Recenze knihy Smrt staré Maši

Vyprávět dějiny současnosti

Aktuální témata zasazená do příběhů vyprávěných formou mnohem starších textů – ve sbírce Smrt staré Maši spisovatele a novináře Vratislava Maňáka najdeme legendu, arabesku či grotesku. Způsob vyprávění evokuje mytické a bájné příběhy, ve kterých zároveň nacházíme kritiku přítomnosti. Šest alegorických textů poukazuje na migrační a ekologickou krizi, pracují s tématy rovnosti, strachu z jinakosti nebo touhy po moci.

Postavy se ocitají v jakémsi časovém meziprostoru, poselství textů oscilují mezi velice konkrétními a obecně platnými. Dojem nadčasovosti umocňuje motiv, který stejně jako v lidských životech hraje ve sbírce důležitou roli – a tím je smrt. Nevyhnutelné téma nehledě na historické období, technický a společenský pokrok, krizi či blahobyt.

Naše společnost s tématem smrti příliš pracovat neumí, vyhýbáme se mu, předstíráme, že se nás ani našich blízkých netýká. Přijetí smrti a stárnutí jako přirozených součástí života je v přímém rozporu s kultem mládí, který se v zemích takzvaného globálního severu rozmáhá. Společnost krásných, stále fit a produktivních lidí nemá na smrt čas ani pomyšlení.

V úvodním textu O smrti staré Maši s podtitulem „zpráva od Visly“ se dočteme, že Mašina smrt nebyla žádnou slabostí. „Ve skutečnosti šlo o buřičský akt.“ Kdo je ta Maša? Stará žena, která konec svého života prožila ve Varšavě, v osamělosti, v zapomnění. V paměti zůstala jako panenka Marie, navždy zamrznutý dvojrozměrný obraz. Přesto Marie matka zestárla a dovolila si dokonce zemřít. Svět to nechtěl vidět. A tak zatímco se vypravěč příběhu snaží vystrojit jí důstojný pohřeb, je mu vyčítáno, že smuteční průvod kazí náladu, dojem, obchody. Ve městě, kterým nedávno prošlo slavnostně mariánské procesí.

V „pohorské baladě“ O tetřevích perlách vstupujeme na půdu kraje, odkud mladí odcházejí za lepším, kde se už osm let nerodí děti a jehož obyvatelstvo stárne. Příběh začíná smrtí doktora, který se aspoň na rozdíl od Maši dočká důstojného obřadu. Jeho děti se tam ale neobjeví, ani nikdo z vrchnosti. „Asi by si umazali boty.“ A pak se začnou objevovat mrtví tetřevi. Proč asi? Tetřeví perly se říká kamínkům vyvrženým z žaludku střeleného kohouta – mají blahodárný vliv na mužovu potenci. V umírajícím kraji.

Motiv smrti se prolíná i dalšími texty, třeba ve „středomořské arabesce“ O kupci a ševci vidíme město, které postihl hladomor. Tento příběh ovšem zdůrazňuje jiná témata, zejména na kontrast rozdílné kvality života v různých částech světa. Vyprávění nahlížíme ze dvou perspektiv – očima bohatého kupce z města Portonoto a ševce z Mombasy. Zručný švec každý rok šije nové extravagantní boty na maškarní pro muže, jehož životní standard si těžko dokáže představit. Nakonec zatouží odjet do Portonota, kde „místní nikdy nepoznali hlad, a tak si pěvců snadno váží víc než pekařů.“ Nakolik se lidé dokáží vcítit do situace méně privilegovaných, než jsou oni sami?

Texty druhé poloviny sbírky různě zpracovávají (mimo jiné) ovlivnitelnost názoru veřejnosti, demagogii, manipulaci a rétoriku strachu. Zkazka z Orientu O dvou minaretech sleduje proměnu myšlení lidí města Jazd poté, co přijde nový mulla, který postupně svými kázáními vyvolává v lidech pocit viny, strach a nenávist. Vytrácí se rovnost, která do té doby vládla mezi muži a ženami. „Po pátečním kázání se jazdské ženy schoulily v poníženém studu nahých,“ popisuje vypravěč začátky působení nového mully. Ten zároveň podněcuje nenávist vůči kupcům, shazuje na ně všechna příkoří, kterým jazdský lid čelí. Pouze krásná Zohoré se vymyká vlivu jeho slov, dál chodí prostovlasá a jedná s ostatními jako se sobě rovnými.

Jinakost – a trest za jinakost – najdeme i v následujících textech. Legenda z Branibor O zaječí kožce ukazuje, jak i odlišnost, která je naprosto neškodná, může vést k úplnému vyloučení ze společnosti. Je na místě vyzdvihnout práci s tajemstvím. Co se to děje kožešnickému učni? Proč si na něj mistr tak zasedne? Napínání čtenáře, tajemství a záhada jsou prvky důmyslně používané napříč sbírkou. Například při čtení první povídky opakovaně vyvstává otázka, kdo je vlastně jejím vypravěčem. O tetřevích perlách je v jádru detektivka – kdo zabíjí tetřevy, co se v tomto kraji stalo, že umírá?

„Když už tedy smrt tak alespoň s grácií,“ říká královna v úvodu příběhu O Žitovi, zatímco líbá na čelo dogu, která prý zardousila její předchůdkyni. Přijíždí právě do Prahy, která nezažívá své nejšťastnější období, z čehož viní krále. Ten se spíš než vládnutí oddává dvorským radovánkám. Jak získat lid na svou stranu? Nepomohou mu rádci ani diplomaté, ale kouzelník Žito. Mistr klamu umí pracovat s davy, snadno se dostane lidem pod kůži – učebnicovou manipulací. Stačí najít obětního beránka, rozdělit svět na my a oni, zabrnkat na strunu nacionalismu. Žito, vlastním jménem Jiří, klam a manipulaci využívá i v osobním životě. Jak pak může být tajný vztah s ptáčníkem Anselmem šťastný? Smutná „groteska ze staré Prahy“.

Důležitější roli než žánry daných textů hraje jazyk, který Vratislav Maňák ve sbírce používá. Textům dává charakter a hutnou atmosféru, ze které dýchá vůně starého papíru a dávná moudrost. Vratislav Maňák svou schopnost pracovat s bohatými možnostmi jazyka jako se zásadním výrazovým prostředkem využívá i ve svých předchozích dílech. V roce 2011 debutoval sbírkou povídek Šaty z igelitu, za kterou získal Cenu Jiřího Ortena. S pohádkou Muž z hodin, označovanou za první český příspěvek do žánru steam-punk, byl nominován na Magnesii Literu za knihu pro děti. V roce 2016 vydal svou románovou prvotinu Rubikova kostka.

Vratislav Maňák také přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (kde měla autorka tohoto textu štěstí být součástí jím vedeného semináře tvůrčího psaní) a pracuje jako novinář, což prostupuje i do jeho literární tvorby, jak uvádí v Kavárně nakladatelství Hostu: „Politika identit, migrace nebo populismus jsou předmětem veřejné debaty už řadu let, a když o nich mám jako novinář referovat, potřebuju o nich i přemýšlet. Co dělám jako autor, je to, že se pokouším dobrat jejich podstaty.“

Metoda, kterou používá ve sbírce Smrt staré Maši, znamená nahlížet dění a problematiky současnosti tak, jako by se staly v dávné minulosti. Co z toho, co otřásá dnešním světem, se udrží v paměti, co projde testem dějin? Dojdou tak lidé k podstatě těchto témat? Nebo spíš příběhy vstoupí do procesu opakovaného upravování a proměn interpretace podle potřeby doby? Na jednom pólu stojí přepisování dějin ve jménu propagandy. Na tom druhém je prostá snaha zorientovat se ve světě, ve kterém žijeme. Hledat v minulosti klíč k pochopení přítomnosti je přirozené. Přeskočit v tomto procesu čas k vytvoření odstupu je od Vratislava Maňáka jistě odvážný pokus.

Bibliografické údaje:

Maňák, Vratislav.  Smrt staré Maši. Brno, Host 2022. ISBN: 978-80-275-1032-0

Text vznikl na semináři Literární a knižní kritika pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.