Komiks o zrůdnosti totalitních režimů

Totalitní režimy z mnoha úhlů pohledu a různou optikou. Drsně, rázně a na rovinu, ale i pomalu a tiše, o to však neúprosněji. Třináct příběhů zaznamenávajících třináct osudů lidí, které ve dvacátém století nějakým způsobem zasáhla totalitní moc v Československu. To je komiksová kniha Ještě jsme ve válce. Vyšla v roce 2011 v nakladatelství Argo.

Nacistické a komunistické. Obě totalitní zřízení, která prošla naším státem v uplynulých desetiletích, zasáhla život mnoha tisíců lidí v celém Československu. Většinu z nich poznamenala po zbytek života. „Pouhých“ třináct příběhů, které obsahuje komiksová kniha, se tak zdá být pouhým zlomkem, ukázkou toho, co ve zdejším státě totalitní režimy napáchaly. Ve skutečnosti ale vypovídají mnohé, především díky vykresleným charakterům osob, na kterých se totalitní moci „vyřádily“.

Kniha, která v roce 2012 obdržela prestižní cenu Muriel pro nejlepší komiks roku 2012, zachycuje osudy konkrétních lidí, kteří „nesplynuli s davem“ a nějakým způsobem se „tváří v tvář“ setkali s totalitním režimem. Zaznamenává životní prohry i vítězství, velké činy i prosté lidské slabosti a následné vypořádání se s nimi.

Příběhy zaznamenali v průběhu let členové nadace Post Bellum ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů. Třináct příběhů pro knihu vybrali autoři publikace z internetového projektu Paměť národa, ztvárnili je pak přední čeští a slovenští tvůrci komiksů. Autoři se s pamětníky buď osobně setkali, čerpali ale také z dochovaných materiálů, dokumentů i vzpomínek blízkých příbuzných. Přinášejí tak autentická, často velmi syrová svědectví

Pravdou je, že zvolená – poměrně specifická a na zdejší poměry netypická – forma zpracování, komiksy, přináší mnohdy jistá zjednodušení a zatraktivnění. Čtenář při jejich čtení ale zažije jednotlivé příběhy takřka „na vlastní kůži“.

Kniha přináší například příběh již nežijící Anny F. (autoři využili pseudonym) s názvem Ohromný kotouč slunce. Vypráví o tom, jak šla Anna se svojí maminkou na konci druhé světové války z tábora v Osvětimi a po cestě je, protože byly pomalejší a slabší než ostatní, ubili Němci. Že nezemřely, byla svým způsobem náhoda a také vliv záchrany, která přišla od osvobozujících vojáků Rudé armády.

Název knihy je odvozen od úvodní stejnojmenné kapitoly, která popisuje osud generála Tomáše Sedláčka, jenž se stal jednou z obětí zrůdného komunistického režimu padesátých let a strávil několik let svého života v kriminále.

Zařazení, poselství i morální apel

Součástí knihy jsou vedle rozmanitě zpracovaných komiksů také textové doprovody za každým z příběhů. Autoři Mikuláš Kroupa, Adam Drda a David Bartoň tak čtenářům přinášejí doplňující a rozšiřující informace i jistý morální apel, připomínky, úvahy a poselství. Dozvíme se z nich často také okolnosti vzniku příhod pro knižní komiks či osobní názory autorů na jednotlivé respondenty.

Jiným z příběhů, který kniha zaznamenává, pojednává o poštovním úředníkovi Pavlu Macháčkovi, který se kvůli krádeži poštovního razítka dostal za války do Terezína. Autoři knižních příběhů pořizovali pro autenticitu rozhovory s konkrétními aktéry, jichž se týkají. Někteří však, jako například Pavel Macháček, v průběhu zaznamenávání svých osudů zemřeli. „Je mi to líto, chtěl jsem se ho zeptat ještě na mnoho věcí, byť jsme se setkali asi pětkrát a natočili skoro šest hodin jeho vzpomínek,“ popsal v příběhu Mikuláš Kroupa.

Kniha zaznamenává zásadní momenty, kdy se zdejší totalitní režimy takříkajíc „lámaly“. Nechybí tak pochopitelně ani poválečný odsun Němců. Autoři popsali příběh Rudolfa Bělohoubka, na jehož rodičích se stát pomstil v rámci kolektivní viny a divokého odsunu německých obyvatel. Otec i matka Rudolfa Bělohoubka byli zavražděni pár kilometrů od Berouna, u Vráži v jižních Čechách. Jde o velmi dojemné vyprávění o tom, co doopravdy poválečný odsun Němců znamenal, komiks zaznamenává celou záležitost jinak než mnohdy odosobněné a povrchní popisy jedné ze zásadních kapitol historie našeho státu. Důvodem, proč byli Bělohoubkovo rodiče zastřeleni, bylo pouze to, že se narodili jako Němci… podobně se u nás až „do 28. října 1943 se u nás mohlo vesele mordovat,“ komentuje situaci autor příběhu Adam Drda.

Členství ve Státní bezpečnosti z obou stran

Kapitola Česání bílého medvěda dokazuje čtenáři na příkladu Jiřiny Tvrdíkové, že v sovětských gulazích byli vězněni také českoslovenští občané.

Mezi hlavními – vesměs pozitivními – postavami komiksů se v jednom objevuje také někdejší spolupracovník Státní bezpečnosti Petr Berounský, který s autory pohovořil o svém životním selhání. Berounský se po roce 1989 objevil na tzv. Cibulkových seznamech, pro komiksový příběh uznal, že se potřebuje vypovídat, a ten tak přesvědčivě zachycuje tíhu svědomí člověka, který se k tomuto činu „upsal“. Při jeho čtení si čtenář na druhou stranu uvědomí, že některé záležitosti z minulosti nelze posuzovat bez kontextu a atmosféry v dané době.

Jeden z příběhů se týká také „chartistů“ ze skupiny kolem Magora Jirouse a zejména každou ženu – tím spíše matku – zasáhne příběh Milušky Havlůjové, která ve svém životě podstoupila takřka „Sofiinu volbu“. Než by se stala členkou StB, strávila čtyři roky v komunistickém vězení odloučena od svého dvouletého syna.

Příběh Zdeňka Mikše, který se pokusil unést letadlo z Letecké akademie v Chocni, aby se spolu se svými spolužáky v roce 1949 dostal na Západ, ukazuje, jak mohlo malé – v dobré víře míněné – zaváhání jedince zmařit život hned několika lidem. Historka o třech přátelích ze Sedlčanska zachycuje činnost odbojové skupiny lev 777.

Temná doba, temný komiks

Autoři zaznamenali příběhy v období deseti let, od roku 2001 do roku 2011. Líbí se mi, že každý příběh je jiný nejen tematicky, ale také vizuálně. Scenáristé a kreslíři si s komiksy vyhráli a každý ten svůj pojal velmi osobitě. V čem se ale vesměs shodují, je barevný tón a odstín. Komiksy jsou šedé a temné stejně jako celé „naše“ 20. století. Kniha Příběhy 20. století je rovněž důkazem toho, že komiks je možné využít jako dokumentační médium stejně dobře jako literaturu či rozhlasové reportáže.

Z knihy Příběhy 20. století je patrné, že komiks – mnohými vnímán jako všeshrnující pojem pro příběhy o Mickey Mouseovi či Kačeru Donaldovi – lze pojmout také velmi vážně.

Do řady vedle jiných historických knih o dvacátém století, které u nás vyšly, se tato jedinečná publikace nemůže zařadit také pro svoji konkrétnost. Nejpřínosnější na ní je, že o dobových událostech nepojednává obecně a „anonymně“, ale jde maximálně do hloubky a pod povrch, až na dřeň konkrétních lidských charakterů.

Ještě jsme ve válce: příběhy 20. století. Vyd. 1. Editor Jana Fantová, Jan Polouček. Ilustrace Nikkarin,. Praha: Post Bellum, 2011, 179 s. ISBN 978-80-257-0524-7.

Text vznikl v rámci semináře Jiné žánry vedeném PhDr. Janou Čeňkovou, Ph.D.