Gothic: skryti v temnotách

Marylin Manson a Columbine High School masakr. Jediná věc, kterou mají tato dvě jména společné je, že jsou laickou veřejností nejčastěji spojována s Gothickou subkulturou. Ve většině případů si běžný člověk, pokud vůbec ví co je to gothic, nic jiného ani nepředstaví. Členové hnutí Goths ale zdaleka nejsou satanisté a už vůbec ne vrazi. Kdo tedy jsou?

Abych mohla aspoň z části na tuto otázku odpovědět, rozhodla jsem se jít na největší celorepublikové setkání členů této subkultury Gothic Treffen vol. 8., které letos nově probíhalo hned ve čtyřech klubech. Já jsem si vybrala Guitar stage v žižkovském klubu XT3.

Než jsem do klubu vešla, musela jsem nějakou chvíli sbírat odvahu,  jenom goths postávající před  vchodem ve mně vzbuzovali značný respekt. Než jsem mohla vejít, musela jsem se zastavit u robustního, bohatě potetovaného pankáče, který tu dělal pokladní. Při placení vstupu si mě prohlédl od hlavy až k patě a pak prohodil: ,,Zase další nováček.‘‘ Uvědomila jsem si, že výsledek hodinového oblékání mi asi moc nepomůže. Bar pulzující tvrdou gothic metalovou hudbou, byl na první pohled jako každý jiný bar na Žižkově. Při druhém pohledu do rámce už nezapadají jeho hosté. Všude u stolů dominuje černá barva, případně růžové či zelenkavé vlasy. Je pro mě docela těžké nezírat na ně. A tak raději urychleně zamířím k baru pro pivo. Všude je slyšet smích a proudící hovor. Po chvíli pár s pavučinovými vlasy sedící vedle mě vstane a odejde. Místo něho se na bar posadí dívka s černočerveným gotickým drdolem v korzetu a poručí si pití pro asi čtyřčlennou společnost. Když se na mě otočí, s údivem poznávám svou spolužačku ze střední školy Markétu. S radostí mě obejme a přizve k jejich stolu. ,,Nevěděla jsem, že jsi taky gotička,‘‘ povídá mi s úsměvem. Zamíří ke stolu, kde sedí ještě jedna dívka,v síťovaném tričku a proděravěných kalhotách s obličejem posetým piercingem a vášnivě vede debatu s mladým klukem vypadajícím, jako Chris Angel, novodobý David Copperfield na morbidní způsob. Dívka se mi představí jako Banshee, podle legendární gothik rockové skupiny Siouxsie and the Banshees, kluk se jmenuje Zacharias. Markéta mi vysvětluje, že každý goth si může zvolit své jméno. Její je Sirael. Já žádné takové jméno nemám, a tak je  Zachariasovi a Banshee hned jasné, že nejsem gotička. ,,Hned jak jsi přišla jsem si všim toho odznaku na tašce se Schwarzenbergem, no a jak jsi řekla jméno, bylo mi jasný, že gotička nejseš. Ale to nevadí. My můžem všechny,‘‘ prohodil na mou adresu Zacharias. Goths jako členové subkultury jsou totiž naprosto apolitické povahy. Jsou nenásilní, pacifističtí, nevýbojní a tolerantní k druhým. Nejblíže je jim anarchismus, i když stále velmi vzdáleně.

Kdo určitě nejsme

,,Takže když nejsi gotička, co teda jsi?‘‘ Když mu to povím, jeho výraz se promění do děsivého šklebu, který ještě umocňují bílé čočky s malou černou tečkou uprostřed. ,,Hm. Já docela nesnášim novináře a všelijaký pisálky, který o nás píšou jen samý bludy. Jsme prý psychicky vyšinutý lidi se sklonama k sebevraždě, který nenávidí celej svět. A díky kolumbijskýmu masakru i vrahouni,‘‘ vychrlí na mě rozhořčeně Zacharias, tak jako bych byla za vše odpovědná. ,,Jo a ten pitomej Manson nám taky moc nepřidává. Prej satanisti. Bože, jak omezený,‘‘ doplňuje Banshee. Markéta po mně omluvně pokukuje. I když jsou goths, jak jsem později zjistila, docela pohodoví lidé, jejich typická fascinace děsem, temnotou a smrtí se u veřejnosti setkala s nepochopením. K zhoršení obrazu o goths ještě více přispěla média publikováním neověřených informací. Někteří pachatelé trestných činů, mezi něž patřily i případy střelby ve školách, byli médii označeni za goths, nebo se tak sami označovali. Nespravedlivé očerňovaní gothické scény dovršil the  Columbine High School massacre, který spáchali dva studenti, nesprávně spojovaní s gothickou subkulturou. Tyto mylné informace o pachatelích masakru způsobily rozšíření veřejného odporu proti severoamerické gothické scéně. Vyšetřovatel události o pět měsíců později uvedl, že zde nebyla spojitost mezi gothickou subkulturou a vrahy.

Individualita ne konformita

Po pár dalších pivech a poté, co jsem Zachariasovi slíbila, že nic takového já psát nebudu, jsme se začali bavit o tom, co všechno gothická subkultura zahrnuje. ,,Naše subkultura není jen o hudbě, je to všechno dohromady. Neznamená, že když neposloucháš stejnou muziku, nejsi Goth. Naše hnutí nemá žádné hranice ani pravidla. Je otevřené všem. A rozhodně není jen o smrti a temnotě. Je spíše o fascinaci těmito věcmi a o tom k čemu tě vede. Někdo díky ní vytváří umělecká díla. Hlavní je individualita,‘‘ vysvětluje mi Markéta podstatu, tak jak ji chápe ona. ,,Jediná věc, kterou nesnášíme víc než denní světlo, je konzum a konformita,‘‘dodává se smíchem Banshee. Goths jsou tolerantní intelektuálové, kteří dávají velký důraz na kreativitu a originalitu. Gothická ideologie je založena daleko více na estetice než na politice. Paradoxní je, že většina lidí nesprávně spojuje gothickou subkulturu s násilím, nenávistí k menšinám, nadřazenosti bílé rasy a jinými akty nenávisti. Ačkoli násilí a nenávist netvoří část gothické ideologie.

Když jsem se po vyčerpávajícím rozhovoru podívala na hodinky, zjistila jsem, že už uběhly čtyři hodiny a zábava se rozjela i na tanečním parketu. Přestože mi hudba moc neříkala, na chvíli jsem se přidala. Při tanci mě Markéta poprosila, ať nikomu ze školy neříkám, že je gotička. Po jejím zaníceném a přesvědčivém výkladu subkultury mě její přání překvapilo. Souhlasně a zároveň trochu zklamaně jsem přikývla. Pochopila jsem, že většina Goths, kteří se tu dnes baví, nejsou Goths v běžném životě. Asi velmi těžko by někdo s černou rtěnkou a rudým čírem mohl vyřizovat úvěry v bance nebo učit ve škole. Aspoň většinová společnost je bohužel tohoto názoru.

A tak pro mě skončil neuvěřitelně obohacující večer, možná s až příliš hořkým koncem.

Text vyšel původně na webu Menšinová témata v médiích, který vznikl v rámci předmětu o minoritách na IKSŽ FSV UK (rok 2013).