Jak se žije Vietnamcům v Lounech
Obchodníci, prodejci na tržnici, vlastníci krámků. Tím se vesměs živí dospělí Vietnamci, kteří žijí nejen v Lounech. Své naděje na lepší uplatnění vkládají hlavně do dětí. Ty zatím studují na lounských základních a středních školách, některé míří na vysoké školy. „Například moje neteř nedávno udělala maturitu. Teď se chystá na přijímací zkoušky na Vysokou školu ekonomickou,“ vypráví Le The Oanh, předseda Spolku Vietnamců v Lounech.
Právě Spolek Vietnamců nadané děti podporuje a motivuje. „Každý rok v září děláme akci pro děti. Ty nám ukáží vysvědčení a my je potom odměňujeme,“ říká Le The Oanh, jenž si v Česku vybral jméno Karel. Lounské sdružení spolupracuje s organizací v Praze, která dětem udílí pochvaly. Spolek funguje od roku 2006 a v současnosti má asi 150 členů. „Akce spolku financují samy rodiny, když má některá z našich 32 rodin více peněz, přidává více než ostatní,“ vysvětluje Le The Oanh.
Kromě tradiční oslavy nového školního roku vietnamské rodiny společně slaví i začátek Lunárního roku. Svátek se většinou slaví na konci února. Aby se ale mohly rodiny do spolku zapojit, musí jejich děti navštěvovat školu v Lounech.
Podle Le The Oanha je pro dospělé Vietnamce v Česku nejhorší naučit se česky. Možná právě proto neseženou jinou práci než v obchodech. Jazykovou bariéru pomáhají překonávat kurzy češtiny v Praze. Jeden takový pořádá například misionář Cong Liem Ngo. Pro vientamské děti, které se již narodily v Čechách, fungují naopak kurzy vietnamštiny.
„To kdyby jely na prázdniny do Vietnamu. Mé děti tam například byly dvakrát,“ uvádí Le The Oanh. On sám se nedávno z pobytu ve Vietnamu vrátil. „Už mi zase vypadávají česká slovíčka,“ směje se Vietnamec, který v Čechách žije již 27 let. Lidé ve Vietnamu ho prý neberou jako cizince, ale jako svého. „Staří kamarádi, známí nebo rodina mě poznávají. Ale jejich dětem musím vysvětlovat, co za strýčka jsem,“ vysvětluje.
Že by se do Vietnamu vrátil natrvalo ale úplně nevylučuje. „Ale kvůli dětem a jejich studiím tu musíme zůstat,“říká otec šestnáctileté gymnazistky a dva roky mladšího syna. Sám vzpomíná na to, jaké to bylo, když se poprvé vydal do úplně cizí země: „Do Československa jsem odešel po vojně, šel jsem sem na střední školu.“Oanhovi rodiče nebyli zpočátku z jeho odjezdu nadšení. „Ale začalo se mi tu hrozně líbit, takže rodiče nakonec byli také spokojení,“ dodává.
Le The Oanh si zamiloval i česká jídla, která jeho vietnamská manželka vaří dvakrát týdně. Nejlepší je prý vepřo-knedlo-zelo. Předseda spolku má ale rád i české lidi. Ve Vietnamu mají prý Čechy rádi všichni, hlavně kvůli pomoci během války ve Vietnamu, jež se odehrála v letech 1964 – 1975.
A jak je to obráceně? Pan Le The Oanh se dle svých slov s žádnými xenofobními reakcemi v Čechách nesetkal. Češi jsou podle něj většinou hodní a mají Vietnamce rádi. Zároveň ale dodává: „Každý člověk je jiný, má jiné názory. Jak ve Vietnamu, tak tady v Čechách.“ Stejně tak by mu nevadilo, pokud by si děti do rodiny nepřivedly Vietnamce. „Hlavně musí být hodný. Pak je jedno, jestli to je Čech nebo Vietnamec,“uzavírá Le The Oanh.
Pan Le The Oanh patří společně se svou rodinou mezi 279 Vietnamců, kteří žili v okrese Louny k 31. prosinci 2007. Celkem žije v lounském okrese 2097 cizinců, z nichž polovina má v zemi trvalý pobyt. Vietnamci se s počtem okolo 60 tisíc řadí mezi třetí nejpočetnější národ žijící na území České republiky.
Text vyšel původně na webu Menšinová témata v médiích, který vznikl v rámci předmětu o minoritách na IKSŽ FSV UK (rok 2010).
