Lubomír Volný to dělá dobře

Poslanec Lubomír Volný zvolený za SPD (v současné době nezařazený) patří v posledních týdnech mezi nejsledovanější politiky v Česku. Není přitom ani členem vládní koalice, ani žádné z větších opozičních stran a jeho formace Jednotní nemá dokonce ani vlastní poslanecký klub. Co mu tedy přináší takovou popularitu?

V první řadě je to doba, v jaké se nacházíme. Ani protestní strany, které rády kritizují vládní zákazy a nařízení, jako je SPD, si v situaci, kdy umírá přes sto lidí denně, nedovolí napadnout úplné jádro hygienických opatření, kam patří například nošení roušek. Volný však tuto hranici směle překračuje a stává se tak hlasem nezanedbatelného množství lidí, kteří s omezeními, jež tato doba přináší, zásadně nesouhlasí

Druhým důvodem je pak jeho specifické „rázné vystupování“. Do dějin poslanecké sněmovny i do slovníku spousty Čechů se výrazně zapsal například jeho „flákanec“. Tento druh sebeprezentace jakožto rázného člověka „z lidu“ je opět něco, co jisté skupině obyvatel nepochybně konvenuje, zvláště pak v kombinaci s pozicí outsidera, který se „pere za ně“.

Je zde ale ještě jeden faktor, který nesmíme zanedbat, a tím je Volného práce s informacemi. Tu totiž tento poslanec zvládá na jedničku. A nemyslím to nijak ironicky. Jde mi především o to, jakým způsobem Volný své názory prezentuje. Občas se skoro zdá, jako by zde byli dva Lubomíři, již se pravidelně střídají – jeden, který nejde pro ránu nebo ostřejší slovo daleko (říkejme mu třeba pan Drsný), a druhý, který vše trpělivě vysvětluje a svá tvrzení dokládá vědeckými studiemi (pan Vzdělaný). Oba jsou přitom podobně důležití a vzájemně se doplňují.

Člověka, který pana Volného vídá pouze ve zpravodajství při jeho excentrických vystoupeních, může až zarazit, jak je v diskusních pořadech klidný a připravený. V obou „módech“ přitom skvěle využívá (či možná by se chtělo říct zneužívá) chyb v současném mediálním systému i způsobu vládnutí.

Nejdříve přichází na scénu Lubomír Drsný. Ten na sebe svým výrazným chováním, jímž ukazuje, že se nikoho nebojí – zvlášť pokud jde o prezentaci toho „co si lidi myslí“ – přitáhne pozornost nejen potenciálních podporovatelů, ale také médií, pro které vytváří atraktivní podívanou. Média tím samozřejmě jeho message šíří dál a tím počet jeho potenciálních podporovatelů ještě rozšiřují.

Zde pak přichází Lubomír Vzdělaný.  Navzdory mnohdy zažité představě není volič takzvaných „protestních hnutí“ úplný blbec fungující jen na základě intuice a vrozených reflexů. To, že někdo nemá vyšší vzdělání či čas a energii se přehrabovat v nekonečném množství informací, ještě neznamená, že by nebyl schopen komplexně přemýšlet. Pan Vzdělaný využívá prostor vytvořený svým alter-egem a přichází se srozumitelnými a formálně vzato dobře podloženými argumenty, které potenciální příznivce utvrdí v tom, že ví, co dělá.

Je nutno zdůraznit, že informace, se kterými Volný operuje, jsou ve velké části zastaralé, a především vyvrácené nebo překroucené, což ovšem v reálu vůbec nevadí, protože, za A) jsou zdrojem těchto informací velká, známá či dobře znějící jména, která jeho slovům dodávají váhu, a za B)

náš současný politicko-mediální systém si s takovými argumenty absolutně neví rady.

Dokonalým příkladem byla diskuse Lubomíra Volného s Pavlem Novotným na CNN Prima News. V něm moderátorka Pavlína Wolfová vyzvala Volného, citujícího v tu chvíli jednu z jeho oblíbených studií, aby neprezentoval názory někoho jiného, ale své vlastní. Jak slova moderátorky, tak výběr oponenta skvěle ukazují, že mnohá média stále nepochopila, že komplexní témata spojená (především) s přírodními vědami volají po „evidence-based“ přístupu založeném spíše na datech než na názorech. Vzhledem k tomu, že právě pandemická situace je jedním z těchto témat, neměl Volný ve studiu (ač tam s ním seděli další dva lidé) žádného skutečného oponenta.

Jsou i situace, kdy se obě stránky pana Volného spojí. Tak tomu bylo například v případu facebookového příspěvku o letadle šířícímu covid nad Brnem. Ten je na jednu stranu dost odvážný, zároveň je ale podpořený citacemi známých jmen a celý je formulován jako otázka, zda je něco takového možné. Z čistě formalistického hlediska neprůstřelná kombinace.

Pozici Volného posilují také kroky vlády, která je dlouhodobě neschopná. V tomto případě neschopná smysluplně vysvětlovat svá rozhodnutí a srozumitelně předkládat data, na jejichž základě byla vytvořena. Několikrát se vláda dokonce dopustila vyložených hloupostí, mezi něž můžeme zařadit doporučení nosit dvě chirurgické roušky přes sebe, což materiály, ze kterých ministerstvo zdravotnictví údajně vycházelo, nedoporučují. Vláda navíc spíš nařizuje, než že by doporučovala a radila, takže se dozvíme, co máme nosit, ale už ne jak to nosit. A aby bylo ještě hůř, na straně opozice to není o moc lepší.

Dále jsou zde medializované spory odborné veřejnosti. I za nimi často stojí pochybná rozhodnutí vlády, respektive ministerstva zdravotnictví. To nedávno například neodolalo dalšímu volání po novém „zázračném léku“, v tomto případě Invermectinu, jehož účinnost při léčbě covidu ještě nebyla skutečně prokázána. Místo toho, aby jej ministerstvo nejdříve povolilo používat pouze v rámci kontrolované studie, a ověřilo si, jestli je tento lék opravdu přínosem, tak mu rovnou udělilo výjimku a vypustilo jej mezi lékaře. Ti se pak, i vzhledem k omezeným informacím a krizové situaci, začali přít o tom, zda je nasazení tohoto léku správné a média si to samozřejmě nenechala ujít.

Tohle je jen pár příkladů, jak snaha o vytváření daty podložených rozhodnutí dostává na frak. Volný (mimochodem sám velký zastánce užívání Invermectinu) se pak může jen smát a právem si z vlády utahovat.

Je důležité, abychom si z této situace vzali hned dvě ponaučení. Prvním, konkrétnějším, je to, že jako média musíme posílit roli vědeckých redakcí a znalosti redaktorů o tom, jak o s vědou spojených tématech správně a srozumitelně referovat. Jen tak můžeme současné problémy vyřešit a vytvořit tlak vedoucí k fundovanějším rozhodnutím. První kroky v tomto směru, zdá se, už probíhají. Druhým, obecnějším, je pak to, že ne vše, co pochází od názorového soupeře je „od ďábla“. Správnou analýzou jednání protistrany totiž můžeme odhalit spoustu vlastních chyb a také objevit několik zajímavých triků.

Foto: Jason Ahrns