Havlovo Odcházení očima kritiků

Český dramatik, esejista a politik Václav Havel se v divadelním prostředí pohyboval už od konce 50. let, kdy se v Divadle Na zábradlí podílel na hře Autostop a představení Nejlepší rocky paní Hermanové. Roku 1963 se pak výrazně prosadil dramatem Zahradní slavnost, jež konstituovala českou formu absurdní komedie. Vzápětí přišly hry Vyrozumění a Ztížená možnost soustředění. Na novou politickou situaci spjatou s rokem 1968 se Havel rozhodl reagovat politickou fraškou Spiklenci a osobitou adaptací Žebrácké opery Johna Gaye.

V polovině 70. let se ve své dramatické tvorbě inspiroval v osobní a politické situaci disidentů. Prostřednictvím postavy Ferdinanda Vaňka, hrdiny her Audience, Vernisáž a Protest, konfrontoval postoj disentu s chováním těch, kdo se přizpůsobili podmínkám právě probíhající normalizace. V 80. letech pak napsal experimentální hru Horský hotel, velmi osobní Largo desolato a moderní zpracování faustovského mýtu s názvem Pokoušení.

Na česká jeviště se pak ještě anonymně vrátil roku 1988 hrou Zítra to spustíme, jejíž ústředním tématem je 28. říjen 1918 a osoba Aloise Rašína. Na toto dílo Havel navázal až v roce 2007, tedy po téměř dvaceti letech, kdy dokončil drama Odcházení.[1]

Hra Odcházení má pět dějství a nese výrazné autobiografické rysy vztahující se k době po roce 2003, kdy Havel dokončil druhé období ve funkci prezidenta České republiky. Vilém Rieger, vlivný a úspěšný politik v ní po mnoha letech opouští svůj mandát a s ním vedený způsob života a sociální status, což se dotýká i jeho bezprostředního okolí. Jeho soukromí částečně narušují novináři z bulvárního deníku Fuj, jimž politik poskytuje interview. Riegerovo postavení přebírá nově jmenovaný náměstek Vlastimil Klein, s nímž byl Rieger dříve v konfliktu v neurčené záležitosti korupce.

Autor ironizuje ideovou prázdnotu současné politiky, ale i frázovitost politické publicistiky. „Odcházení paroduje politické pachtění a vyprázdněnost nejpříměji, jak to jde – klišoidním jazykem politiky a náhlými obraty v něm,“[2] psal v listopadu 2007 pro Hospodářské noviny současný šéfredaktor stanice Českého rozhlasu – Vltava Petr Fischer. Porovnává příběh hry se současným politickým děním. „Havlův Rieger je příklad, ale k politování, nikoli obdivuhodný. Takhle se drolí lidé, kteří neumějí odejít a zbavit se závislosti na moci a významnosti. A je úplně jedno, jestli se jmenují Novák, Havel, Klaus, Kohl, Čunek či úplně jinak,“² píše dále.

Podle Fischera se Havlovi návrat jakožto dramatikovi povedl. Vyzdvihuje jeho typický styl „absurdního psaní“, k němuž autor podle něj s časem získal ještě ironičtější postoj.²

Hlavní hrdina Rieger je pak do jisté míry mluvčím autora. „Ačkoliv má bývalý kancléř Rieger s Havlem společnou zkušenost z vysoké politiky, je to již intelektuál demoralizovaný, který navzdory dobrým úmyslům jedná ve floskulích čili bezobsažně,“[3] hodnotila Lenka Jungmannová na serveru Lidovky.cz.

Text hry obsahuje očividné odkazy na Višňový sad Antona Pavloviče Čechova a Krále Leara Williama Shakespeara. „Paralela krásného ruského sadu, který jako cosi starého musí ustoupit novým, komerčním poměrům, se sadem vládním symbolizuje nastupující moc, jež zemi bez skrupulí ničí a tuneluje. Learovu rozdělení království potomkům, kteří pak krále prohlásí za blázna, zas odpovídá Riegerovo „zešílení“ neboli odvržení dobrých úmyslů a vstup do Kleinových služeb. Krize je tak nakonec překonána tím, že konzum nahradí morálku,“ interpretuje Jungmannová.

Havlův popis systému pak popisuje jako trefný. „Obraz společnosti, který tato hra předkládá, svědčí nejen o jeho návratu jako dramatika, ale bohužel i proti nám, kteří takovou společnost tvoříme,“ píše.

Havel s Odcházením nejprve oslovil pražské Divadlo Na zábradlí. Obě strany se však nakonec shodly, že je pro hru třeba většího hlediště,[4] a tak zvolil Národní divadlo. Kvůli neshodám v otázce obsazení mezi divadlem a režisérem hry Davidem Radokem[5] jednání padlo a dalším adeptem na inscenaci se stalo Divadlo na Vinohradech.[6] To však nesplňovalo technické a finanční požadavky režiséra. Premiéru mělo Odcházení nakonec v květnu 2008 v Divadle Archa.[7]

Hra se vzápětí dostala i na zahraniční divadelní scény. Viděli ji diváci v Polsku, na Slovensku, v Británii, Chorvatsku, Německu, Švédsku, Dánsku, Bulharsku i USA. Ve své době bylo Odcházení dokonce označeno za nejpřekládanější hru čtvrtstoletí.[8] Reakce však byly velmi rozpačité.

První zahraniční inscenace proběhla v září 2008 v londýnském divadle Orange Tree. „Nelze neobdivovat Havlovu upřímnost, když přiznává bolest a prázdnotu způsobenou ztrátou funkce prezidenta,“ [9] napsal recenzent britského deníku The Guardian. Hra podle něj působí příliš horlivě a divák tak může přehlédnout její záměr. „Byl bych jen rád, kdyby se kvůli tomu, že 20 let nenapsal hru, nesnažil vše vykompenzovat tím, že se bude snažit nacpat pět her do jednoho jediného večera,“⁹ sděluje ve své recenzi.

„Z dramatického hlediska je Odcházení dost chaotické a nemá satirickou pronikavost Audience, Protestu a dalších her, které Havel napsal jako disident,“[10] napsal kritik britských The Times.

„Odcházení je snůška nahrubo poskládaných prvků, které se nakonec rozpadnou do nahodilostí,“ uvedl v kritice večerník Evening Standard. List Daily Telegraph hru dokonce zhodnotil jako „velké zklamání“.¹⁰

Recenzent The New York Times, který zhlédl inscenaci Odcházení v americkém státě Filadelfie, hru zhodnotil jako „bezúčelnou, nudnou satiru současné politiky“. I když mu přišly trefné a vtipné některé narážky na intriky politiků, Havlova téměř dvacetiletá pauza od psaní je podle něj ve hře velmi znatelná.[11]

Po derniéře Odcházení v létě 2010 se Havel rozhodl natočit jeho filmovou adaptaci. Stejnojmenný film, který byl uveden do kin následující rok, se stal autorovým debutem jakožto režiséra.[12]

Recenzentka Magdaléna Čechlovská z Hospodářských novin film označila za „příliš divadelní“. „Filmové Odcházení je teatrální a nadsazené, kostýmy i líčení jsou přehnané, postavy se vyjadřují pateticky jako na divadle. Záměrnou banálnost, nadutost nebo lakoničnost replik podtrhuje odplouvající, poeticky rozostřená kamera,“[13] napsala. Divadelnímu zpracování Odcházení se podle ní to filmové zkrátka nevyrovná.[14] V přílišné „divadelnosti“ jí za pravdu dala i Tereza Spáčilová ve své recenzi pro iDnes.cz.[15] Podle Jana Gregora z Respektu se naopak Havlovi „podařilo svou vlastní poetiku převést na plátno velmi funkčně a nad očekávání zábavně“ a avantgardnější formu zpracování připisuje „debutantské touze experimentovat“[16].

 

[1] Václav Havel. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=317&hl=v%C3%A1clav+havel

[2] Havlova hra je plná ironie. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-22383820-havlova-hra-je-plna-ironie

[3] Dramatikova cesta tam a zase zpátky. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/noviny/dramatikova-cesta-tam-a-zase-zpatky.A071220_000079_ln_noviny_sko?klic=223048&mes=071220_0

[4]Jana Třísku obsadí ND do Havlovy novinky Odcházení. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-21825810-jana-trisku-obsadi-nd-do-havlovy-novinky-odchazeni

[5] Národní divadlo by mohlo uvést Havlovu novou hru příští rok. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: https://domaci.ihned.cz/c1-21821100-narodni-divadlo-by-mohlo-uvest-havlovu-novou-hru-pristi-rok

[6] Havlovo Odcházení bude na Vinohradech. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2018-11-27].  Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-22087040-havlovo-odchazeni-bude-na-vinohradech

[7] Havlovu hru poprvé uvede Archa. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-22616640-havlovu-hru-poprve-uvede-archa

[8] Havlovo Odcházení je nejpřekládanější hrou čtvrtstoletí. Novinky.cz [online]. [cit. 2018-11-27].  Dostupné z: https://www.novinky.cz/kultura/257848-havlovo-odchazeni-je-nejprekladanejsi-hrou-ctvrtstoleti.html

[9] Leaving. The Guardian [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/stage/2008/sep/24/theatre.havel.leaving

[10] Rozpačité recenze na Havlovo Odcházení. Divadlo.cz [online]. [cit. 2018-11-27].  Dostupné z: https://www.divadlo.cz/?clanky=rozpacite-recenze-na-havlovo-odchazeni

[11] A Leader Waits to Learn When to Leave the Stage. The New York Times [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2010/06/09/theater/reviews/09leaving.html

[12] Havel se usadil za kameru. Točí Odcházení. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-44636390-havel-se-usadil-za-kameru-toci-odchazeni

[13] Odcházení ve filmu. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-51154940-odchazeni-ve-filmu

[14] Havlův film se divadelnímu zpracování Odcházení nevyrovná. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné z: https://art.ihned.cz/c1-51363360-havluv-film-se-divadelnimu-zpracovani-odchazeni-nevyrovna

[15] RECENZE Odcházení. Jdou k sobě slova průměrný a Havel? Film odpovídá jasně. iDnes.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné z: https://kultura.zpravy.idnes.cz/recenze-filmu-odchazeni-0sh-/filmvideo.aspx?c=A110320_114435_filmvideo_tt

[16] V Odcházení Václav Havel zábavně zfilmoval sám sebe. Respekt [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné z: https://www.respekt.cz/tydenik/2011/11/potouchle-odchazeni

 

Text vznikl v rámci předmětu Kritika v médiích pod vedením PhDr. Jaromíra Slomka.

 

Foto: Český rozhlas Plus