Sparta v Liverpoolu: debakl na hřišti, zato na tribunách zážitek
Vašek Hojný —
Liverpool (Od zvláštního zpravodaje Caroliny) – „John Lennon byl sparťan,“ vtipkuje hlouček u slavné sochy Beatles na liverpoolském nábřeží. Jako důkaz dávají frontmanovi i ostatní členům kapely kolem krku sparťanské šály a na památku se fotí. Vzápětí je střídá další skupinka Čechů a podobně to vypadá na každém rohu. Do města na řece Mersey totiž 14. března přijela Sparta!
Centrum žije už od rána. Sice je čtvrtek, ale hospody a bary se slušně zaplnily ještě před obědem. Těžko by se hledal podnik bez sparťanských fanoušků. Těch na sever Anglie vyrazilo přes dva a půl tisíce, aby podpořili klub v druhém zápase osmifinále fotbalové Evropské ligy proti místnímu velkoklubu. Neodradila je ani vysoká porážka 1:5 v úvodním utkání na Letné. „Minulý týden jsme hráli dobře a odvážně, ale Liverpool je jiný vesmír. Teď si to aspoň můžu bez stresu užít,“ shrnuje dvacetiletý permanentkář.
Lístky zmizely za dvě minuty
Anglický tým nakonec ovládl i odvetu jasně 6:1. „Na výsledku nezáleží,“ nenechal si zkazit první zahraniční výjezd: „Hlavně, že jsem se sem vůbec dostal.“ O vstupenky do sektoru hostů byl obrovský zájem, zmizely během dvou minut. Oficiální fanklub za chvíli vyprodal tři letadla i tři autobusy a stovky fans se na Britské ostrovy dostaly po vlastní ose.
Všichni se scházejí dvě a půl hodiny před výkopem u potemnělého Goodison Parku, kde hraje zápasy Everton. Reflektory svítí asi o kilometr dále na ikonickém stadionu Anfield Road, kam sparťané vyráží pochodem. Zpěv chorálů a pár odpálených dýmovnic zaujme místní, kteří si dav nadšeně natáčí. Pohodová procházka parkem končí asi po půl hodině před branami stadionu a obešla se bez velkých policejních manévrů i těžkooděnců.
Vstup dovnitř je podobně klidný a dobře zorganizovaný. V útrobách ale nastává zklamání z nabídky občerstvení a z pravidla, že se do hlediště nesmí s pivem. Vše vynahrazuje dokonalý výhled na hřiště a nepopsatelný genius loci Anfieldu, který si stadion zachoval i po velké rekonstrukci dvou tribun. A ve chvíli, kdy skoro 60 tisíc lidí začne zpívat slavnou hymnu You´ll never walk alone, naskakuje husí kůže.
Jinak se ale o atmosféru starají především fanoušci Sparty. „Kdo neskáče, není sparťan“ a „v Praze na Letný hraje pražská Sparta,“ burácí stadionem už při rozcvičce. Naprosto opačná situace panuje na trávníku. Domácí mají od začátku velkou převahu, kterou potvrzují gólem už po sedmi minutách, a po čtvrthodině je to už 4:0.
I podruhé jiný vesmír
„Tímhle tempem dostaneme deset,“ ozývá se až zoufale od některých sparťanů. I přes hrůzostrašný vstup do zápasu ale pokračují a fandí. Odměna přichází na konci první půle, kdy se prosazuje Veljko Birmančevič. Část sektoru jeho trefu vůbec nevidí, protože si v danou chvíli háže se zakopnutým míčem, aby pozvedla lehce skleslou náladu.
Liverpool po pauze přidá ještě dva góly a vítězí 6:1. Mezitím tribunám Anfieldu vládnou sparťané. „Obrovské uznání, byli špičkoví,“ ocenil je po zápase na síti X reportér Lewis Steele. To ti domácí se i přes vysoké vedení většinu zápasu jen tiše dívají. Za což si od hostů vyslechli posměšné: „Co jste tak ticho?!“
Po závěrečném hvizdu se stadion pomalu vyprazdňuje. Příznivci Pražanů ale ještě nechtějí domů, chorály a potleskem děkují za celou pohárovou sezonu, za postup ze skupiny a senzační vyřazení Galatasaraye.
„Byli neskuteční. Nic podobného jsem ve své kariéře nikdy nezažil. I po posledních nevydařených výsledcích nás stále podporují,“ vyzdvihl na tiskové konferenci trenér Brian Priske. Stejně je chválili i domácí fandové, kteří se trousili od stadionu: „Nepřestali ani na chvíli. Respekt!“
Z Liverpoolu Vašek Hojný
Autor fotografie: Vašek Hojný
Text vznikl v rámci předmětu Psaná žurnalistika – Carolina pod vedením Ph.D Ondřeje Trunečky, Mgr.
