Komentář: Ctihodnosti, on opisuje! aneb Tyhle tři akordy patří mně

Spory o autorství a plagiátorství v populární hudbě už se staly jakýmsi folklorem. Neuplyne pár měsíců, aby některý skladatel neosočil jiného z vykrádání hudebních motivů. Před několika dny referovala média o soudu, který čeká Roberta Planta a Jimmyho Page z legendárních Led Zeppelin kvůli údajnému plagiátu, kterým má být rovnou jejich nejslavnější skladba – Stairway to Heaven.

Podle Skidmora se Led Zeppelin skladbou Taurus přímo inspirovali. Jedním z nepřímých důkazů má být i to, že spolu obě kapely v letech 1968 a 1969 odjely společné turné. Stairway to Heaven se poprvé objevila v roce 1971 na albu Led Zeppelin IV.

Problém je v tom, že vybrnkávaný motiv ze začátku písně používá zcela běžné postupy, které se nejen v rocku objevují neustále. Jde v podstatě o mollový akord, jehož bas v každém taktu klesá o půltón, tedy nic, co bychom neznali ze stovek jiných písní. Planta a Page nyní z rozhodnutí soudce Garyho Klausnera čeká další soud, ve kterém má o údajném plagiátorství rozhodnout porota.

TJR ukazuje podobnosti a rozdíly mezi Taurus a Stairway to Heaven.

Kradou všichni

Podobných případů známe z dějin populární hudby nespočet a nemusíme se v čase vracet příliš daleko. Minulý rok vysoudila rodina soulového génia Marvina Gaye skoro sedm a půl milionu dolarů na hvězdném producentovi Pharellu Williamsovi a zpěvákovi Robinu Thickeovi, autorech kontroverzního hitu Blurred Lines, který v roce 2013 strávil dvanáct týdnů na vrcholu amerického singlového žebříčku. Skladba Blurred Lines je přímo inspirovaná Gayeovou písní Got to Give It Up, což Thicke v podstatě otevřeně přiznal, když prohlásil, že šli s Pharellem do studia s úmyslem natočit něco v podobném stylu.

Got to Give It Up od Marvina Gaye – nezní to povědomě?

Podobně se soudili Coldplay a kytarový mág Joe Satriani, jehož instrumentální skladba If I Could Fly obsahuje část, která se podobá refrénu hitu Viva La Vida populární skupiny. K soudu musel i bílý rapper Vanilla Ice, když v devadesátých letech založil svůj nejznámější track Ice Ice Baby na basové lince z písně Queen a Davida Bowieho Under Pressure. V obou případech došlo k mimosoudnímu vyrovnání.

V Česku byl před lety široce medializován první případ tohoto druhu u nás – spor Yardy Helešice ze Support Lesbiens a zpěváka Jana Kalouska o písničku In Da Yard, údajně opsanou ze staršího Kalouskova hitu Chodím ulicí. Soudy se táhly sedm let a skončily rozhodnutím Nejvyššího soudu v Praze, který Helešicovi uložil vyplatit Kalouskovi 200 000 korun. Soudce přitom tehdy prohlásil, že plagiát byl nejspíš neúmyslný a o vině bylo rozhodnuto na základě posudku znalce, který uvedl, že obě písně jsou ve dvou taktech melodicky shodné, v dalších dvou skoro stejné a v několika dalších velmi podobné.

Co si pak počít například se samplováním, tedy procesem, při kterém tvůrce rovnou používá části cizích nahrávek? Dobře známý je případ Bittersweet Symphony od skupiny The Verve z poloviny devadesátých let. Kapela tehdy použila část symfonické verze nahrávky The Last Time od Rolling Stones a soud určil, že veškeré výdělky z  „remixu“ poputují právě na účty rokenrolových legend. Ještě složitější je situace v hip hopu, který z velké části právě na samplování stojí.

Originál od Mattela

Podle logiky, kterou používají mnozí žalující hudebníci, by se brzy mohli všichni soudit se všemi. Pravda je taková, že možnosti populární hudby nejsou nekonečné, počet akordů a jejich smysluplných kombinací je omezený a navíc se ostatními autory inspiruje každý, kdo skládá. Co by měli dělat takové rokenrolové hvězdy padesátých a šedesátých let, jejichž písně mají téměř identické tříakordové podklady ve stále stejném rytmu? Staří bluesmani by mohli žalovat Elvise, ten by mohl žalovat Beatles a ti by mohli žalovat pravděpodobně každého, kdo přišel po nich.

Možná by bylo lepší nelpět na (v popu prakticky nesmyslném) konceptu „výsostného autorství,“ a přijmout za svůj přístup, jaký už dávno praktikují černošští hudebníci. Jazz, soul, rnb, reggae nebo hip hop se podobnými maličkostmi nikdy netrápily. Kopírování, přebírání, modifikace, remix a obohacování byly v těchto žánrech od počátku až dodnes brány jako zcela přirozená součást vývoje hudby a tvůrčího procesu, kterou také jsou.

Hudba je živý organismus, který má svou kontinuitu. Nic nevzniká z ničeho. Aby mohl člověk být skutečně zcela originální, musel by od narození žít v izolaci, a ani potom nelze vyloučit, že by jeho hudba připomínala něco už dříve známého. Hádat se o shodný sled akordů v žánrech, které jich dohromady všeho všudy používají asi deset stále dokola, je často až směšné. Pokud tedy někdo zrovna nevydělává na písničce, kterou opsal notu po notě i s textem, neměl by raději být popotahován.