Nedělní chvilky v živé dimenzi
Vypsaná fixa měla na letošní jaro naplánovanou koncertní šňůru ke svému novému albu Kvalita. Vládní opatření kvůli pandemii koronaviru však tento plán k lítosti kapely a jejích fanoušků překazila. Ještě před několika lety by se jakákoliv alternativa zdála být nemožná, avšak technologický pokrok hraje muzikantům do karet. Východočeští pop-punkeři se tak v rámci celosvětového trendu rozhodli přesunout online a v sérii nedělních koncertů alespoň takto vynahradit svým příznivcům zklamání ze zrušeného turné. Jak si kapela, k jejímž koncertům neoddělitelně patří sborově zpívající dav a především pogování[1], povede v komorním provedení bez přímé odezvy publika?
Obstojně. A to i přes to, že čtveřice není známá svou virtuozitou, ale svými texty. Ty klouzají na vlnách surrealismu, dadaismu a koketují i s impulzivním automatickým psaním. Obsahují nekonvenční slovní hříčky, připomínají pozapomenuté popkulturní reálie a typicky nenuceně odkazují na literaturu magického realismu – vždyť narativ mnoha skladeb se po Marquézově vzoru často rozvíjí v neexistujícím městě San Piego, jehož Pardubicím podobné ulice se klikatí napříč všemi alby. Tvůrce textů, zpěvák Michal „Márdi“ Mareda, jimi tvoří světy, které na české populární hudební scéně nemají obdoby. A právě proto je online fixa fixou jinou, ale i tak skvělou. Texty totiž vyniknou jako nikdy předtím. Bez přítomnosti davové vřavy, bez dozoru křičících fanoušků jsou i hudebníci naladění v souladu s tím. Důvtipné verše nezanikají za řezavou punkovou kytarou, jejich promyšlený ráz neumírá pod divokými bubny a střídmá baskytara umožňuje posluchačovi ocenit poetiku básnických momentů, které na koncertech běžně upadají na úkor oboustranné energie. Online fixa zkrátka dává bez námahy na odiv to, co je odlišuje od zdánlivě podobných interpretů, na což se pod dnešním trendem české mainstreamové hudební tvorbě (chytlavost, melodie, produkce/FORMA > text, sdělení, význam/OBSAH) zapomíná.
Hudební stránka však pokulhává. Jistě, v jádru jde o punkové uskupení, proto budiž omluvena instrumentální nevyváženost, občasná zvuková zpětná vazba či nedokonale naladěná kytara. Kapela rovněž streamuje své vystoupení prvně a dojem ušití performance horkou jehličkou naopak proplouvá chladnou obrazovkou před divákovýma očima a vyvolává dojem kýžené autenticity. Co ale vzbuzuje rozpaky i v kontextu nenadálých okolností je zpěvákovo vokální škobrtání. Schopnost přednést (navíc svoje autorské) texty harmonicky v synchronizaci s kapelou často není dostatečně demonstrována. Když do toho přidáte mrmlavou výslovnost a občasný výpadek paměti, může to už na leckoho působit trochu rušivě. Jak psáno výše – co se na koncertní zábavě ztratí, ve statickém online provedení vynikne. A toho by si kapela se skoro třicetiletou praxí mohla být vědoma.
Vypsaná fixa už takovýchto koncertů pod názvem Nedělní chvilka v živé dimenzi odehrála šest. První koncert na konci března odehrála pouze dvojice zpěvák „Márdi“ a bubeník „Pítrs“ kvůli karanténním opatřením, která znemožnila zbylým dvoum muzikantům dorazit. Postupně však virtuální víkendovka gradovala. Na dalších koncertech už fungovala celá sestava a akustickou kytaru postupně nahradila její elektrická příbuzná. Změnil se také repertoár. Místo ohraných koncertních stálic začala kapela vytahovat zapomenuté skladby, z nichž některé nezazněly živě i více než dvě dekády. Tím dodala přesnosu další úroveň jedinečnosti a stále se zvyšující počet sledujících svědčí o správnosti rozhodnutí. Šesté a zatím poslední vystoupení z nedělních seancí bylo svou náplní už dokonce raritní. Vypsaná fixa totiž nacvičila a přehrála celé první album (Brutální všechno, 2001) a splnila tak mnohým fanouškům sen a dle komentářů na sociálních sítích některé starší fanoušky zahrnula vlnou příjemné nostalgie. Tato odezva přiměla kapelu k zopakování úspěšného nápadu – v neděli 17. května odehraje další desku v celé její stopáži (Fenomén, 2007).
„My máme všechno co chcem, my máme dobrou náladu,“ zpívá „Márdi“
na desce Bestiálně šťastní z roku 2003. Online fixu v roce 2020 sledují každý týden tisíce lidí a odezva na sebe nenechala dlouho čekat ani v médiích (viz iDNES.cz nebo deník.cz). Přizpůsobila se nešťastné situaci a možná z ní i něco vytěžila. Skupina jako Vypsaná fixa si vždy zakládala na přímém kontaktu se svými posluchači. Nestaví mezi sebe a fanoušky bariéru, ale naopak není neobvyklé někoho z kapely po koncertě v pražské Lucerně odchytit na baru a pozvat ho na pivo. Pozváním se do našich obývacích pokojů fixa tento vztah upevňuje, a především úspěšně šíří jeden z nejlepších léků na dnešní situaci – právě onu dobrou náladu.
Text vznikl v rámci semináři Jiné žánry. Literární a kulturní seminář pod vedením Jany Čeňkové.
Foto: Facebook Vypsaná fixa
[1] Tanec, který vznikl na konci 70. let 20. století jako vzdor proti diskotékové kultuře. Tancuje se hlavně na punkových nebo metalových koncertech. Nemá žádný pevný řád, tanečníci se při něm řídí svou intuicí a taky rytmem hudby (zdroj: Wikipedia.com)
