Nejistý, zvláštní, ale i úspěšný. Loňský cyklistický rok

Za osmnáct let v profesionálním pelotonu toho Alejandro Valverde zažil spoustu. Nic z toho se však nepodobalo uplynulé sezoně. Když proto na jejím konci španělský veterán dostal otázku, aby ji zhodnotil, pro deník Marca prohlásil: „Byl to zvláštní rok.“ Zvláštní, podivný, nejistý, právě taková slova se mezi cyklisty o roce 2020 nejčastěji skloňují.

Začátek března, Francie. Závodu Paříž–Nice se přezdívá „Cesta za sluncem“, tento ročník si však spíš zaslouží přízvisko „Cesta do nejistoty“. V Evropě se právě naplno začíná projevovat pandemie koronaviru. Státy zavádějí bezpečnostní opatření a omezují pohyb.

Ponurá atmosféra se nese i tradičním etapovým kláním. „Závod má trochu smutné kulisy. Ale my děláme, co máme,“ popisuje Peter Sagan z BORA-hansgrohe.

Kvůli obavám z nákazy chybí sedmička elitních týmů, další jezdci opouštějí závod v průběhu. Těm, co zbývají, pořadatelé doporučují: Raději se vyvarujte autogramům a fotografiím s fanoušky. A zavírají prostory startu a cíle.

„Je to proti duchu cyklistiky. Ale taková je teď situace,“ vysvětluje ředitel klání Francois Lemarchand pro portál CyclingProNet. Nikdo nechce opakování nedávné zkušenosti ze závodu Kolem Emirátů, po němž několik stájí zůstalo uvězněných v hotelové karanténě.

„Devadesát procent pelotonu si stejně myslí, že do Nice nedojedeme,“ tvrdí Jasper Stuyven z Treku-Segafredo, načež jeho týmový kolega Mads Pedersen po šestém dějství předčasně končí a uhání do rodného Dánska. „Vláda vyzvala všechny občany, aby se co nejrychleji vrátili domů,“ říká.

Zbytek startovního pole ho následuje o den později. Organizátoři totiž vyslyší nařízení francouzské vlády a závod zkrátí. Ještě královská sedmá etapa s dojezdem na La Colmiane a pak konec, tak zní nový plán.

Na vrchol přijíždí jako první Nairo Quintana z týmu Arkéa Samcic, spolu s ním slaví i Maximilian Schachmann ze stáje BORA, jenž triumfuje celkově. Jsou to na dlouhou dobu poslední cyklističtí vítězové.

Pár dní poté vystupuje David Lappartient, ředitel Mezinárodní cyklistické unie. „Tváří v tvář této bezprecedentní a neustále se vyvíjející se situaci musíme přijmout nezbytná opatření, abychom co nejvíce zaručili bezpečnost lidí i sportovní rovnost,“ líčí.

Rozumějte: sezona je pozastavena.

Nastává doba virtuální

V sedm hodin ráno sáhne po zvonícím budíku, následuje hodina a čtvrt jízdy na válcích, snídaně, společný čas s rodinou a odpoledne zase další tréninková dávka – kde jinde než v domácí posilovně. Taková je Valverdeho rutina během následujících týdnů.

„Válce vás hlavně psychicky úplně vyčerpají,“ říká jezdec Movistaru. Španělsko, kde žije, patří k nejzasaženějším zemím. Tamní premiér Pedro Sánchez 13. března vyhlašuje nouzový stav a v platnostvychází i omezení venkovního pohybu.

Podobné je to i ve Francii, Itálii, Monaku, Andoře a dalších zemích, v nichž přebývá velká část závodníků. Většina cyklistů se proto místo po skutečných silnicích prohání po těch virtuálních, které nabízejí tréninkové aplikace.

„Nesnáším trenažer. Jsem reálný cyklista, ne virtuální,“ stěžuje si Sagan. Jsou ale i výjimky. Třeba Geraint Thomas z Ineosu si naplánuje, že tři dny po sobě absolvuje ve virtuálním světě 12hodinovou vyjížďku. „To proto, že tak dlouhé jsou teď směny zdravotníků,“ vysvětluje a spouští veřejnou sbírku, jejíž výnos směřuje britským lékařům a sestřičkám.

Zatímco většina cyklistů se může udržovat jen za pomoci trenažeru, v Belgii venkovní příprava zatím omezena není. A tak se tamní cyklisté předhánějí v maratonských jízdách. „Nejtěžší vyjížďka, jakou jsem kdy absolvoval,“ vyťuká na sociální sítě Thomas De Gent poté, co s Jasperem de Buystem, týmovým parťákem z Lotta Soudal, absolvují 300 kilometrů dlouhý trénink.

Olivier Naesen z AG2R La Mondiale ho trumfuje 360 kilometry a Remco Evenepoel zase padesátkrát zdolává slavný Muur van Geraardsbergen, známý ze závodu Kolem Flander. „Nemáme konkrétní cíl,“ líčí vycházející hvězda Deceunincku-QuickStep. „Proto si dávám podobné bláznivé výzvy, abych se udržel motivovaný a zabavený.“

Není čas na city. Končím

Systém financování cyklistických týmů stojí na nejistých základech. Nemají příjem ze vstupného, z televizních práv, z prodeje fanouškových propriet a nemohou se spolehnout ani na pomoc žádné centrální instituce. Cyklistika je závislá na soukromých penězích od sponzorů, i ti se však během pandemie ocitají v krizi. Třeba polský obuvnický gigant CCC, který sponzoruje stejnojmennou stáj, v prvním čtvrtletí hlásí o dvě miliardy korun nižší příjmy.

Nastává proto doba nejistoty.

„Čelíme nedostatku finančního toku kvůli neočekávaným škrtům od našich sponzorů,“ říká v dubnu Jim Ochowitz, manažer týmu CCC, a snižuje svým závodníkům platy a propouští část pomocného

personálu. Ke stejnému kroku jsou nuceny i další stáje, Bahrain McLaren například vezme jezdcům z měsíční gáže až sedmdesát procent.

Zatímco u většiny stájí je krize jen dočasná a zažehná ji srpnový návrat k závodům, polský tým je na tom stále hůř a hůř. Akcie obuvnické firmy se dál propadají, až její majitel Dariusz Milek vyhlásí: „Bojujeme o naše podnikání, není čas na city.“ A oznámí nelítostné řešení: Po sezoně ukončíme spolupráci s cyklistickým týmem.

Ochowitz zahajuje lov na sponzory. Hovoří se o možné spolupráci se španělskou nadací Manuela Fundación, jenže z toho nakonec nic není a ani další jednání nevycházejí. „Klepeme na mnohé dveře. Bohužel odpovědi jsou vyhýbavé,“ vykládá manažer na začátku září.

Budoucnost je nejistá. Ochowitz proto dává svým cyklistům volnou ruku: pokud si najdou na další sezonu nové angažmá, mohou odejít bez ohledu na stávající smlouvu s CCC. Největší eso – Greg Van Avermaet – vzápětí podepisuje u AG2R, Matteo Trentin v UAE Emirates a Alessandro De Marchi v Israel Start-Up Nation.

Objevují se informace, že stáj je v rozkladu. „Jako bychom tady nebyli ani jeden tým,“ cituje De Marchiho během Tour de France deník MF DNES. „Kolektivní přístup s podrobným plánováním a jasnými nápady se vytratil, osobní budoucnost má teď pro každého přednost.“

Na konci září padá pro polský tým i poslední naděje. „Sponzora jsem nesehnal,“ oznamuje Ochowitz. Před CCC jsou ve stávající podobě poslední měsíce existence, od nové sezony její worldtourovou licenci přebírá Circus-Wanty Gobert.

Kvůli koronaviru přichází o hlavního sponzora i jihoafrická stáj NTT Pro Cycling. Situace vypadá podobně beznadějně. „Čas se nachyluje, stále nemáme žádného sponzora. Nevypadá to vůbec dobře,“ připouští manažer Bjarne Riis a v listopadu po vzájemné dohodě v týmu končí.

O pár týdnů později, v době, kdy po odchodu většiny jezdců už z týmu zbývá jen torzo, však přeci jen přichází vysvobození. Majitel Douglas Ryder oznamuje novou spolupráci s výrobcem cyklistického oblečení Assos. „Sny se splnily,“ jásá jihoafrická stáj, nově pojmenovaná Team Qhubeka Assos.

Katastrofa odvrácena

V cyklistickém kalendáři bývá tradičně na začátku března. O pozornost se dělí se zimními sporty a před třemi lety její bílé šotolinové cesty dokonce obsypal poprašek sněhu. Řeč je o klasice Strade Bianche, která tak trochu symbolicky prvního srpna restartuje sezonu.

Pryč jsou doby, kdy se při ní závodníkům lepilo na kola bláto, tentokrát se za nimi v toskánských vinicích zvedají mračna oslepujícího prachu a spaluje je osmatřicetistupňový pařák. „Byl to dlouhý den plný

utrpení. Nikdo se necítil dobře,“ líčí v cíli vítěz Wout van Aert, jehož žlutý dres týmu Jumbo-Visma je plný šedi.

Do cíle se podívá jen 42 jezdců, více než dvě třetiny zbylého startovního pole vzdává. I přesto mezi závodníky zní: Je skvělé, že je cyklistika zpět.

Na odpočinek není příliš času. Tempo obnoveného ročníku je neúprosné. Během následujících tří a půl měsíců se totiž má odehrát i většina závodů, které pandemie překazila na jaře a na začátku léta.

Zdá se to jako utopie. Nepřijde druhá vlna koronaviru? A co počasí? Jak chcete jezdit na konci října, když tou dobou budou už horské vrcholky pravděpodobně zasněžené? I mezi jezdci panují obavy, bojí se, že se odjede jen pár závodů a sezona se znovu přeruší.

Realita je ale jiná.

Konají se všechny tři Grand Tour – Tour de France, Giro d’Italia i Vuelta a Espaňa, byť s úpravami trati, v italské Imole se odjíždí světový šampionát a uskuteční se i čtyři z pěti slavných klasikářských monumentů. Jen ten pátý, Paříž–Roubaix, francouzská vláda po nárůstu počtu nakažených v říjnovém termínu ruší.

Bezpečnostní bublina funguje, žádné masové šíření koronaviru mezi cyklisty nepřichází. Během třítýdenních závodů Grand Tour, které jsou největším strašákem, se nejvíce jezdců nakazí na Giru, a to pět.

Opatření jsou striktní. Jednotlivé stáje rozdělí soupisku na skupiny, které mají stejný program a jsou odříznuty od okolního světa. Aby se cyklisté vyhnuli místům, kde je velká koncentrace lidí, místo letadel i na velké vzdálenosti cestují po zemi, a když se konají domácí šampionáty, spousta jezdců slyší od vedení týmu: Bohužel tam nemůžete, je to příliš nebezpečné.

Tvrdá pravidla jsou nezbytná. „Cyklistika je chudý sport, protože je závislá na podpoře ze strany firem a na jejich byznysu,“ zamýšlí se Rigoberto Urán z EF Pro Cycling. „Jestliže se nebude závodit, mohla by to být katastrofa. Z osmnácti týmů kategorie World Tour by mohly přežít tak tři.“ Což si všichni uvědomují.

I proto cyklisté během závodů prosí fanoušky, aby se k nim nepřibližovali. Organizátoři uzavírají prostory startu a cíle a stejně tak i silnice, které vedou do strmých kopců. Pořadatelé španělské Vuelty zase spouští kampaň: Prosím, letošní ročník si užijte jen u televize.

Pochopitelně se najdou i výjimky, někdy se opatření porušují, třeba když se na italském Giru promíchají v sicilském hotelu cyklisté s turisty. Zpravidla ale i zásluhou zodpovědnosti všech opatření fungují.

A tak když Valverde hodnotí uplynulou sezonu a mluví o tom, jak zvláštní byla, může zároveň dodat: „I tak jsem byl za ni šťastný.“

Foto: Pixabay.com