REPORTÁŽ: Papírové obušky vzhůru aneb Ondráčka a Babiše do koše!

Pondělní večer 5. března se nesl ve znamení mohutných protestů v Praze i dalších městech po celé České republice.  Důvodem, proč lidé vyšli do ulic, bylo nejen zvolení komunisty Ondráčka do čela komise pro GIBS, ale také celková situace v české politice.  Ohlédnutí za akcí z minulého měsíce vám přinášíme v následující reportáži.

Někdejší člen pohotovostního pluku SNB a komunistický poslanec Zdeněk Ondráček byl v pátek 2. března zvolen do čela Komise pro kontrolu GIBS, která vyšetřuje zločiny policistů, celníků či dozorců. Volba okamžitě vyvolala kontroverze, protože Ondráček se za totálního režimu jako policista účastnil násilného potlačování protirežimních demonstrací a za svůj podíl na mlácení demonstrantů se nikdy neomluvil.

Jeho zvolení ve vládě podpořilo 79 ze 155 poslanců, což je o jeden hlas víc, než bylo potřebné minimum. Naopak proti se postavilo více než třicet tisíc občanů po cele republice. V Praze, Brně a dalších osmi městech se lidé vydali do ulic, aby vyjádřili svou nespokojenost a podepsali petici o nové volbě předsedy komise.

Organizátoři akce na své facebookové stránce s názvem NE Ondráčkovi do čela komise pro GIBS neustále zdůrazňuji, že akce není spojena se  žádnou politickou stranou, ale je nenásilnou demonstrací občanů, kteří se obávají o politický osud své země a chtějí, na rozdíl od Ondráčka, bez použití násilí ale silou svého názoru ovlivňovat veřejné dění.

„Komouše nechceme“

Centrum protestů má být podle informací na oficiální facebookové události, která je navíc hlavním zdrojem veškerých aktualit, ve spodní části Václavského náměstí. Strategicky tedy volíme cestu z metra přes výtah, který ústí u obchodního domu Baťa. Odtud to mát být už jen pár metrů ke stolům s podpisovými archy. Realita je ale jiná.

Stanice metra Můstek praská ve švech. Je to znát už při výlezu z vagónu. Je ovšem dopravní špička, takže lidé zde můžou být i kvůli návratu z práce. Že ovšem dav proudí právě na demonstraci je jasné už po pár krocích na schodech směřujících k výtahu. U něj se v dvou proudech tvoří více jak desetimetrové fronty. Čekající jsou znatelně vybaveni českými vlajkami, sem tam se objeví transparent s nápisem „Komouše nechceme“ či alespoň nějaká ta vlastenecká placka na oblečení či tašce.

Po výlezu nám již začíná ale docházet realita. Jak bylo těžké nastoupit do výtahu, vystoupit z něj je ještě podstatně složitější. Ve chvíli, kdy se ocitáme na Václavském náměstí, jsme doslova pohlceni davem. Po stolkách s archy není ani památky. Buď už tam nejsou, nebo jsou spíše zcela zakryté demonstranty, kteří je využívají jako vyvýšené místo k vidění rozsahu akce, fotografování či jednoduše doslova vyšší možnosti dát najevo svůj názor.

„Docházejí mi archy!“

Lidé stojí úplně všude, kde je to možné. Obsazené jsou střechy stánků, plné jsou i všechny průchody vedoucí k náměstí. I pro běžného Pražana, který je z centra již zvyklý na prodírání se davy turistů, to může být šok. Přibližně uprostřed davu stojí žena, okolo které je ruch ještě výraznější. Prodíráme se k ní a zjišťujeme, že drží troje desky s podpisovými archy. Ty postupně podává všem kolem sebe. „Trochu jsme to podcenili, už mi docházejí archy,“ houkne na nás v odpovědi na dotaz, jak je možné, že asi jediné místo k podpisu je u ní. Vydáváme se hlouběji do davu a zastavujeme několik protestantů.

Přenos z akce běží online téměř ve všech českých médiích. Za rytmického bušení bubnů lidé skandují hesla nejen proti Ondráčkovi, ale i proti Babišovi a ozývají se dokonce i antizemanovské pokřiky. Část davu se vůči takovému vývoji protestu ohrazuje, a tak se brzy opět přechází především k heslům za odstoupení Ondráčka. Davem se mezitím už chvíli proplétá had přibližně šesti lidí, kteří nad hlavami nesou velký bílý obušek.

Blíží se sedmá hodina, kdy má celý protest vyvrcholit právě společným pozvednutím srolovaných petic, které mají symbolizovat „ne-obušky“. Akci na první pohled nikdo neorganizuje, lidé tak sami kontrolují hodiny a v 19:00 postupně pozvedají srolované papíry. V prostřední části celého náměstí je sice slyšet mikrofon, ale o pár metrů dál už lidé nedokážou rozlišit slova, která – pravděpodobně moderátor akce – říká. Protestanti dále pokračují v provolávání hesel, jako je „Mlátičku nechceme!!!“, hlasy odhadem desetitisícového davu rezonují náměstím, odráží se od okolních budov a lidé tak mají šanci pocítit velikost toho, čeho se právě stali součástí.

„Co pro tebe znamená dnešní akce?“ ptáme se studenta Tadeáše, který v jedné ruce drží karton s provizorně napsaným heslem „Babiše do koše!!!“ a v druhé podpisový arch – obušek – se zhruba 30 podpisy. „Dnešek beru jako zásadní probuzení společnosti, která začíná být zase občanská. Taky už bylo na čase,“ odpovídá zběžně a mizí v davu, který téměř až sborově vytahuje klíče a po vzoru sametové revoluce je rozeznívá.

„Díky i za nás pracující!“

Po osmé hodině se Václavské náměstí postupně vylidňuje. Část demonstrantů pokračuje směrem k Hradu, jiní se rozchází do metra či na tramvaje. Ve vestibulu Můstku navštěvujeme ještě supermarket Albert. I sem se totiž mnozí účastníci uchýlili. „Taky jste byli protestovat?“ ptá se se silným ruským přízvukem pokladní každého, koho právě odbavuje. Až na jednu mladou studentku kupující si pytlík Haribo a čínskou polévku v pytlíku všichni hrdě odpovídají kladně. „A proti komu se to tam vlastně demonstrovalo?“ obrací dotaz na nás. V rychlosti jí popisujeme současnou situaci ohledně zvolení poslance KSČM Ondráčka. „Komunista? A ještě takovej, co mlátil lidi? No to snad ne,“ vykřikuje zcela spontánně prodavačka, až se asi tři nově příchozí zarazí a vykulí oči. „Tak to ještě že jste tam všichni šli,“ uzavírá svůj úsudek. Podává nám účet, a když jsme již téměř u dveří, ještě na nás zakřičí: „A děkuju, že jste tam všichni byli. I za nás, kteří jsme museli být v práci. Tahle země si obušky nezaslouží!“

Text vznikl v rámci předmětu Tvůrčí dilny – tisk II pod vedením Mgr. BcA. Judity Matyášové.

Text: Kristýna Moučková, Martina Janoušková, Julie Orlová    

Foto: Kristýna Moučková