„Dobří holubi se vracejí“
Po roce se na zámek ve Slatiňanech vrátila se svým štábem slovenská režisérka Mariana Čengel Solčanská. Dokončuje zde svůj film „Služka“. Námětem byla kniha Hany Lasicové. Na rozpadu monarchie ukazuje Solčanská rozpad vztahů v rámci jedné rodiny.
Do Slatiňan se kromě filmařů vrátili i studenti žurnalistiky se svým pedagogem Karolem Lovašem. „Díky paní režisérce se můžeme přímo na place učit vnímat realitu, kterou máme zachytit. Konkrétně jsme se učili vést rozhovory, postprodukčně je upravit. Vysvětlujeme si, na co si dávat pozor, čemu se vyhnout. Teoreticky to můžete ovládat na 100 %. Je ale stejně důležité dotknout se těch věcí i prakticky. Studentům se snažím připomínat jejich velkou moc, kterou budou jako novináři mít. Její součástí by měla být proto i zodpovědnost. Jsou těmi, kdo můžou rozhodnout, že z ‚génia bude blb a z blba génius‘“.
Jak to v praxi na place vypadá si nyní poslechněte v rozhovoru učitele a jeho studentů s režisérkou „Služky“ Marianou Čengel Solčanskou.
Martin, Adam, Dan a Michael si ve filmu Mariany Čengel Solčanské i zahráli. Jako komparzisté zvládli role vojáků, měšťana i „Cikána“. Spolu se svým učitelem vyzpovídali Martin a Adam 84 letého kolegu – komparzistu Ladislava. Ten si ve filmu střihl roli císařské výsosti, Franze Josefa.
O příběhu studenta Michaela – „Džindžiho“ a jeho role ve filmu vypráví ve své rozhlasové glose Karol Lovaš. „Snažil jsem se studentům vysvětlit, jak je důležité být invenční. Dívat se kolem sebe. Nasávat všechno, co můžeme pak proměnit v rozhovor, reportáž, nebo třeba rozhlasovou glosu. Novinář by měl vidět víc, než jiný člověk. To je jedna z nejhezčích definic toho, kdo je a kým má být.“
V druhém díle zpráv z natáčení „Služky“ vám nabídneme výstupy Aničky Mullerové, Ivany Kozákové, Markéty Pleškové a dalších účastníků praktické výuky pod vedením Karola Lovaše. Na slyšenou.
Foto: Karol Lovaš
