. Po průvodu do metra a rychle na utkání.

Největší sportovní aréna v Itálii se otvírá, jedenáct válcovitých pilířů stadionu slouží zároveň jako spirálovité schodiště do sektorů. Strmé ochozy, mohutné ocelové trámy, z velké výšky hřiště působí skoro čtvercově. Do zápasu zbývá 40 minut a z kotle už zní chorály. Přichází moment, který vyhlíží většina fanoušků. Slavné italské Sara perche ti amo rozeznívá celý stadion. Píseň střídá hymna Evropské ligy. Nastupují hráči.

Víc než poločas v deseti

Zbrklý start hostů do utkání pomíjí po několika povedených přihrávkách, Slavii se daří kombinace. Že by s velkoklubem odehrála vyrovnané utkání? Naděje se mění v obavy, přichází zkrat a rozhodčí ukazuje červenou kartu Dioufovi. „Za co jako?!“ ozývá se nechápavě mezi slávisty. Za ostrý skluz. Po pár minutách přichází další rána, hlavou se trefuje domácí Giroud. Fandění ale neustává, odměnou je vyrovnání na 1:1. Jenže ještě před přestávkou hosté dvakrát inkasují.

Do druhé půle naskakuje Schranz, expert na důležité zápasy a s devíti brankami nejlepší střelec mužstva v evropských pohárech. Netrvá ani čtyři minuty a tvrdou ranou z úhlu snižuje. Fanoušci jsou znovu v transu. „Hoši, bojovat!“ povzbuzují nebo si s talismanem v ruce přejí: „Hlavně, ať už to udrží.“ Vtom Pulišić upravuje na konečných 2:4.

Slávističtí fanoušci i tak skandují, po zápase zprvu zklamaně, ale s každou slokou chorálů si uvědomují, jak statečně si tým v dlouhém oslabení vedl. Hráči míří na tradiční děkovačku, už téměř vylidněným stadionem se rozléhá: „Po výhře, po prohře!“

Tentokrát platí to druhé, stejně jako v odvetě. Jízda Evropskou ligou pro tenhle ročník končí, zážitek z Milána zůstane. Na dlouhou dobu. Možná – jak říkal Douděra – na celý život.

Autor fotografií: Jan Korselt

Text vznikl v rámci předmětu Psaná žurnalistika – Carolina pod vedením Ph.D Ondřeje Trunečky, Mgr.