Hudební divadlo Karlín živě
Pro svou kulturní zprávu jsem si vybrala streamovaný recitál Hudebního divadla Karlín ze soboty 4. dubna, který bylo možné sledovat živě na webové stránceKulturaZive.cz. Protože umělci v současnosti nemohou kvůli celosvětové pandemii hrát pro veřejnost, rozhodli se vystupovat každý pátek a sobotu od osmi hodin večer alespoň přes internet. Na projektu se podílí mnoho organizací a sponzorů, mimo jiné i Univerzita Karlova. Diváci mohou v průběhu i po skončení přispět jakoukoliv částkou na dobrou věc. Výtěžek půjde na nákup potřeb pro domovy seniorů a zdravotníky. Vše funguje na principu dobrovolnosti, představení si tedy může užít skutečně každý.
Jedná se o výstup herce a hudebníka Martina Písaříka a jeho kolegyně, zpěvačky Markéty Procházkové. Odehrává se na pódiu karlínského divadla, ale kamera kromě nich zabírá i nezvykle prázdné hlediště. To vyvolává zpočátku trochu smutnou atmosféru, ale zároveň nám to umožňuje zažít divadlo zcela jinak. Jakmile začne hrát rychlejší písnička, konkrétně hitovka Mercy, hned se jim podaří navodit příjemnou náladu.
Nejvíce mě překvapily dosud skryté kvality Písaříka – nejenom, že snad všechny písně kromě jedné zahraje na kytaru, ale ještě předvede něco ze své vlastní tvorby. Některé texty ještě k tomu chytře glosují nynější situaci. Zazní i píseň z oblíbeného muzikálu Rent. Oproti běžně hraným představením se to celé nese v odlehčenějším duchu. Je sice zřejmé, že jsou domluvení na repertoáru, který se neomezuje pouze na jeden žánr, ale nebojí se ani improvizace. Proto zazní i třeba lidová skladba pro děti Skákal pes.
Jen působí trochu zvláštně kontrast mezi roztančenou Procházkovou a statickým Písaříkem. Budiž mu ale odpuštěno, jelikož s hudebním nástrojem se špatně provádějí zběsilé taneční kreace. Naopak si oba dva zaslouží pochvalu za to, že zvládli zpívat s rouškami přes ústa, což dozajista není jednoduchý úkol.
Jako host se tam na chvíli objeví prezident Hospodářské komory ČR – Vladimír Dlouhý. Krátce promluví o tom, jak jsou na tom v současnosti podnikatelé, a poděkuje lidem, kteří i v takto těžké situaci mají chuť pomáhat druhým. Ze záznamu uslyšíme také vzkaz sestry Konsoláty z Domova svatého Karla Boromejského, která nabídne trochu jiný pohled na pandemii. Dalo by se diskutovat o tom, nakolik se zrovna tyto dvě osobnosti hodí do programu tohoto typu. Jejich vsuvky ovšem rozhodně zpestří vystoupení, takže to není pouze pěvecké pásmo.
Dvojici se podaří alespoň na chvíli odreagovat diváka. Přestože člověk kouká na honosnou výzdobu budovy, má spíše pocit, že se ocitl u táborového ohně. Poslouchat jejich společné duety je zvláště v těchto dobách pohlazení po duši. Nabijí nás pozitivní energií a dozvíme se i pár detailů ze zákulisí. Není to vystoupení na vysoce profesionální úrovni, nicméně je krásné, že si česká kultura i v nejtěžších podmínkách najde cestu k lidem.
Text vznikl v rámci semináři Jiné žánry. Literární a kulturní seminář pod vedením Jany Čeňkové.
Foto: Hudební divadlo Karlín
