Podle Kaczyńského by bylo nejlepší média znárodnit

V Polsku už více než pět let neexistují veřejnoprávní média. Přejmenovala se na národní a stala se z nich provládní propaganda. Veřejnoprávní rozhlas a televizi zasáhla změna v zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání, která vládě umožnila provést personální čistku a dosadit své lidi. Celá polská mediální scéna se během vlády strany PiS ještě zřetelněji polarizovala. Je možné ji rozdělit na dva tábory: vládní a protivládní, chceme-li konzervativní a liberální.

Média kritická k vládě jsou pod tlakem nejen slovních útoků ale i žalob. Piotr Stasiński z opozičního deníku Gazeta Wyborcza hovoří o takzvaných Slapps (Strategic Lawsuits Against Public Participation). Jejich cílem je druhou stranu zastrašit účelovým podáním žaloby, přičemž žalobce obvykle nečeká, že vyhraje. V současné době je proti deníku Gazeta Wyborcza vedeno asi šedesát takových řízení.

Tlak je na opoziční média vyvíjen i finanční. Od nástupu strany PiS k moci nemá deník Gazeta Wyborcza žádné inzerenty ze strany firem, kde je podílníkem stát. V obdobné situaci se ocitl například také týdeník Newsweek Polska vlastněný švýcarsko-německou společností Ringier Axel Springer.

Na rozdíl od Maďarska, kde ke zničení nezávislé novinařiny došlo skrze oligarchy propojené s vládou, probíhá v Polsku tak zvaná repolonizace médií, v očích předsedy strany PiS Jaroslava Kaczyńského jakési zestátnění, tedy návrat do polských rukou a úplně nejlépe do vlastnictví státu. Repolonizace by rovněž měla zajistit víc periodik, která budou ukazovat „pravou tvář světa“.  Strana PiS tvrdí, že média vlastněná zahraničními investory, převážně Němci a Američany, manipulují němečtí a američtí politici. Neloajální tisk proto označuje jako protistátní, proněmecký, proevropský nebo jako média píšící polsky. Zaznívá i obvinění z demoralizace mládeže.

Od 1. března mohou být vládní představitelé s pokračováním repolonizace více než spokojení. Německá mediální skupina Verlagsgruppe Passau prodala polskému palivovému gigantu PKN Orlen vydavatelství Polska Press. Němci důvody k prodeji příliš nekomentovali, uvedli pouze, že se nyní chtějí více soustředit na německý trh.  Nákup Polska Press je dle slov Kaczyńského tou nejlepší zprávou, jakou v posledních letech slyšel. Jeho radost ale nesdílí opoziční média, ani redakce periodik spadajících nově pod petrochemický koncern.

Orlen, ve kterém má polský stát podíl 27, 52 % získal jedno z největších vydavatelství v zemi a spolu s ním i strategicky výhodné regionální deníky, týdeníky a také 500 webových portálů. Polska press má svým servisem dosah do patnácti vojvodsví, z celkových šestnácti, na které je Polsko rozděleno. Řada novin má i padesátiletou tradici a čtenáře, kteří jsou v mnoha případech voliči strany PiS.

Stát dostal do rukou nástroj, kterým může ovlivňovat veřejné mínění. V tomto úkolu by Orlenu mohla pomoci i síť trafik Ruch, kterou převzal. Lze předpokládat, že se v dohledné době zaplní převážně tituly z vydavatelství Polska Press.

Zmiňme, že šéfredaktor vydavatelství Pawel Fafara v komentáři napsal, že informace o jakémkoli nátlaku na své zaměstnance ze strany vedení uveřejní. Slíbil také pokračovat v dosavadní práci tak dlouho, jak to půjde. Otázkou je, do kdy to bude.  V protikladu k jeho slovům je totiž výhrůžka Petrose Tovmasyana ze strany Porozumenie (Porozumění). Napsal na adresu periodika Dziennik Zachodni: „Plivete na vlastníka, nedivte se, pokud budete propuštěni.“ Noviny, spadající teď pod Orlen, totiž publikovaly text kritický k řediteli petrochemického koncernu Danielu Obajtkovi.  Ten má k vládnoucí straně PiS dost blízko. Dokonce se o něm mluví jako o možném náhradě za premiéra Mateusze Morawieckého. Vzhledem k této skutečnosti lze očekávat, že se poměry v redakcích pod správou Orlenu změní, stejně jako tomu bylo u už zmiňovaného veřejnoprávního rozhlasu a televize.

Žurnalisté, kteří se ocitli pod Orlenem jsou v nezáviděníhodné situaci. Jestliže novináři zůstanou, hrozí, že jim to bude část společnosti později vyčítat. Pokud ale začnou hromadně odcházet, existuje riziko, že je nahradí například absolventi toruňské žurnalistiky, které šéfuje kontroverzní kněz Tadeusz Rydzyk. Ten už v Polsku provozuje katolickou televizi Trwam a také Rádio Maryja známé svým antisemitskými a silně konzervativními postoji.

Doplňme, že na toruňské škole může studovat jen ten, kdo získá odpovídající vyjádření kněze. Toto pravidlo zaručuje skladbu studentů, jejichž světonázor není v rozporu s názory Tadeusze Rydzyka a tím pádem ani současné vlády, s níž má kněz velmi dobré vztahy. Svědčí o tom i účast státních činitelů na narozeninách Rádia Maryja v prosinci minulého roku. Politici se tam o Rydzykově mediálním impériu vyjadřovali jako o požehnání pro Polsko. Pokud by se ale toto požehnání přelilo i do redakcí regionálního tisku, utrpěla by polská mediální scéna další těžkou ránu.

Svobodě novinařiny nenahrává ani plán vlády na další daň z reklamy, která by opoziční redakce zcela odrovnala. Na rozdíl od provládních nemají nevládní média přístup k financím ze státních fondům. Pravidla jsou nastavena tak, aby na ně nedosáhla.  

Proti dani z reklamy se protestovalo akcí „Media bez wyboru“ (Média bez volby), v rámci které, média na den zčernala. Změna zatím neprošla a doplňme, že s ní nesouhlasí ani většina polské veřejnosti. Nicméně se může stát, stejně jako v případě potratů, že si strana PiS prosadí svou a novodobé zestátnění se stane realitou. Finanční tlak by nevládní média s největší pravděpodobností nemusela vydržet a v zemi by potom zůstala pouze ta zpolonizovaná, provládní.

Foto: Pixabay.com