Vycházející slunce a mlčení světa
Nigerijsko-americká autorka Chimamanda Ngozi Adichie se ve svém díle z roku 2006 Půl žlutého slunce věnuje tématu nigerijské občanské války. Kniha v češtině vyšla původně v roce 2008 a po vyprodání obtížně dostupná. Až v roce 2021 nakladatelství Host vydalo další vydání v nové grafické úpravě.
Adichie je spisovatelka na vzestupu, její knihy vycházejí v mnoha jazycích a přinášejí nová témata širokému spektru čtenářů. Mezi její nejvýraznější díla patří Amerikána z roku 2013, nebo esej Feminismus je pro každého z roku 2014. Adichie vyrostla v Nigérii v univerzitním městě, jehož prostředí se často promítá do dějů jejích románů a Půl žlutého slunce v tom není výjimkou. Popisuje ho emotivně a až s určitou sentimentalitou, jako specifický prostor odtržený od všední reality zbytku země, kde je člověku dovoleno svobodně přemýšlet a snít. Události nigerijské občanské války, která je ústředním tématem knihy, se jí osobně dotýkají. Ve válce zemřeli dva její prarodiče, těm je také kniha věnována.
Je počátek 60. let 20. století a v nigerijských univerzitních kruzích se debatuje o potřebě vzniku samostatného národa Igbů. Střih. Je rok 1967, Igbové vyhlásili nezávislost republiky Biafra, do znaku si dali vycházející slunce a Nigérii pohltila občanská válka. Chimamanda Ngozi Adichie od počátku knihy brilantně vykresluje atmosféru doby, zvláště pak pasáž přechodu mezi dvěma érami, nejistotu, ale zároveň nadšení a hrdost při vzniku nového státu. Dějinné události země se proplétají s osobními osudy hlavních postav, na každé z nich se dění v Nigérii a později v Biafře podepíše, každý se se změnami vyrovnává po svém. Autorka se nebojí popisu traumatizujících situací, ale ani odlehčených nebo intelektuálních konverzací. Pracuje s kontrastem, na kterém vynikne nejednotnost a paradoxy světa, ve kterém se postavy pohybují. Zatímco se v knihami napěchovaném obývacím pokoji profesora matematiky Odenigba každý večer diskutuje o útlaku menšin a nutnosti vymezení se proti nigerijské vládě, v chatrné chýši na vesnici se tísní početná rodina mladého Ugwa, jeho matka kašle krev a otcova druhá žena ji ošetřuje. Pak Ugwu přichází do služeb Odenigba a jeho oslňující a laskavé partnerky Olanny. Ugwova budoucnost během okamžiku změní směr.
Stejně jako v předchozích knihách Adichie se ve středu čtenářovi pozornosti ocitají emancipované ženy: dvojčata Kainene a Olanna. Jejich rozdílné povahy a přístupy k životu jsou vykresleny na jejich kariérních ambicích i výběru partnerů. Zatímco Olannu žene touha odstřihnout se od své rodiny a utéct co nejdále, Kainene následuje rodiče a přebírá rodinný podnik. Olannahladce zapadá do akademického prostředí univerzity, po boku Odenigba žije prostěji a touží po dítěti.Kainene se snaží nalézt balanc mezi prací, která ji naplňuje, a Richardem, britským spisovatelem, který se v Nigérii pokouší napsat knihu, a se kterým se navzdory vlastním očekáváním sblíží. Rozdíly mezi sestrami ale nejsou zcela nepřekonatelné ani černobílé, dvojčatak sobě střídavě hledají cestu a zase se navzájem ztrácejí. Obě ženy se bouří proti nastaveným společenským pravidlům, jsou svazované prostředím i dobou. Přesto každá po svém a alespoň na krátko nachází svobodu, seberealizaci a lásku.
Stěžejní postavou díla je také Ugwu, který jako negramotný chlapec přichází do služby k Odenigbovi. V novém prostředí a za pomoci Olanny se stává vzdělaným, schopným a empatickým mužem, který je plně oddán rodině, pro niž pracuje. Sám se později stává učitelem a podílí se na výchově Baby, Odenigbovy dcery, kterou se Olanna rozhodne vychovat navzdory tomu, že není její biologická matka. Dalším specifickým charakterem je Richard, který do rozdělené země přichází zvenčí a nepříliš úspěšně se snaží zorientovat, zatímco sám čelí předsudkům a prožívá autorský blok.
Po vyhlášení nezávislé republiky na krátko vyšlo slunce, aby zas rychle zapadlo. Nad Biafrou se stahují mračna a začínají tři dlouhé roky občanské války. Ty jsou definovány bombardováním univerzitních měst a následně nuceným stěhováním do stále bídnějších životních podmínek na stále menším území, jak nigerijská armáda postupuje hlouběji do území nezávislé republiky. Biafřany trápí také hlad, když Nigérie vyhlásí blokádu.Olanna s rodinou jsou jedni z mnoha, kteří jsou zasaženi všemi důsledky války. Olanna chce zabránit odvodu Ugwa do armády. Nakonec se rodina uchýlí ke Kainene, sestry uzavírají příměří a pokouší se odpustit si své předchozí zrady a zklamání. Kainene vede azylový dům pro uprchlíky, Olannaučí a na chvíli se všechno zdá skoro v pořádku. Válka se blíží ke svému konci, všudypřítomný hlad však Kainene donutí přejít nelegálně hranice ve snaze sehnat jídlo.
Kniha končí nevesele a děj jakoby zeje do otevřeného prostoru, ačkoli se všechny dějové linky uzavřely. Sepsané dějiny války, které po částech doplňovaly každou kapitolu knihy, jsou kompletní. Ugwu vydává svůj první román Mlčeli jste, když jsme umírali, ve kterém obviní okolní svět z nečinnosti a nezájmu o osudy občanů Biafry během masakru občanské války.
Stejně jako ve svých dalších knihách se i zde Adichie zabývá tématem rodiny, její dynamikou a vztahy. Typicky se také soustředí na postavení a role žen v nigerijské společnosti. Oproti svým dalším dílům však přidává aspekt reálných historických událostí. Hlavní postavy sice mají mírně odlišné životní postoje, všichni ale stojí na stejné straně dějin. Počáteční podíl na abstraktních plánech na vytvoření nezávislé Biafry se posléze přetaví v konflikty poradců, narukovaných vojáků, investorů nebo prostých podporovatelů. Jejich optimismus vystřídá vystřízlivění a hrůza, přesto jejich postoje zůstávají neotřeseny. Nikdo nepochybuje, nikdo nezaváhá, všichni přijímají důsledky a přizpůsobují se s hrdě vztyčenou hlavou. Ve svém celku je pak nejen ona Ugwova kniha v knize obžalobou západních mocností, ale také snahou o přiblížení etnického konfliktu publiku, které má o komplexním africkém kontinentu stále zkreslené, neurčité a nedostatečné povědomí.
Text vznikl v předmětu Literární a knižní kritika pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
