Jaká je budoucnost dopravy v Praze? Jízdné za dvojnásobek, auta za minimum.
— Matyáš Müller
O neudržitelném hospodaření pražského dopravního podniku se mluví vlastně odjakživa. O mýtném pro auta mluvil už Pavel Bém v roce 2007. Každé volební období se tato témata vracejí a pokaždé se skoro nikam neposunou. Nabízí se tak otázka, kdo ze situace reálně těží.
Debaty o podobě, a hlavně ceně dopravy v Praze jsou často velmi vzrušené. Aby ne, kromě 1,3 milionu stálých obyvatel se každý den v hlavním městě objeví dalších 140 tisíc dojíždějících. Dlouhé kolony a ucpané ulice jsou pražským evergreenem. Zvonící tramvaje netrpělivě čekají, až jim auto o jednom pasažérovi uvolní cestu. Nejenomže do své destinace pravděpodobně přijede řidič automobilu ve stejný čas jako ten, co se rozhodl jet tramvají, navíc ho ještě často čeká nepříjemné vystřízlivění v podobě obsazených parkovacích míst. Například v městské čtvrti Praha – Bubny byla v roce 2023 průměrná obsazenost míst 98 %. Takže se často cesta ještě protáhne. A prodraží. A právě cena za každodenní pohyb ve městě je zase jednou štěpícím prvkem koalice i obyvatel v hlavním městě.
Že je cena ročního kuponu na pražskou MHD proklatě nízká svědčí statistiky. Roční jízdné je dražší i ve městech jako Litvínov nebo Teplice. Naopak z krajských měst se lidé svezou levněji už jen v Olomouci a Karlových Varech. V Praze se jezdí symbolicky za 3650 korun, v přepočtu 10 korun na den. Nápad vznikl v roce 2015, kdy tehdejší koalice stran ANO, ČSSD, Strany Zelených, KDU-ČSL a STAN argumentovala cenou ročních kuponů ve Vídni, kde stál 365 eur. To je ale v přepočtu přes devět tisíc korun. Tedy více než dvojnásobek současné pražské sumy. V obou městech se tehdy jednalo o snížení ceny – ve Vídni ze 400 eur, v Praze ze 4450 korun. Vídeňské zlevnění tehdy podle údajů přilákalo do MHD dalších sto tisíc lidí. I v Praze sice tehdy zlevnění znamenalo nárůst počtu cestujících s ročním kuponem asi o 10 %, problém je, že aut přibylo za zkoumanou dobu (roky 2015-2020) 15 %. Skoro by se zdálo, že problém pražské dopravy vězí jinde než jen v cenách kuponu.
Směšné parkování a žádné mýto
Názory na automobilovou dopravu ve městě, zvlášť v jeho centrálních částech, tradičně rozdělují obyvatele na dvě části. Rezidenti centra si často stěžují na zácpy, ale i na malý počet parkovacích míst. Druhá část si zase odmítá nechat sáhnout na své výsostné právo všude se vozit autem. A podle toho hlasuje ve volbách. Už v roce 2007 přitom tehdejší pražský primátor Pavel Bém (ODS) mluvil o možnosti zavedení mýtného. Proč se za skoro dvacet let nezměnilo v tomto ohledu prakticky nic? Odpověď můžeme najít ve přích současné koalice.
Primátor Bohuslav Svoboda (ODS) už se od svého opětovného zvolení do čela Prahy stihl v názorech na dopravu několikrát zviditelnit. Naposledy ve druhé polovině února, když v rozhovoru pro Deník N řekl, že cyklostezka je pojem, který do města vůbec nepatří. Co se týče praktických dopadů jeho vládnutí, nelze opomenout jím zrušený zákaz vjezdu v nočních hodinách do velké části Starého města. Už to skoro začínalo vypadat, že jde politická reprezentace naproti požadavkům svých obyvatel. O jediný den později už bylo vše při starém. O to více musí stálé obyvatele Prahy provokovat prosakující informace o tom, že by se roční Lítačka mohla zdražit až na dvojnásobek. Argumenty pro zdražení jsou nasnadě. Už jen údaj o tom, že cena jízdenek zaplatí provoz služby pouze z jedné šestiny, je alarmující a je jasné, že takový stav je neudržitelný. Když k tomu ale jako protiváhu uvedeme cenu za roční parkování, normálnímu smrtelníkovi musí dojít, že něco není v pořádku. Rezident za roční stání na modré zóně zaplatí 1200 korun. Tedy necelá třetina oproti ročnímu kuponu na hromadnou dopravu.
Zastánci automobilové dopravy v Praze argumentují tím, že dokud nebude dostavěný vnější pražský okruh, nelze s dopravou příliš hýbat. Málokdo asi pochybuje o tom, že by dostavba okruhu Praze pomohla. Otázka je, zda někdo ještě skutečně věří tomu, že k dostavbě v dohledné době dojde. Počítá se s rokem 2030, ale vzhledem k naprosté nečinnosti v tomto ohledu je to spíše zbožné přání. O důvod víc, proč se snažit s neutěšenou situací něco dělat bez ohledu na okruh. Není přece možné, aby poslední větší dopravní projekt byly tři stanice na lince metra A, a tím příštím první stanice metra D. Jednou ze snah na změnu je tradiční vznesení mýtného v centru. Naposledy se o něm mluvilo v září. O Lítačce se bohužel mluví nyní. Tiché našlapování kolem možné ceny je pozitivním důkazem o tom, že obyvatelům Prahy není doprava lhostejná a politici si to uvědomují. Pokud ale projde takový návrh, který by jednoznačně utlačoval cestující MHD na úkor motoristů, je to spíše smutný vývoj.
Příspěvek vznikl pod vedením Mgr. Ing. Davida Klimeše, Ph.D.
