Pod přísným okem rozhodčích: Co rozhodne o chovnosti psa?

Na podzimní sobotu 3. listopadu 2024 se do kynologického areálu Jižní město sjelo několik desítek chovatelů, psů a zvědavých návštěvníků. Posouzení belgických a australských ovčáků, které pořádal Klub chovatelů belgických ovčáků, slibovalo nejen odborné hodnocení, ale i emoce, napětí a zásadní rozhodnutí o chovnosti jednotlivých psů. Ačkoliv se mnozí domnívají, že průkaz původu automaticky otevírá cestu k chovu, realita je jiná – každý pes musí nejprve projít pečlivým hodnocením, které o jeho pokračování rodu rozhodne.

Přísné měření, první síto

Den začal v osm hodin ráno měřením kohoutkové výšky. Tento krok, který se může zdát banální, byl pro některé psy klíčovou překážkou. Pokud pes neprokázal dostatečnou klidnost nebo dokonce reagoval agresivně, byl z bonitace okamžitě vyřazen „Můj pes míru zná, učila jsem ho stát v klidu a několikrát jsem si ho doma měřila. Bohužel se ale nenechal změřit od rozhodčí, protože ji nezná. A teď musíme domů,“ povzdechla si zklamaně jedna z majitelek. Pravidla jsou v tomto ohledu neúprosná – nezvládnutí měření znamená konec celé akce.  Majitelé v takových případech neměli na výběr a smutně z akce odcházeli, i když si byli vědomi, že pravidla jsou jasná.

„Moje fenka byla taky nervózní, ale myslím, že díky tomu, že je zvyklá na výstavy, to zvládla,“ popisovala jedna z účastnic. Měření výšky je totiž nezbytné nejen pro kontrolu standardu plemene, ale také jako první test stability psa v cizím prostředí.

Exteriér: Krása v postoji i pohybu

Druhá část bonitace byla zaměřená na posouzení exteriéru. Psi se nejprve předváděli v postoji, kdy rozhodčí pečlivě kontrolovali jejich stavbu těla, hlavu, zbarvení, úhlení zadních končetin a další detaily. Poté následoval pohyb, který měl ukázat jejich eleganci a správnou mechaniku chůze.

„Tohle je pro mě nejstresovější část. Vždycky se bojím, že mi pes bude na vodítku tahat a nebude to vypadat hezky,“ přiznala majitelka australského ovčáka. Někteří pejskové měli s předvedením chůze problém naopak z důvodu perfektního tréninku. I když to zní jako paradox, perfektní chůze u nohy s hlavou nahoru neukazuje přirozený pohyb psa a pro posuzovatele byla vyloženě na obtíž. Přesto, jak přihlížející poznamenali, většina zvířat předvedla přesně to, co měla. Rozhodčí se však nedívali jen na krásu. Pečlivě kontrolovali i chrup, který je u pracovních psů důležitým ukazatelem zdraví a genetické kvality.

Povahový test: Deštníky, aporty a skupiny lidí

Třetí část bonitace byla zkouškou povahy. Psi zde museli ukázat, že mají stabilní povahu, nejsou bázliví, přehnaně agresivní nebo nezvladatelní.

Test začínal reakcí na cizí lidi, kdy rozhodčí psa pozdravili a nechali se očichat. U některých psů šlo vše hladce, jiní váhali. Největší překvapení ale přineslo setkání s otevřeným deštníkem. „Tohle jsem doma teda opravdu netrénoval,“ smál se jeden z majitelů, když jeho pes s úlekem odskočil, ale rychle se uklidnil. Další úkoly zahrnovaly aport a přivolání ve skupině osob, což prověřilo ochotu psa spolupracovat i ve stresující situaci. Cílem celého povahového testu nebylo zjistit, jak je pes vychovaný, ale spíše jak přirozeně reaguje a zda má v sobě vlohy pro nepřiměřené a nechtěné reakce.

Aby bylo zajištěno, že pes není v průběhu povahového testu ovlivňován majitelem, nesměl mít u sebe žádné pamlsky, ani na psa nesměl nadmíru mluvit.

Střelba: Klid, nebo útěk?

Bonitace vrcholila testem reakce na střelbu. Na cvičišti zazněly dva výstřely a všichni napjatě sledovali, jak psi budou reagovat. Někteří se ani nehnuli, jiní zvedli hlavu a ostražitě sledovali okolí. Jeden z účastníků přiznal, že právě tohoto testu se bál nejvíc. „Můj pes se bojí ohňostrojů, tak jsem čekal problémy. Ale zvládl to lépe, než jsem myslel,“ pochválil svého čtyřnohého parťáka.

Jeden z belgických ovčáků měl u střelby velice obranářskou reakci a celou posuzovanou skupinu rozštěkal. To naštěstí, při konzultaci s rozhodčím, bylo vyhodnoceno jako žádaná reakce pracovního psa a nezpůsobilo to celé skupině ztrátu bodů. U pracovních plemen je přirozená ostražitost naopak vítaná, pokud nevede k panice.

Rozhodnutí a emoce na závěr

Jakmile byly všechny disciplíny u konce, nastal čas na finální rozhodnutí. „Celkově dnešní úroveň hodnotím jako velmi dobrou. Většina psů splnila očekávání a ukázala, že jsou skvělými zástupci plemene,“ shrnul hlavní rozhodčí. Přesto ne všichni odcházeli spokojení. Majitelé psů, kteří bonitací neprošli, často odcházeli se slzami v očích.

„Vím, že můj pes není dokonalý, ale nikdy bych ho nevyměnila. Pro mě je to nejlepší parťák,“ svěřila se mladá chovatelka, jejíž fenka nedostala chovnost kvůli netypickému exteriéru.

Bonitace není jen o tom, zda pes splňuje standardy plemene. Je to i zkouška nervů, spolupráce a vztahu mezi psem a jeho majitelem. Ať už se účastníci vraceli domů s radostí nebo zklamáním, jedno je jisté – každý z nich si odnesl cennou zkušenost.

Autorka: Denisa Baraníková

Převzato z webu Názorně.