Živou vodou proti covidu (nebo spíš vědeckému poznání?)

„Koronaviru se dá vzdorovat s různými pomocníky. Novinkou je mobilní aplikace Cell Wellbeing App, která mění molekulární strukturu vody a dalších nápojů, a tím posiluje imunitu a harmonizuje procesy v těle.“

Výše citované věty nejsou úryvkem vytaženým z hloubi diskusního fóra pod článkem na ezoterickém webu léčitele Svatoslava z Třeskoprsk, nýbrž perex textu, který pod názvem Živou vodou proti covidu vyšel ve středu 2. prosince 2020 na šesté straně celostátníhodeníku Lidové noviny v rubrice domácího zpravodajství. Autorka Eva Presová jím v zásadě sděluje: „Přiložte telefon ke sklenici nebo hrnku a během chvilky budete díky speciální aplikaci mít živou vodu, která posílí vaši imunitu a pomůže i v boji s koronavirem.“

Přijde vám tato informace nedůvěryhodná? A co když řeknu, že na vývoji aplikace se podílel mexický lékař Carlos Orozco? A že ten při své práci vycházel ze zjištění profesora Geralda Pollacka z Washingtonské univerzity z USA, jehož tým účinnost Cell Wellbeing App prokázal? Zpráva rázem působí věrohodněji.

Když pak citací onoho mexického lékaře vysvětlím princip, na němž aplikace funguje, už mám dostatečně přesvědčivý argument pro kohokoli v oboru nevzdělaného. „Když je voda vystavena Cell Wellbeing App po dobu jedné minuty, dochází ve vodě k ovlivnění úhlu tvořeného atomy vodíku – ze 104,5 stupně do úhlu 109,5 stupně – což umožňuje vytvoření pyramidové struktury vysoce nabité energií. Proto se taková voda lidově nazývá biovoda neboli živá voda,“ vysvětluje v textu Orozco. Jeho vyjádření dodává autoritu přesné číselnévyjádření i užití charakteristické terminologie.

Dále se v textu čtenář dozvídá, že aplikaci testovala i česká imunologická klinika inPharm Clinic v Jesenici u Prahy, jejíž ředitelka Lucie Kotlářová aplikaci doporučuje „nejen k optimalizaci kvality vody, ale také k eliminaci účinků elektromagnetického pole mobilních sítí, které může negativně ovlivňovat buněčný metabolismus, zejména na úrovni nervového, hormonálního a imunitního systému.“ Podle rektora ČVUT Vojtěcha Petráčka, by „z vědeckého hlediska bylo potřeba ještě další posouzení. Nová aplikace totiž zahrnuje poznatky z různých oborů.“

Závěr textu informoval, že si aplikaci lze stáhnout do telefonu pouze ze speciální internetové stránky a nelze ji koupit v obchodech s aplikacemi, protože „frekvence fotonů musí být čerstvé, uložené v paměti telefonu nefungují, proto se živě streamují na zabezpečeném serveru.“ A nechyběla ani cena – za užívání aplikace měsíčně zaplatítenecelých 80 korun.

Za živou vodu vcelku přijatelná cena, že?

Carlos Orozco? Proč ne rovnou doktor Martin?

Text byl z hlediska obsahu pochopitelně nesmyslný, ale odvolávání se na autority mu v očích čtenářů mohlo dodat punc uvěřitelnosti. Jak to tedy bylo s citovanými odborníky?

Pokud je řeč o lékaři Carlosi Orozcovi, toho s pomocí Googlu nenajdete. Narazíte na fotbalového obránce, stavebního inženýra nebo ilustrátora. Na lékaře nikoliv. Žádné články v renomovaných vědeckých časopisech, žádné studie. Už samotný fakt, že by o lékaři „s mezinárodními zkušenostmi“ internet nevěděl, je zarážející. To o profesoru Gerraldu Pollackovi sice ví, zato například slovy kanadského chemika Stephana Lowera poukazuje na skutečnost, že Pollockovu práci na téma struktury vody často zneužívají šarlatáni, kteří se na ni odvolávají a tvrdí, že potvrzuje účinky jejich produktů.

Na svém webu Chemické změny ve vodě Lower vyvrací tvrzení autorů Cell Wellbeing App a dalších přibližně dvou desítek produktů téhož charakteru, označuje je za šarlatány a tvrdí, že „žádný z jejich názorů nemá významnou podporu ve vědeckých komunitách chemie, biochemie nebo fyziologie, dokonce ani nejsou považovány za hodné debaty.“

A rektor ČVUT Vojtěch Petráček? Ten se stal obětí manipulace, když Presová jeho slova zcela překroutila, což doložil zveřejněním emailové komunikace s redaktorkou, z níž jasně vyplývá, že podle Petráčka může aplikace fungovat jedině na bázi placebo efektu. V první zprávě dokonce redaktorku vyzývá, aby se od předložené studie držela dál, pokud uznává vědecké hodnoty. Presová ale zcela vytrhla z kontextu jen zdrženlivější část jeho vyjádření, v němž hovoří o „potřebě dalšího posouzení“. Přestože pro obsah textu získala vědecký protiargument, rozhodla se Presová využít té části Petráčkova vyjádření, která údajnou studii explicitně neodsoudila jako nesmyslnou, čímž ji v podstatě legitimizovala.

Fake news, pseudověda, psali Manipulátoři.cz

Předmětem zájmu této práce není primárně polemika s vědeckými tvrzeními, to už udělali povolanější, ale analýza, jak mohl na první pohled fantaskní článek s pseudovědeckými tvrzeními projít redakční kontrolou a jaké byly následky celé aféry.

Reakce novinářské a akademické obce přišly bezprostředně po vydání textu. Kauzou se zabýval například pořad Newsroom ČT24, který událost pokryl spíše z hlediska kritiky standardů novinářské práce, na webu Manipulátoři.cz Lubomír Tomeček zase vyvrátil pseudovědecká fakta s odvoláním na profesora Jiřího Kolafu z ústavu fyzikální chemie VŠCHT, a dokonce rozklíčoval, jak se podklady pro text do rukou autorky Evy Presové nejspíše dostaly.

Poukázal totiž na fakt, že inPharm Clinic, jejíž ředitelku článek citoval, je obchodním partnerem, který profituje na distribuci zmíněné aplikace, na níž současně dělá zdánlivě nezávislé posudky. Tomeček navíc upozornil, že ačkoli je v textu aplikace prezentována jako novinka, video, které má dokazovat její údajně blahodárné účinky na nápoje, je už čtyři roky staré.

Došel proto k závěru, že se InPharm Clinic, která aplikaci fungující na bázi placebo efektu v Česku distribuuje, domluvila v Lidových novinách na inzerci převlečenou za zpravodajský článek v rubrice Domov.

Zde je potřeba říct, že takováto cílená manipulace by byla hrubým porušením etického kodexu skupiny Mafra, ačkoli o jeho dodržování si zejména po roce 2013, kdy vydavatelství zakoupil Andrej Babiš, není třeba dělat iluze.

Omlouváme se, stačí to takhle?

Dříve než k situaci zaujala oficiální stanovisko redakce Lidových novin, přispěchal s expresivním slovníkem komentátor Lidovek Petr Kamberský, který na svém facebookovém profilu text označil za „úlet“, omluvil se za něj, ale zároveň přednesl cosi jako obhajobu, kterou stavěl na úskalích redakční práce z domova, kam se novináři po dobu koronavirové pandemie přesunuli. Podle Kamberského se tím roztříštil záchytný systém redakční kontroly, což vedlo k tomu, že nesmyslný text propadl sítem a způsobil novinám celostátní ostudu.

Stejně pak redakce argumentovala v otištěné omluvě, byť je potřeba podotknout, že ji tiskla nadvakrát. Poprvé se omluvila ve čtvrtečním vydání drobným vyjádřením v dolní části deváté stránky v rubrice Dopisy redakci: „Ve včerejším vydání LN vyšel článek Živou vodou proti covidu, který obsahoval vědecky nepodložená tvrzení. Omlouváme se čtenářům za to, že článek nesplňoval zpravodajské nároky Lidových novin.“

Opět se silně ozvali kritici. Například publicista Daniel Dočekal na svém twitteru napsal: „Osobně si myslím, že tahle miniaturní nenápadně neviditelná omluva Lidovek je nedostačující. Protože to, co provedli, je na omluvu tak minimálně v celostránkové podobě. A vyvození důsledku, protože tady selhal vedoucí vydání i šéfredaktor.“

Snad právě pod tíhou kritiky novinářské a akademické obce přišla v sobotním vydání druhá omluva, tentokrát už rozsáhlejší, otištěná ve spodní polovině druhé stránky. Selhání bylo vysvětleno důvody obsaženými v již zmíněném statusu komentátora Kamberského a volání po vyvození důsledků redakce vyslyšela: Autorka textu Eva Presová v deníku skončila, editoři byli penalizováni.

Skutečné příčiny, které vedly k publikování textu, zůstanou nejspíš jen v rovině domněnek. Na mě ale jako věrohodnější působí vysvětlení Ladislava Tomečka z webu Manipulátoři.cz, tedy že byl článek vydán jako skrytá inzerce, což pochopitelně redakce nemůže přiznat, neboť by se usvědčila z porušení kodexem deklarovaných hodnot. Takto z kauzy vyšla jen s ostudou a veřejnost může poukazovat na domnělou nekompetenci autorky textu či editorů.

Zašlá sláva Lidových novin

Událost je ale jen další kaňkou na pověsti kdysi elitního titulu s dlouholetou tradicí, o němž se mezi profesionály novinářského řemesla v posledních letech hovoří spíše v souvislosti se servilitou šéfredaktora Ištvána Léka vůči premiérovi Andreji Babišovi, který prostřednictvím svěřenského fondu mediální dům Mafra nadále ovládá, o čemž svědčí krom jiného i uniklé nahrávky, na nichž Babiš spolu s tehdejším redaktorem MF Dnes Markem Přibilem konzultuje načasování dehonestační kampaně vůči Babišovým politickým konkurentům.

Právě kvůli premiérově osobě Lidovky v několika vlnách postupně opouštěli zaměstnanci – poslední velký exodus nastal v roce 2018 s odchody Petry Procházkové, Šárky Kabátové, Vojtěcha Gibiše, Ivany Milenkovičové či Milana Rokose.

Stalo se tak shodou okolností poté, co byl na webu Lidovky.cz publikován text o sporu kolem syrských sirotků, který redakci poskytl Úřad vlády ČR a který byl podepsán údajnou lékařkou Taťjanou Horákovou.

I proto, že v redakci Lidových novin existuje pro publikování podstrčeného článku precedens, mám důvod se domnívat, že podobným případem byl i text Živou vodou proti covidu.

Zatímco v případě sirotků šlo o ovlivnění veřejného mínění, v případě živé vody může být řeč o podpoře „šmejdské“ praktiky na stránkách seriózního celostátního deníku. To znamená naprostou absenci společenské odpovědnosti. Text otevřeně lživého obsahu totiž potenciálně ohrožuje nejen peněženky čtenářů, kteří třeba i pod tlakem paniky z šířící se nákazy podlehnou a aplikaci si předplatí, ale i jejich zdraví, neboť pocit, že jsou chráněni pitím „živé vody“ v nich může oslabit pocit nutnosti chránit se před koronavirem konvenčními ochrannými prostředky a dodržováním protipandemických opatření.

V době informační přesycenosti, kdy je nejen v kontextu České republiky stále zřetelnější potřeba bojovat s algoritmy sociálních sítí a alternativními zdroji informací, by velké mediální domy, proti kterým se právě tyto alternativní zdroje vymezují, měly být majákem kvalitní, objektivní, vyvážené a společensky odpovědné žurnalistiky.

Ať už byla kauza „živá voda“ skutečně jen redakčním přešlapem a pochybením jednotlivce, nebo záměrnou manipulací, k důvěře v tradiční média rozhodně nepřispěla. Už tak dost zmáčený papír poskvrnila další kaňkou.

Zdroje

Foto: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *