Zbyněk Sekal oslavil v Sovových mlýnech stovku

Cecílie Sekalová –⁠

„Kterej to je?“ ptá se jeden z návštěvníků pražského Musea Kampa, zatímco hledí na zhruba metr čtvereční velkou dřevěnou klec. „Nevím, myslím, že ten starej,“ odpovídá druhý. Stojí přitom v areálu Sovových mlýnů na Malé Straně, kde byly 31. března uvedeny dvě výstavy českých umělců – Zbyňka Sekala, toho starého, a Ronyho Plesla, současného designéra a sochaře. Hosté vernisáže svým rozhovorem výstavu trefně uvedli. Při uvažování o postmoderně, surrealismu či existencialismu si Zbyňka Sekala vybaví jen málokdo, i když jde o klíčová témata jeho tvorby.

Tvorbě Zbyňka Sekala věnovalo Museum Kampa dvě místnosti. V první najde návštěvník především jeho poválečnou tvorbu z let strávených v Praze a Bratislavě – několik železných soch, kolekci knižních obálek a portréty kostnatých unavených postav. Portréty zaujmou především ty, co si přečtou útržky Sekalova životopisu na stěnách. Sekal byl v osmnácti letech zatčen nacisty a následně v roce 1942 přesunut do koncentračního tábora Mauthausen, kde se dožil konce války. Sekalovo přežití se pojí s tím, že v táboře dostal za úkol pravidelné sepisování počtu a jmen mrtvých. Právě v jeho tvorbě 50. a 60. let je zřetelný vliv, které měly tři roky strávené v Mauthausenu na křehkého umělce. Z děl čiší především samota, z kovových soch ztvárňujících lidská obydlí chlad. Prožitá traumata se svými partnerkami, dětmi ani přáteli nesdílel. Ventiloval je výhradně skrze umění.

 Kousek místnosti je rovněž věnován Sekalovu přátelství s malířem Mikulášem Medkem, této části výstavy dominuje Medkův portrét Zbyňka Sekala. K přečtení je rovněž k dispozici jejich dlouhodobá korespondence, ve které společně uvažují nad životem a vzájemně hodnotí své výtvarné i literární počiny. V jednom z dopisů Medkovi Sekal píše: „Tak dobře jako ty stejně malovat nebudu.“

Toto sdělení tvoří v Sekalově tvorbě a rovněž na jeho výstavě v Sovových mlýnech zásadní předěl. V roce 1969 zůstal ve Vídni, kde tvořil především prostorové instalace, hlavně dřevěné schránky a koláže z opuštěného nábytku a veteše. Právě pookupační etapě je věnována druhá místnost. Rekonstrukci Sekalova vídeňského ateliéru, který je v Museu Kampa možné zhlédnout jen na fotografiích, mohou jeho příznivci vidět ve stálé expozici Veletržního paláce.

Výstava svým názvem Zbyněk Sekal: Sekal 100 připomíná, že by letos umělec, který v roce 1998 ve Vídni zemřel, oslavil sté narozeniny. Část jeho děl proto k tomuto jubileu věnovala Museu Kampa Sekalova životní partnerka Kristina Sekal, jež se vernisáže sama zúčastnila. I když se nejedná o umělcovu nejrozsáhlejší výstavu, některá díla se v Museu Kampa setkávají prvně a ke zhlédnutí jsou do 2. července.

„S díly Zbyňka Sekala plánujeme pracovat i v budoucnu, těšíme se, až je návštěvníci budou mít možnost zhlédnout i v rámci dalších projektů,“ uvedla na vernisáži závěrem kurátorka Ilona Víchová.

Text vznikl pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.

Foto: Sekalův vídeňský ateliér, Zdroj: Národní galerie v Praze