Volby do europarlamentu se blíží, 40 procent Čechů ale volbám nedůvěřuje
František Zajíc —
K příštím volbám do Evropského parlamentu plánuje zatím dorazit třetina Čechů. Vyplývá to průzkumu z agentury Ipsos, kterého se letos v dubnu zúčastnilo přes tisíc lidí. Eurovolby patří v Česku mezi ty nejméně oblíbené. K těm zatím posledním přišlo v roce 2019 pouze necelých 29 procent voličů. „V letošních volbách bude účast velmi pravděpodobně vyšší,“ myslí si politolog Aleš Michal z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
K příštím volbám do Evropského parlamentu plánuje zatím dorazit třetina Čechů. Vyplývá to průzkumu z agentury Ipsos, kterého se letos v dubnu zúčastnilo přes tisíc lidí. Eurovolby patří v Česku mezi ty nejméně oblíbené. K těm zatím posledním přišlo v roce 2019 pouze necelých 29 procent voličů. „V letošních volbách bude účast velmi pravděpodobně vyšší,“ myslí si politolog Aleš Michal z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Lidé letošní volby do Evropského parlamenty vnímají podle průzkumu jako důležitější než ty, co byly před pěti lety. Jako hlavní důvody, které o ně zvyšují zájem, respondenti uvedli zhoršující se situaci ve světě a také budoucí směřování Evropské unie včetně jejího případného rozšiřování.
Podle politologa Aleše Michala z FSV UK mezi Čechy obecně roste zájem o politiku, což dokazuje obecně vyšší volební účast v uplynulých volbách ať už jde například o volby do Poslanecké sněmovny, nebo o volby prezidentské z posledních pěti let.
Podle Michala se účast v letošních eurovolbách každopádně účasti v národních volbách nepřiblíží. „To by mě vlastně překvapilo, ale na druhou stranu si těžko umím představit, že by ta účast byla nižší než před pěti lety,“ komentuje Aleš Michal. Volební účast se podle něj v letošních eurovolbách zvýší i kvůli dopadu médií a sociálních sítích, v jejichž obsazích se tematika evropských voleb hojně objevuje.
Kolik Čechů si nakonec najde na začátku června cestu k volbám do Evropského parlamentu rozhodnou podle Aleše Michala sami politici. „Vidíme jasnou snahu i nových politických stran přitáhnout voliče k volbám třeba i způsobem, aby se ve volbách vyjádřili proti někomu.“ říká Michal. „Vyšší volební účast může znamenat vyšší zájem o politiku, ale také to znamená, že se politikům úspěšně daří doručovat informace k voličům.“
Jak je to ale s důvěrou ve volební výsledky? Na tuto otázku odpověděl i chatbot Chat GPT.
„Důvěra lidí ve volby je zásadní pro legitimitu a stabilitu demokratického systému. Když voliči věří, že volby jsou spravedlivé a transparentní, považují výsledky za legitimní a jsou ochotni akceptovat vládu, která z těchto voleb vzejde. To podporuje občanskou angažovanost, protože lidé mají větší motivaci se voleb účastnit, což posiluje demokratické instituce. Naopak nedostatek důvěry může vést k politické apatii, nízké volební účasti a zvýšené polarizaci společnosti.“
„Důvěra ve volební proces také přispívá k míru a stabilitě, jelikož snižuje riziko politických nepokojů a násilí po volbách. Politici jsou více zodpovědní, když vědí, že voliči mohou jejich činy hodnotit a odvolat je ve volbách. Celkově tedy důvěra ve volby podporuje nejen politickou stabilitu, ale i ekonomický rozvoj, protože stabilní politické prostředí je atraktivní pro investory a podnikatele.“
Otázkou důvěry občanů ve volební výsledky se zaměřil i celosvětový průzkum World value survey, kterého se v roce 2022 v Česku zúčastnilo 1200 respondentů . Volbám podle něj důvěřuje půlka Čechů, ostatní mají pochybnosti. Na tuto otázku se mimo jiné zaměřil World value survey, kterého se v roce 2022 v Česku zúčastnilo 1200 respondentů.
„Vnímám to jako hrozbu, důvěra k demokratickým procedurám je klíčová pro demokracii jako takovou,“ komentuje výsledky politolog Petr Just z Metropolitní univerzity v Praze. Lavírující polovina se ale nedokáže shodnout na tom, co je na volbách špatně. Někdo viní úředníky, někdo bohaté, jiní zase média.
Volbám se občas přezdívá svátek demokracie. Fakticky v nich lidé jednou za nějaké časové období, většinou čtyři nebo pět let, vybírají volené zástupce, kteří je mají reprezentovat ve vybrané funkci. A co víc, mají nějak spravovat veřejné prostředí, ve kterém lidé žijí, ať už je to město, stát, nebo v evropském případě skoro celá Evropa.
Pro fungování politických systémů jsou důležité výsledky voleb. Těm ale podle průzkumu zcela důvěřuje jen každý desátý Čech, dalších 44 procent výsledkům důvěřuje částečně. Necelá polovina lidí v Česku má tedy alespoň trochu pochybnosti o tom, jestli jsou volby důvěryhodné.
„Aby demokracie fungovala, je potřeba splnit základní podmínku, že volbám důvěřuje více lidí, než kolik volbám nedůvěřuje. A to průzkum ukazuje,“ podotýká politolog Aleš Michal, podle kterého se v každém systému budou vyskytovat lidé, kteří nebudou danému zřízení důvěřovat. „U nás je to asi 15 až 20 procent lidí. Ty ostatní může ovlivňovat například nějaká aktuální situace nebo nedůvěra ke konkrétním politikům, takže je otázka, jestli ta jejich nedůvěra musí být dlouhodobá.“
Přesto je ten podíl lidí, kteří nedůvěřují výsledkům voleb, podle Aleše Michala i podle Petra Justa velký. „Problém by to způsobilo, kdyby těch lidí přibývalo a kdyby podstatnou část těch lidí tvořili radikálové nebo extremisté,“ říká Aleš Michal. Podle něj je problematické, když se do popředí dostávají extrémní proudy, což podle Michala ilustruje případ Slovenska, kde dlouhodobě vyhrocená situace vyústila v ozbrojený útok na premiéra Roberta Fica v nedávné době.
Hledání příčin
Více než 40 procent lidí si ale myslí, že televizní zpravodajství upřednostňuje ve vysílání vládní strany a že nejen televizní novináři o volbách alespoň částečně neinformují spravedlivě. Pětina lidí zpochybňuje kompletně sčítání hlasů, necelá třetina zase v průzkumu alespoň částečně souhlasila s tím, že si výsledky voleb kupují bohatí lidé.
Obecně z výsledků průzkumu vychází, že aktuální politický systém pravidelně zpochybňuje okolo 20 procent voličů, záleží na konkrétním příkladu. Třeba čtvrtina lidí si myslí, že jsou voliči alespoň občas upláceni. V čem se ale naopak lidé v průzkumu shodli je to, že voliči nejsou při hlasování nijak fyzicky ohroženi. To si myslí 90 procent lidí.
Nedůvěra k volbám u části Čechů tak nemá jednoho jasného viníka. Obecně ale může souviset s obecně malým zájem Čechů o politiku obecně. Jak vyplývá z průzkumu, o politiku se alespoň částečně podle průzkumu zajímá jen 37 procent Čechů, častěji muži než ženy. „Politika je v očích mnoha voličů skoro až toxická. Souvisí to zejména s kauzami, které se nevyhýbají žádným stranám,“ říká politolog Petr Just.
I podle Aleše Michala je zájem o politiky mezi Čechy malý, zároveň ale podle něj lidí zajímajících se o politiku přibývá. „Kdyby se ten průzkum dělal třeba před deseti lety, tak by to bylo ještě míň. Dá se ale předpokládat, že to v následujících letech bude narůstat,“ tvrdí Michal.
Jedním z nástrojů, který podle Michala popularizuje politiku, jsou sociální sítě a přístup lidí k médiím, které dokážou lidi přitáhnout k politickým tématům. K vyššímu zájmu pak přispěla i koronavirová pandemie. „Politika tehdy byla lidem blíž než obvykle, zejména když se vyhlašovala ta různá opatření. Obecně politiku selektivně sledují ti, kterých se v nějaké sféře dotýká. Při pandemii se ale dotýkala všech stejně,“ popisuje Michal.
Lidé jsou navíc od té doby podle Michala více obklopeni zprávami z politiky, což způsobily algoritmy upravující uživatelům obsah na jejich takzvané zdi. „Lidé se na začátku pandemie obklopily zpravodajstvím a dalšími zdroji a i když už pandemie skončila, tak lidé cíleně ty zdroje ze své zdi nevymažou, a navíc jim to dost dobře neumožní ani algoritmus těch sociálních sítí,“ myslí si Michal.
Na druhou stranu Aleš Michal dodává, že lidé mají najednou přístup k mnoha zdrojům informací najednou, které nabízejí lidem více témat, ale zároveň vytváří nepřehledné prostředí, ve kterém se mohou šířit neověřené informace a podobně.
Zároveň je počet lidí zajímajících se o politiku podle Michala malý i proto, že lidé sice v životě řeší řadu problémů, které jsou s politikou spojené, ale sami je za politiku neoznačují. Tím pádem pak ani v průzkumu neodpovídají tak, že se o politiku zajímají.
Patrné je to podle Aleše Michala na lokální úrovni, tedy v regionech či ve městech nebo vesnicích. „Jsem přesvědčený o tom, že nějaký lokální problém bude zajímat daleko více lidí než jen třetinu. Mohou to být problémy místa, kde lidé žijí, otázka výstavby silnic, městská hromadná doprava a podobně,“ říká Michal. „To je také politika, i když politiku lidé spíše chápou jako dění v parlamentu nebo v dalších institucích.“
Právě politické instituce jsou ale lidem podle obou oslovených politologů vzdálené. Z toho vyplývá i to, že lidé v zásadě politickým institucím nedůvěřují. I to ukazují výsledky průzkumu World value survey. Například politickým stranám částečně nebo vůbec nedůvěřuje víc než třičtvrtě lidí. Naopak zcela jim důvěřuje ani ne jedno procento dotázaných. Nízký zájem může způsobovat i pocit, že volby věci veřejné zkrátka změnit nemohou. Víc než polovina respondentů si totiž myslí, že volby mohou kroky vlády ovlivnit velmi málo, nebo dokonce vůbec.
„Nutno dodat, že nezájem o politiku je jedním z dědictví komunismu,“ podotýká Petr Just. Podle něj lidé politiky vnímají jako někoho, kdo hájí především své zájmy, případně zájmy své politické strany, a nikoliv zájmy veřejnosti. „Nedůvěra v politiku, politiky, politické strany a jejich obraz coby výtah k moci a reprezentantů svých zájmů je zde zakořeněný mnohem hlouběji,“ říká Just, čímž také znovu poukazuje na politické řadu velkých politických kauz, které se od devadesátých let v Česku objevily.
Jak z toho ven?
Nabízí se odpověď, přilákat do politiky nové tváře. Jak je ale vidět z politiky posledních let, výrazných tváří není dostatek ani ve vládních stranách, ani v těch opozičních. „Ideální by bylo, kdyby v politice bylo více subjektů, které by jasně dokázaly, že jim jde o dobro celku. Kdokoliv ale s takovými úmysly přišel, tak ho to buď vsáklo, nebo naopak vyvrhlo ven,“ podotýká Petr Just.
Nahlodávání důvěry v demokratické instituce nebo procedury je podle Justa jednou z reálných hrozeb pro demokracii obecně. K vylepšení nízké důvěryhodnosti by částečně podle něj mohlo přispět třeba i školství.
„Společensko-vědní výuka by se už na středních školách měla více věnovat tématům demokracie a jejího fungování,“ říká Just. „A pak tu máme nekončící příběhy o dezinformacích a konspiracích. Z nich například vychází z velké části nedůvěra ve volby v USA,“ připomíná Petr Just události z roku 2021, kdy poražený prezidentský kandidát Donald Trump odmítl bez důkazu uznat vítězství protikandidáta Joa Bidena, což nakonec skončilo takzvaným útokem na Kapitol Trumpovými příznivci.
Příspěvek vznikl pod vedením Mgr. Ing. Davida Klimeše, Ph.D. v předmětu Projekt – Digitální žurnalistika.
