Když hudebníci pomáhají
Dne 28. března 2020 se od 20 hodin uskutečnil ve Dvořákově síni pražského Rudolfina benefiční koncert Pomáháme s Českou filharmonií. Pořadatelem koncertu byla již zmíněná Česká filharmonie společně s Českou televizí za podpory České spořitelny a Nadace Via. Vzhledem k probíhající pandemii nového typu koronaviru byl koncert v mnoha ohledech ojedinělým. Všichni účinkující měli na svých obličejích roušky a hráli kvůli vládnímu zákazu shromažďování pro prázdné hlediště. Vedle nich byli v sále pouze kameramani, moderátora případná technická podpora. I kvůli opatřením hráli všichni hudebníci sólově nebo v malých komorních seskupeních. Koncert bylo tím pádem možné zhlédnout pouze prostřednictvím zprostředkujících médií – jednak na kulturním kanále ČT art a také na facebookovém profilu České filharmonie.
Jak už napovídá samotný název koncertu, jeho hlavním cílem bylo pomocí dárcovské sbírky vybrat finanční prostředky pro pět tuzemských nemocnic, které se nejvíce potýkají s nakaženými pacienty koronavirem ve vážném stavu – a to konkrétně pro Fakultní nemocnici v Motole, Nemocnici Na Bulovce, Nemocnici Na Homolce, Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně a Fakultní nemocnici Brno. Během celého večera tak bylo možné na transparentní účet zasílat dárcovské zprávy ve výši 30 nebo 90 korun či rovnou větší finanční dary.
Celý večer začal nejznámějšími tóny klavírní skladby Humoreska, op. 101 č. 7 od českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka v aranžmá Fabiana Rehfelda. Skladbu předvedl na housle uznávaný hudebník Josef Špaček a na harfu ho doprovázela sólová umělkyně České filharmonie Jana Boušková. Po doznění úvodních tónů přivítal diváky z prázdného hlediště Jiří Vejvoda, rozhlasový a televizní autor a novinář. Ve svém uvítání zmínil především poselství celého koncertu, a jak mohou lidé pomoci. „Tato hudba má být poděkováním těm, kteří teď právě bojují s koronavirem, s tím zlým, co nás teď potkalo, a jsou opravdu v první linii. Tedy lékařky, lékaři, zdravotní sestřičky, zdravotníci v nemocnicích a tak dále,“ zdůraznil Vejvoda.
Po úvodní řeči moderátora následovala opět harfistka Jana Boušková, která tentokrát sólově zahrála druhou symfonickou báseň Vltava z cyklu Má vlast skladatele Bedřicha Smetany v aranžmá Hanuše Trnečka. Notoricky známé tóny této skladby byly v provedení na harfu úžasným poslechem a ukázaly se jako velmi vhodnou volbou k této příležitosti. Po celou dobu šlo jen obdivovat hudební um harfistky Bouškové, která skladbu zahrála velmi procítěně a profesionálně.
Moderátor divákům mezi dalším hudebním blokem představil generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka, s nímž udělal v prázdném hledišti krátký rozhovor. Mareček kupříkladu zdůvodnil výběr Rudolfina pro tento koncert. Technologie ve Dvořákově síni totiž umožňují, aby štáb nepřišel do kontaktu s účinkujícími, a tím se tak dodržela nutná bezpečnostní opatření. Celý dojem z rozhovoru ještě umocňoval fakt, že mezi moderátorem a jeho hostem byl kvůli případnému riziku nákazy několikametrový rozestup. „Je to opravdu zvláštní hrát v prázdném sále, ale s vědomím, že hudba jde někam dál, se tady hraje dobře,“ popsal své pocity Mareček.
Následoval violoncellista Václav Petr, který zahrál tři části – Preludium, Sarabande a Giuge – ze Suity c moll skladatele Johanna Sebastiana Bacha. Tajemnou náladu, kterou bezpochyby skladba na diváky přenášela, podpořil uznávaný violoncellista svým bezchybným provedením. Po krátkém vstupu moderátora, v němž zmínil konkrétní položky v nemocnicích, které sbírka podpoří, následovaly hned dvě skladby. První z nich byla dvě dueta pro housle a klavír Z domoviny od skladatele Bedřicha Smetany. Tato skladba, která je vedle již zmíněné Mé vlasti dalším vyjádřením skladatelovy lásky k rodné zemi, velice vhodně doplnila a podpořila celé vyznění koncertu. Oproti Bachově Suitě c moll byla Smetanova skladba pozitivnější a povzbudivější. Poté si diváci mohli vychutnat krátkou skladbu Císařův slavík pro housle a klavír od Václava Trojana. Dílo od méně známého skladatele žijícího ve 20. století bylo příjemným oživením od klasických skladeb, které koncert doposud nabídnul. Celý tento blok velmi podařeně zahráli známí sóloví mistři na tuzemské scéně – Jiří Vodička na housle a Martin Kasík na klavír.
Po krátkém slově moderátora následovaly dvě skladby od českého skladatele Antonína Dvořáka, po němž nese koncertní síň svůj název. První z nich byl Klid lesa pro violoncello a klavír op. 68 č. 5 v podání klavíristy a zároveň generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka a violoncellisty Václava Petra, který se na koncertě již představil při Bachových suitách. Po dynamičtějších a veselejších skladbách v předchozím bloku byla tato pomalejší příjemnou změnou a na diváky přenesla zase trochu klidu a času na zamyšlení. Další skladba divákům nabídla místo violoncella opět housle. Klavírista Miroslav Sekera a houslista Josef Špaček zahráli Romantické kusy op. 75 pro housle a klavír, jejichž tóny se nesly v podobném duchu jako předchozí skladba. I při těchto kusech je nutné zmínit profesionální výkony předních českých hudebníků.
Další moderátorské slovo začal Vejvoda pochvalnými slovy po tuzemské hudebníky: „Pěkné mi na něm (na koncertu) připadá i to, že kultura, která teď sama bezmocně stojí a nemůže dělat nic jiného, pomáhá potřebným,“ uvedl Vejvoda. Následoval druhý rozhovor večera s krizovým manažerem a koordinátorem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Robinem Čumpelíkem. Ten především poděkoval všem občanům za vlnu solidarity v posledních týdnech.
Posledním hudebním číslem večera byla druhá a třetí věta z Tria g moll op. 15 pro housle, violoncello a klavír od Bedřicha Smetany v provedení souboru Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský. Skladba působila dramaticky až dynamicky a v procítěném podání mladých hudebníků vhodně ukončila celý koncert. Moderátor se rozloučil s diváky děkovnými slovy za vybranou částku, která překročila 4,7 milionu korun, a přáním, aby se brzy vrátila doba, kdy budeme moci všichni do koncertních síní zase sami chodit.
Celý koncert byl jednak úžasným hudebním zážitkem i přesto, že ho všichni diváci mohli sledovat pouze ze svých domovů, ale především také potřebnou a velkou pomocí pro zdravotníky po celé zemi. Za to určitě patří organizátorům, ale také všem dárcům velké poděkování. Milovníkům kultury tak nezbývá jen doufat, že si kulturní zážitky brzy budou moci naplno užívat osobně, a nejen ze svých televizních obrazovek.
Záznam koncertu je k vidění na Facebooku České filharmonie.
Text vznikl na semináři Jiné žánry. Kulturní a literární seminář. PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
Foto: Facebook České filharmonie
