Kolonie: 32 000 akrů fanatismu

Víc jak 4000 lidských životů, přes milion uprchlíků a konec demokratické společnosti. Vojenský převrat vedený v roce 1973 Gustavem Pinochetem během jediného dne překopal poměry v Chile. Vypořádat se s odpůrci režimu a přívrženci nenáviděného komunismu Pinochetovi ochotně pomáhali i němečtí přátelé z Kolonie Dignidad. Mrazivou realitu náboženské sekty, do které chilský diktátor odklízel politické vězně, nyní znovu připomíná milostný thriller Kolonie s Emmou Watson a Danielem Brühlem.

Hledá se ráj

Když ho nevzali k SS, začal silného vůdce spatřovat sám v sobě. Podivné charisma Paula Schäfera nejdřív odradilo nacistické elitní jednotky, jeho záliba v malých chlapcích pak i německou církev. Už ve vlasti se tak rozhodl, že Bůh skrz něj může promlouvat i bez ní. S hrstkou přívrženců se odebral na venkov, kde je ve své uzavřené sektě očišťoval od hříchu. Tehdy ale ještě jeho systém dohledu nad ovečkami nebyl stoprocentní, brzy tak obviněním ze zneužívání dětí čelil znovu. Sexuálnímu deviantovi a náboženskému fanatikovi Schäferovi po krátkém pokusu o obnovení sekty na Středním východě nabídl pomocnou ruku německý velvyslanec v Chile. V šedesátých letech tak mohl konečně vybudovat svůj ráj uprostřed andských lesů. Tentokrát už obehnaný elektrickým plotem a střežený samostříly.

Za čtyřicet let existence Kolonie Dignidad se z ní podařilo uniknout jen několika lidem. Jejich svědectvím o ponižování, mučení, vraždách a sexuálním násilí se konečně dostalo pozornosti až na začátku nového tisíciletí, kdy do Kolonie přes silnou nevoli tamních obyvatel vnikla policie. Schäfera ale za dva roky razií nenašli, až o několik let později prozradily jeho úkryt časté návštěvy obyvatel Kolonie Dignidad v Argentině.

Po desítky let se za převlekem „sociální a vzdělávací společnosti“ provozující školu a nemocnici v odlehlé horské oblasti skrývala přísně vedená sekta podporovaná nejen Pinochetovou vládou. Schäfer už v prvních deseti letech získal mezi členy Kolonie neotřesitelné postavení. Zákaz kontaktu s vnějším i vnitřním světem, rozdělení rodin na ženské, mužské a dětské skupiny a násilím i psychofarmaky vynucovaná poslušnost zajistila Schäferovi neomezenou moc nad Kolonií.

Dovolená za převratu

Německý snímek Kolonie diváky prostřednictvím mladého manželského páru ztvárněného Emmou Watson a Danielem Brühlem přivádí na začátek děsivé spolupráce Schäferovi kolonie s Pinochetem. Daniel (Daniel Brühl) původně přijel do Chile jako cestovatel, po několika měsících ale nalezl svůj cíl v podpoře prezidenta Salvadora Allendeho proti sílícímu odporu části společnosti. Pár dní před násilným převratem za ním do Chile přijíždí i jeho manželka Lena (Emma Watson), bystrá hippie ve stejnokroji Lufthansy.

Dlouho očekávané setkání obou manželů jen pár hodin před Leniným odletem přerušuje vojenský puč. Vojáci německý pár spolu s tisícovkami dalších zadržených odváží na Národní stadion v Santiagu de Chile. Oba sice měli štěstí a přežili masakr, který zde Pinochetova armáda spáchala na víc jak třech tisících osob, Daniel je ale na základě udání odvlečen do Kolonie Dignidad, kde se z něj pod nekončím bitím a elektrošoky snaží dostat jména dalších odpůrců převratu. Lenu sice ze stadionu propustili, svého muže se ale vydává do Kolonie v převlečení za ortodoxní křesťanku hledat.

Příběh německého páru je sice smyšlený, děsivé praktiky v Kolonii ale nikoli. Lenina představa šťastného shledání se zadržovaným manželem se rozplývá už v prvních chvílích, když ji při přijímacím pohovoru Schäfer ukazuje, jak v Kolonii vypadá dignidad (v překladu důstojnost). Kromě Schäfera, alias Pia, běžné členy sekty ponižují a týrají i privilegovaní členové, mezi kterými našli útočiště i nacisté jako Martin Bormann a Adolf Eichmann. Nejbližší nebezpečí pro ženskou skupinu pak představuje dozorkyně Gisela Gruhlke de Sewald, která během války pracovala v koncentračních táborech. Mnohem snazší postavení v táboře si pak vydobyl politický vězeň Daniel, který po přehnané dávce elektrošoků předstírá, že je dementní mladík Hans. Při slavnostní návštěvě Augusta Pinocheta se pár konečně setkává a díky náhodě se po půl roce dostává na svobodu.

Víc než lovestory

Dobrodružný útěk manželů z Kolonie možná pokulhává na několika nedotažených místech. Reálné zobrazení děsivého místa a přesvědčivé herecké výkony hlavní dvojice i Michaela Nyquista v roli Schäfera či Richendy Carey jako dozorkyně Gisely ale mrazí i přes hrstku nesrovnalostí.

Rozhodně se ale nedá říct, že by tvůrčí tým vedený režisérem a scénáristou Florianem Gallenbergerem něco zanedbal. Pečlivě vymyšlený průvodní příběh nabízí v celku komplexní pohled na dění v Kolonii, od každodenního života, přes sadistické seance vymýtání hříchu, až po věrně zpracované kulisy. Milostná linka sice pro někoho může realitu příliš zlehčovat, v lánech bezvýchodnosti je ale jedinou jiskrou naděje.

Gallenbergerovi se navíc podařilo elegantní cestou ukázat, že dění v Kolonii Dignidad nepodporoval jen Pinochet, ale i německá ambasáda. V akčním závěru, který jako by z oka vypadl oscarovému Argu, snímek ukazuje, že dosah Schäferovi moci byl mnohem širší než jen k hranicím 32 000 akrů velkého pozemku.

Historický thriller Kolonie rozhodně stojí za shlédnutí, jak pro divácky atraktivní herecké obsazení tak i kvůli přesvědčivě ztvárněným hrůzám nedávné minulosti. Ostatně nikdy není od věci ukázat, že teror 20. století neskončil v Berlíně 1945 ani 1989.