Vyzkoušeli jsme PCR testování ze slin v centru BIOCEV
Jak se správně otestovat ze slin? A víte k čemu všemu sloužily v minulosti laboratorní žáby? To jsme se dozvěděli ve výzkumném centru BIOCEV, společném výzkumném pracovišti Akademie věd a Univerzity Karlovy v rámci naší návštěvy.
Projíždíme branou a parkujeme do jedné ze dvou dlouhých systematických řad aut. Nad námi se tyčí komplexní moderní budova, působící nenápadně, pokud bychom pominuli její velikost, značící skromnou majestátnost. Vcházíme do prostorného vestibulu, kde nás zanedlouho vyzvedává David Švec. K našemu překvapení nemá bílý plášť. Sympatický muž je oblečený v bundě a teniskách. Člen PCR testovací laboratoře v Biotechnologickém ústavu AV ČR v centru BIOCEV. Zastává názor, že ,,kdo chce testovat, použije antigeny, kdo chce izolovat nakažené, použije PCR”.
Po rychlém seznámení nás uvádí do pletence chodeb a dveří. U jedněch z nich zastavujeme, poupravíme si respirátory a vcházíme do místnosti. Nachází se zde spousta různých přístrojů, pipet, zkumavek, pár počítačů a šanonů, plato vzorků chystané na PCR testování, a jedna zaměstnankyně sedící až u zadního stolu s výhledem do zeleně.
,,Kde přesně se aktuálně nacházíme? Je tato místnost určena k testování?,” dotazuji se doktora Švece. Odpovídá, že se jedná o servisní laboratoř a zároveň o tzv. ,,core facilitu“ centra BIOCEV. Pomáhají zde dalším výzkumným centrům a laboratořím osvětou, asistencí nebo poskytnutím služeb v oblasti PCR metod. Zároveň jsou zde schopni umožnit testování firmám, které mají zájem o PCR metodu namísto antigenní. V rozhovoru se dostáváme k procentům, které ukazují množství pozitivně testovaných. David Švec objasňuje, že v nejmenované firmě číslo pozitivně testovaných vzrostlo, po změně testování z antigenní metody na jejich způsob PCR, zhruba o 4–5 %.
I my sami se jdeme otestovat. Bereme jednu ze sad, vyvinutou českou firmou DIANA Biotechnologies, s.r.o.
S ní BIOCEV aktivně spolupracuje. Na malý trychtýřek našroubujeme zkumavku, do trychtýře odplivneme zadní sliny a zkumavku zpět odšroubujeme. Tu uzavřeme víčkem a je hotovo. Po zkušenostech se stěry z nosohltanu, které zkrátka nepatří k těm nejpříjemnějším způsobům, a také s komplikovaností provedení některých typů antigenních testů, se nabízí otázka: ,,Jak je možné, že vláda preferuje antigenní testy na rozdíl od PCR, jež jsou mnohonásobně spolehlivější?” David Švec odpovídá v podstatě bez většího zamyšlení: ,,Antigenním testům se nedá upřít nižší cena. Jeden náš PCR test vyjde na 400 korun. Zároveň jde o snazší logistiku, vzorky totiž není nutné, díky okamžitému výsledku, odvážet do laboratoří. Může jít o možnost centrálního nákupu státem, což se PCR testů netýká. Možná o tu cenu jako takovou primárně nejde. Přeci jen, pokud se firma nechá testovat na antigen další firmou, rovněž to vyjde na několik stovek korun. Asi tu hraje roly i větší komplikovanost s manipulací. Vzorky nemůžete poslat běžnou přepravní společností, jelikož se jedná o biologický materiál, a ještě to obnáší částečnou administrativní práci navíc.”
Procházíme dál laboratorním centrem. Míjíme mnoho dveří, kam okýnky nakukujeme a zase pokračujeme. Zastavujeme až u místnosti, kde jsou uchovávány laboratorní žáby. Malé, velké, zelené, bílé, je jich tu plno. S nimi i kryotom, stroj, kterým jsou krájeny jednotlivé části zamrazeného vzorku. Konkrétně se jedná o žabí embrya. Ta slouží k výzkumu pomocí qPCR metody přítomnosti mRNA genu v jednotlivých vývojových stádiích vajíčka. Dozvídáme se, že prvním těhotenským testem byla ,,počůraná žába”. Test založený na shodě HCG hormonu u žen a žab. Pokud byla žena těhotná, žába nakladla do druhého dne vajíčka. Otázkou zůstává, jak byly tyto ,,těhotenské testy” v tehdejších lékárnách uchovávány.
Naší poslední zastávkou je laboratorní místnost, kde dochází přímo k testování vzorků. Hodnota vybavení se pohybuje okolo pěti milionů korun. Několik nepostradatelných přístrojů, které nejenom usnadňují, a tím i urychlují práci laborantů, ale odvádí přesnou a komplikovanou úlohu, která se člověkem těžko nahrazuje. Pozorujeme celý proces. Pro Davida již rutinní záležitost, pro nás fascinující a přesně nastavený chod jednotlivých kroků spolupráce člověka a robota.
K našemu překvapení nás David na konci návštěvy přivádí ven z laboratorního centra přes místnost, kde si zaměstnanci mohou zahrát ping pong, zacvičit jógu nebo zameditovat. Vcházíme na velkou travnatou plochu s několika dřevěnými úly. Jedná se o Davidův koníček. ,,Dneska nelétají, je na ně příliš velká zima,” oznamuje nám. S údivem a nadšením si prohlížíme úly a pár umrzlých včeliček. Pomalým krokem se vracíme k parkovišti, kde necháváme naše hlavy zpracovat všechny informace, jež jsme po dobu návštěvy výzkumného centra BIOCEV načerpali. Posledním překvapením nám je malý úl pro čmeláky. ,,Je přeci jen lepší je mít tady. Má tu domeček i květiny. Kdyby čmelák zůstal na louce, kterou někdo poseká, bylo by po něm“.
David se s námi loučí. Míříme zpět do víru velkoměsta, kde nás čekají vcelku banálnější úlohy, než potencionální záchrana životů, včelích, čmeláčích i těch lidských, jež se odehrává zde, v BIOCEV-u.
Text: Terezie Richterová
Rozhlasová reportáž: Daniel Palát
Foto: Karol Lovaš
