Kytice Národního divadla zasáhne diváky svou surovou krásou

Na jevištních prknech Národního divadla mohou být diváci svědky divadelního zpracování Kytice – sbírky balad od Karla Jaromíra Erbena z roku 1853. Z celkových třinácti Erbenových básní se režisérské duo SKUTR, tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, rozhodlo dramatizovat osm z nich. Dramaturgyní inscenace je Ilona Smejkalová. Ačkoliv se jedná o příběhy všem známé, vizuální zpracování z nich udělá nezapomenutelný zážitek. Zásluhu na tvorbě scény má Jakub Kopecký a o kostýmy se postarala Simona Rybáková. Inscenace měla premiéru 28. února 2019 a lístky na další představení jsou stále k dispozici.

Ve zhruba dvouhodinovém představeníse divákovi před očima prostřídá sedm balad, které jsou rámovány osmou – Záhořovým ložem. V něm vyniká svou recitací František Němec a  divákovi se naskýtá pohled na scénu, které dominuje vyhořelý barokní kostel. Poté přichází na řadu Zlatý kolovrat, kdy se z pohádkového příběhu stává horor a za dunivého zvuku sekery se v nápaditém kostýmu Dory (v provedení Magdalény Borové) ztrácejí postupně její končetiny. Polednice, ačkoliv ze sbírky nejznámější balada, je asi nejslabším článkem celého představení. V jednoduchém provedení této části není žádný výrazný prvek a je navíc rychle zastíněna jednou z nejpropracovanějších balad inscenace – Vodníkem. Scéna se proměňuje ve Vodníkův svět, do kterého je vztažena Dcera, která nedbala špatného pocitu své Matky. Děsivý Vodník v provedení Csongora Kassaie drží Dceru ve svém světě a vezme si ji za ženu. Dcera v podání Anny Fialové chřadne a jedinou radostí je její syn. Drama vrcholí v momentě, kdy Matka, ztvárněná Taťjanou Medveckou, nechce pustit Dceru z návštěvy zpět za Vodníkem. Ten však Dceru potrestá nejvyšším způsobem – zabije jejich společné dítě.

Inscenace pokračuje baladami Dceřina kletba a Svatební košile, která ale působí na jevišti trochu zdlouhavě. Téměř v závěru opět přichází na scénu Anna Fialová v baladě Holoubek. Ztvárňuje Vdovu po zemřelém Manželovi, Janu Bidlasovi. V knize nenápadná balada dostává na jevišti nevídaný prostor, zejména scénograficky. Obrovské šaty symbolizující rozbouřenou vodu pohltí celé jeviště a působí dechberoucím dojmem. Štědrý večer, ve kterém Hanu hraje Iva Janžurová a Marii Pavlína Štorková, zobrazuje tíhu způsobenou znalostí našeho osudu. Po vizuálně náročných baladách se inscenace cyklicky uzavírá a přichází druhá část jednoduše vyobrazeného Záhořova lože.

Témata Erbenovy Kytice jsou nadčasová. Láska, vina, trest, smrt, vztah matky a dítěte – to vše řešíme dodnes. Kytice v sobě spojuje pohanské zvyky, křesťanství, mystičnost i pohádkovost a dohromady tak utváří obraz české mytičnosti. Pro mě byla na základní škole Kyticepouze povinnou četbou, ze které jsem se musela naučit recitovat Polednici. Až postupem času jsem začala objevovat hloubku zveršovaných příběhů a naprosto jsem jim propadla až po tomto divadelním představení. Krása veršovaných příběhů na jevišti vynikne a vyzdvihne je výborné herecké obsazení, promyšlená scénografie i hudební doprovod. Pokud chcete odcházet z divadla s pocitem, že jste si prožili něco surového, ale přesto krásného, Kytice je to pravé představení.

Text vznikl  v předmětu Poválečná literatura a kulturní publicistika pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D. 

Foto: Pavel Hejný

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.