Jan Hron kraluje českému billiard-hockeyi. Dvaadvacetiletý mladík ovládl mistrovství republiky

Kluziště, hokejky, puk. Hokejová bitva přenesená na stůl – to je billiard-hockey, zvaný šprtec jeden z typů stolního hokeje. Poslední listopadový den se v brněnských Bohunicích proběhlo mistrovství republiky tohoto netradičního sportu. Pořádání akce se poprvé v historii ujal brněnský Doudeen Team, který pro hráče připravil i pár novinek a postaral se o nezapomenutelnou atmosféru. Ve velmi nabité konkurenci v mužské kategorii překvapivě zvítězil teprve dvacetiletý Jan Hron z týmu BHC Dragons Modřice. Kromě něj bylo korunováno dalších sedm mistrů republiky pro rok 2024.

Kolem deváté hodiny se před bohunickou orlovnou začali objevovat první účastníci. Už za necelou hodinu měla pro skupinu nadšenců odstartovat největší akce roku – mistrovství republiky v billiard-hockeyi. Hráči z celé republiky přijeli do moravské metropole bojovat o čest a slávu.

I přesto, že po následující hodiny budou z účastníků soupeři, rozléhá se tělocvičnou smích a pozitivní energie. Všichni se navzájem přivítali a hned se pustili do řeči. Jejich kroky poté pokračovaly o patro níž, kde na ně čekala snídaně, kterou organizátoři připravili. U ranní kávy pokračovaly jednotlivé konverzace. 

Přesto bylo ve vzduchu cítit mírné napětí. Po celý rok se hráči setkávali na turnajích a hráli mezi sebou bez rozdílu věku nebo pohlaví. Dnes byli rozděleny do sedmi kategorií: mladší žáci, starší žáci, junioři, ženy, muži a veteráni. Mladších žáků, žen a veteránů (hráči nad 50 let) postoupilo na mistrovství šest nejlepších. Hráli spolu systémem každý s každým. Podobně hráli i starší žáci a junioři s tím rozdílem, že jich postoupilo osm. V mužské kategorii se představilo dvacet čtyři nejlepších hráčů republiky. Před samotným mistrovstvím byli rozděleni do čtyř skupin po šesti a pouze dva z dané skupiny postupovali do čtvrtfinále.

Odbila desátá hodina. Hloučky do té doby debatujících se shromáždily v tělocvičně a ztichly. Slova se ujal hlavní organizátor Michal Franěk. Kromě klasického uvítání a organizačních pokynů si organizátoři připravili pro účastníky malé překvapení. Vytvořili speciální úvodní video, na kterém byli zobrazeni všichni kvalifikanti a jejich cesta na mistrovství. Před vypuknutím samotného turnaje zazněla ještě státní hymna. Hudba se linula tělocvičnou a všichni si uvědomovali, že přišel ten moment, pro který celý rok tvrdě dřeli. 

Státní hymnu na následující hodiny vystřídala jiná melodie. Čas hry se totiž neřídí podle časomíry, ale speciální nahrávky, která se pro tento účel používá již mnoho let.

Hráči pomalu přistupovali k jednotlivým stolům a chystali se na první zápas. Kromě dvou soupeřů ke stolu dorazila ještě třetí osoba – rozhodčí. Ten zasahuje ve sporných situacích a podává hráčům puky, které vystřelí mimo hřiště. Začalo bubnování a najednou prásk, rána jako z děla. Pro hráče to byl signál, že byl zápas zahájen. 

Na všech bylo vidět velké soustředění. Jako by se jednalo o partii pohyblivých šachů. Jedna malá chyba může rozhodnout celý zápas. Hudba byla najednou přehlušena silným výkřikem. To právě jeden z účastníků vstřelil první gól turnaje. „Hráči prožívají ve šprtci každý okamžik plnými doušky a své emoce dávají velmi hlasitě najevo,“ uvedl předseda Unie stolního hokeje Jaromír Foltýn junior.

Opět zaznělo hlasité bouchnutí. To ohlásilo konec třetiny. Hráči si vyměnili strany na ploše a připravili kameny do základního postavení. Ti, co si vybudovali náskok, ho sveřepě bránili, ti, co potřebovali srovnat průběh utkání, stříleli hlava nehlava. 

Po další salvě výbuchů přišel už ten poslední, který oznámil konec zápasu. Nehledě na to, co se u stolu odehrálo, si hráči podali ruce – jako gesto fair play. Někteří odcházeli od stolu zklamaní, jiní naopak plní euforie.

Mladý šampión a slzy radosti

Nemilosrdně u stolu válčili i ti nejmladší. Jejich radost z každého gólu byla obrovská, stejně tak smutek, když inkasovali. Začaly závěrečné boje. Jedenáctiletý Jakub Straka z týmu Gunners Břeclav měl na dosah svůj první velký úspěch. Stačila mu pouhá remíza proti Miroslavu Duškovi a stal by se mistrem republiky. Mladší hráči hráli divočeji a méně takticky oproti starším účastníkům. Straka ale v zápase zodpovědně bránil. Jeho podstatně starší týmoví kolegové sledovali zápas zpovzdálí. Prožívali zápas od první minuty, a když finální gong zahlásil konec a Straka udržel remízu 0:0, hned se k němu seběhli. Začali opěvovat nového mistra a zvedli ho do vzduchu. Nový mistr republiky plný radosti přijímal gratulace od svých spoluhráčů. Kromě nich s ním byla i jeho maminka. „Jsem na něho nesmírně pyšná. Celý rok pilně trénoval a objížděl turnaje a tohle je výsledek jeho úsilí,“ shrnula.

Břeclavský tábor měl o to větší radost, když mistra republiky získal i v kategorii starších žáků. Alex Rusnok si poradil se všemi svými soupeři a jednoznačně opanoval svoji věkovou kategorii. „Máme teď velmi kvalitní generaci mladých hráčů a vítězství v obou kategorií žáků to jasně potvrzuje. Jsem na kluky hrdý a snad se jim bude dařit i nadále,“ uvedl předseda klubu Gunners Břeclav Simon Kaňa.

Mezi juniory se vedly boje až do konce. Na titul si do posledního kola dělali zálusk Dalibor Sem z Mostu, Daniel Suchý z Boskovic a Matyáš Mokruša z Mutěnic. Finální zápas nejlépe vyšel Mokrušovi a ten se tak mohl radovat z mistrovského titulu. „Nedokážu říct, jak velkou radost z tohoto úspěchu mám. V předchozích letech se mi na turnajích příliš nedařilo, ale dal jsem do toho všechno a konečně to vyšlo,“ sdělil své pocity po vítězství. V příštím roce se navíc poprvé představí v mužské kategorii a bude chtít na tento úspěch navázat. „Bude to velký skok, ale kvalifikovat se na příští mistrovství bude můj hlavní cíl,“ dodal.

Velké emoce byly k vidění i v ženské kategorii. Ve finálovém zápase se střetly proti sobě dvě největší favoritky Veronika Kovářová z Boskovic a Milada Vančurová z Prahy. Pražská hráčka porazila svojí sokyni 2:1 a hned po gongu začala ronit slzy štěstí. „Sice to není můj první titul, ale v posledních letech mi to vždycky uteklo v posledních zápasech. Teď se mi to konečně povedlo zlomit a mám z toho nesmírnou radost,“ sdělila. Její slzy šli utěšit nejprve týmoví kolegové a poté soupeřky a další účastníci turnaje.

Kategorie veteránů vznikla poměrně nedávno. Teprve počtvrté v historii byla na programu mistrovství republiky. Naprostým suverénem kategorie byl Jaromír Foltýn senior, který vyhrál všechny tři předchozí ročníky. Letos se ale z osobních důvodů nemohl účastnit, byť se na turnaj kvalifikoval. Jeho místo převzal jako náhradník jeho týmový kolega Miroslav Štětina. A jako by Foltýn senior svou vítěznou auru předal na svého spoluhráče. Štětina k překvapení všech přehrál všechny své soupeře a dokráčel si pro titul. „Ani nevím, co na to říct. Od dneška jsem vůbec nic nečekal. Koneckonců jsem tu ani neměl být. Každopádně si toho považuji a příští rok se budu snažit o obhajobu,“ pronesl.

Překvapivý vítěz mužské kategorie

Kategorie mužů byla opravdu nabitá. Mnoho účastníků již titul mistra republiky v minulosti získalo. Mezi největší favority turnaje patřili reprezentační kapitán Miroslav Škorpík z týmu BHC Dragons Modřice, boskovický Jakub David, domácí hráč Martin Vrána, nebo obhájce titulu z minulého roku Vít Vondál. Síto skupin bylo nemilosrdné a mnoho hráčů, kteří aspirovali na vítězství, skončilo už po skupinové fázi.

Boskovický Jakub David (hráč v červeném dresu vpravo) byl jedním z favoritů na titul, nakonec nepostoupil ani ze skupiny

Otevřely se brány čtvrtfinále. Mezi nejlepšími osmi hráči se ocitl i teprve dvacetiletý Jan Hron z Modřic, který poprvé v kariéře postoupil do závěrečných bojů. Jako soupeř mu byl nalosován Škorpík, jeho týmový mentor. Zápas to byl vskutku dramatický. Hronovi se podařilo vstřelit gól hned na začátku. Od té doby tvrdě bránil a nedal Škorpíkovi žádnou šanci. Konec zápasu. Žák předčil učitele. Škorpík ale nesmutnil, nýbrž svého soupeře obejmul a přál mu štěstí do bojů o medaile.

Na dalších stolech však ještě rozhodnuto nebylo. Souboj dalšího modřického hráče, Pavla Bělohoubka, s mosteckým Matyášem Vaníčkem nepoznal vítěze ani po osmnácti minutách. Následovalo tříminutové prodloužení, a když i po něm byl stále vyrovnaný stav, došlo na samostatné nájezdy. 

V sále bylo hrobové ticho. Všichni účastníci se shromáždili kolem stolu, že se nedalo kolem skoro projít. „Všichni krok dozadu!“ upozornil diváky rozhodčí zápasu. Bělohoubek zahrával první nájezd. Gól! Všichni jeho podporovatelé hlasitě oslavovali úspěšný nájezd. Soupeř taky proměnil. Bělohoubek se chystal na druhý nájezd. Opět úspěšný. Atmosféra by se mohla krájet. Vaníček taky nezahálel a oba hráči byli stále stoprocentní. Třetí a poslední série. Chyba Bělohoubka, který při střele pouze škrtnul hokejkou o hráče a nedopravil puk do brány. Soupeř ji nemilosrdně potrestal a mohl se radovat z postupu do dalšího kola. 

Právě Vaníček byl soupeřem Hrona pro další kolo. Modřický hráč si se svým soupeřem poradil lépe než jeho týmový kolega a probojoval se až do finále. 

Soupeřem mu ale nebyl nikdo jiný než obhájce Vondál. Byl tu zápas, na který všichni čekali. Ten, který si chtěl zahrát každý z nich, ale mohli pouze dva. Výstřel opět znamenal start zápasu. Poměrně rychle se do vedení dostal Vondál, perfektní střelou napřímo z vlastní třetiny. Hron se ale nezalekl. Zrovna, když to soupeř čekal nejméně, fantastickým tahem o zadní mantinel srovnal na 1:1. Vondál znovu rozehrál puk do hry. Nahrál ale přímo Hronovi na střelu. Rána jako z děla skončila v šibenici soupeře a Hron najednou vedl 2:1! Modřický hráč opět přesvědčivě bránil. Bubnování oznamovalo, že se blíží konec zápasu. Hron hrál do té doby bezchybně, najednou však přišla z jeho strany hrubka a Vondál měl šanci na srovnání. I na zkušeného hráče dopadla nervozita situace a svou šanci neproměnil. Zbývaly poslední vteřiny a stále více bylo jisté, že se mladíček stane mistrem republiky. Jak celý den hlasitě oslavoval svoje úspěchy, teď byl naprosto zticha. Nejspíš tomu stále nedokázal uvěřit. Podařilo se mu přelstít všechny soupeře a došel si pro vítězství. Bezprostředně po utkání přijímal gratulace, nejprve od soupeře, potom od ostatních hráčů. „Je to něco neuvěřitelného. Splnil se mi sen, stále nedokážu uvěřit, že se mi to podařilo,“ řekl. Hned potom běžel ven z tělocvičny, aby mohl zavolat domů svým nejbližším. 

Den plný soutěžení byl u konce. Zbývalo už jen vyhlásit nové mistry republiky. Na závěr se všichni účastníci sešli na společnou fotku. Hráči se potom opět srocovali do skupinek jako na začátku. Jako by celý den byl minulostí.

Sezóna 2024 je u konce. Že by si hráči od šprtce odpočinuli? Nikoliv. Hned za dva týdny se právě v bohunické orlovně konal další turnaj, který se už počítal do nové sezóny. “Vánoční turnaj pořádáme v naší orlovně už po čtyřiadvacáté. I přesto, že je to pravidelně první turnaj sezóny, tak se hraje v uvolněné předvánoční atmosféře,” popsal hlavní organizátor Michal Franěk. 

Billiard-hockey je jedním z typů stolního hokeje. Není ve společnosti tak známý jako je Air-hockey nebo Stiga hokej. V českém prostředí se místo billiard-hockey používá převážně lidový název šprtec. Hra má ryze český původ, historie vzniku se datuje do dob Rakouska-Uherska. Mnoho lidí ji také zná ze školních let. Řád a pravidla hry byly ukotveny až v roce 1960. Tehdy vznikla v Brně první liga, příznačně nazvaná Stolní hokejová liga (SHL) – ta se hraje i dnes. Postupně se šprtec dostal i do jiných zemí, především těch sousedních, ale i dále po Evropě – druhým nejúspěšnějším týmem historie je Švédsko, velký rozkvět zažívá i ve Španělsku, konkrétně v oblasti Baskicka. Hraje se ale i v Indii, Pákistánu, nebo Jihoafrické republice. Pravidla jsou jednoduchá. Hraje se na dřevěném stole, který je upraven tak, aby připomínal hokejové kluziště. Proti sobě soupeří dva hráči. Každý z nich má svou sadu hracích kamenů, kterými pohybuje pomocí malé plastové hokejky, kterou drží v ruce. Hráči se střídají po jednom tahu a snaží se dostat puk – malý červený hrací kámen – do soupeřovy brány. Hra je rozdělena na tři třetiny po šesti minutách. Vítězem je ten, kdo po uplynutí hrací doby vstřelí více, respektive obdrží méně, gólů.

Autor: Jakub Řehoř