KOMENTÁŘ: Neříkej hop, dokud nevyhraješ volby

V prvním kole francouzských prezidentských voleb zvítězil proevropský kandidát Emmanuel Macron. Vzhledem k bezpečnostní situaci v Evropě a nárůstu preferenci populistů napříč spektrem je to jistě úspěch, rozhodně se ale nedá říct, že by mu měli slavnostně rozestlávat postel v Elysejském paláci. Před druhou Marine Le Pen měl náskok necelá tři procenta, další dva kandidáti se umístili těsně za nimi. Překvapení se tentokrát nekonalo, předvolební průzkumy se nemýlily. Volby, které sleduje s napětím celý svět, ale ještě rozhodnuty nejsou. Možná by nebyly tolik zajímavé, kdyby Velká Británie v současnosti nevedla jednání o odchodu z Evropské unie nebo se Donald Trump právě neučil překvapivým složitostem prezidentského postu. Věci světového významu se ale dějí navzdory všem průzkumům, odhadům, endorsementu významných médií a analýzám věhlasných odborníků.

Poraženými v prvním kole voleb se bezpochyby stali představitelé tradičních politických stran. Kandidát konzervativní pravice Francois Fillon se sice po odhalených skandálech vzpamatoval, nestačilo to ale na postup do druhého kola. Socialistická strana je rozložená delší dobu, její kandidát získal šest procent hlasů a dosluhující prezident Francois Hollande dopředu věděl, že pokoušet se o obhajobu mandátu nemá cenu. Oba neúspěšní kandidáti záhy pro druhé kolo podpořili Emmanuela Macrona. Pouze kandidát krajní levice Jean-Luc Mélenchon považuje prezidentský post za nevhodně obsazený, ať už v čele státu stane kdokoliv. Druhé kolo se uskuteční 7. května, podle aktuálních průzkumů veřejného mínění získá centristický kandidát přes šedesát procent hlasů. Francii čekají zanedlouho také volby do parlamentu, které budou pro nově vzniklou stranu Macrona velmi důležité. Stranická historie počítající se pouze na měsíce nebývá nejlepší startovní pozicí, na druhou stranu je ale ve Francii, stejně jako v dalších zemích, dobře pozorovatelná únava ze současného establishmentu a touha po změně. Byť se konkrétní představa o ní diametrálně liší.

Emmanuel Macron, který se profiluje jako kandidát středu s levicovými tendencemi, je pro další posilování spolupráce se Západem a Evropskou unií. Jeho liberální pozice se odráží i v ekonomickém nahlížení, sešněrované prostředí je podle něj zapotřebí uvolnit a nechat nadechnout. Naproti němu stojí šéfka Národní fronty Marine Le Pen. Ta se chce s Evropskou unií bouřlivě a definitivně rozejít a ukončit tak podle ní nefunkční vztah. Druhé kolo zřejmě bude taktickou volbou, do hry vstoupí úvahy o menším zlu a bezpečnějším rozhodnutí. Marine Le Pen je pro mnoho lidí ve své rétorice natolik radikální, že se stává nevolitelnou, i když by souhlasili s některými aspekty jejich idejí.  Média přisuzují Macronovi různý volební zisk, od šedesáti po zhruba sedmdesát procent. Jakkoliv pravděpodobně jeho vítězství může vypadat, přesto bude velká část evropské veřejnosti sedět sedmého květnového večera u svých televizních obrazovek a jen s obtížemi dýchat.  Možná bude přivírat jedno oko a doufat v brzké procitnutí do úlevné reality. Francouzi nejsou Britové ani Američané, srovnávat zásadní volby v těchto zemích nejde bez jistého zjednodušení a paušalizování.  Například příběh Brexitu stihnul za pár měsíců téměř zlidovět. Zejména pak jeho závěr, ve kterém obyvatelé Spojeného království začali na internetu hledat, co přesně by pro ně opuštění evropské organizace mohlo znamenat.

Velkou roli v těchto historických volbách napříč světovými mocnostmi hrají média a jejich podpora konkrétním kandidátům nebo myšlenkám.  Je to trochu jako s výchovou dětí. Když jim neustále opakujete, že něco nesmí dělat a vykreslujete jim hororové scénáře důsledků jejich neuvážených činů, dostanou se do bodu, kdy si zamnou ruce a řeknou si: „Zkusme to a uvidíme, co se stane.“ Když je voliči dokola omíláno, že si musí uvědoměle vybrat jednu správnou volbu, začne mít blízko k pojmům, jako jsou pseudoelity, pravdoláskaři a kavárníci, kterými se dnes ve společnosti tak často operuje.  Nálepky se napříč  zeměmi liší, důsledky už tento fenomén má.  Ve Spojených státech budou vznikat redakční týmy zaměřující se na příběhy voličů Donalda Trumpa. Lidí, kteří v důsledku ekonomické krize přišli o práci, zbankrotovali a médii byli přehlížení. Francouzské volby jsou důležité pro celou Evropu, zřejmě se totiž rozhoduje o tom, jak bude v následujících letech vypadat. Ale s katastrofickými náčrty apokalypsy se musí nakládat opatrně. Tento žánr totiž přitahuje čím dál větší počet voličů, kteří dokazují, že ani po takové volbě konec světa nenastane.

Text vznikl v rámci předmětu Tvůrčí dílny – komentář pod vedením Mgr. Davida Klimeše, Ph.D.

Foto: Wikimedia Commons