Válka je ta nejhorší věc na světě, aneb jak skončilo dětství mladé Ukrajinky
Centrum Člověka v tísni, kavárna Langhans v pražské Vodičkově ulici, přináší výstavu o životě mladé ukrajinské dívky: Válka mi dvakrát vzala můj domov. Pro veřejnost je přístupná od 7. dubna až do 31. května 2022.
„Jsem Polina, je mi 19 let a jsem z Ukrajiny. Pocházím z Doněcku na východě země. V roce 2014 tam začala válka a musela jsem opustit svůj domov, bylo mi 12 let,“ těmito slovy uvádí svou výstavu Ukrajinka Polina Budagovská, „Tehdy jsem poprvé slyšela, jak zní bombardování. Po více než osmi letech se minulost vrátila a znovu mě probudily zvuky bombardování. Nesnáším ten pocit bezmoci a strachu. Znovu jsem ztratila svůj domov.“
Polina se svými ilustracemi vyrovnává s koncem svého šťastného dětství, které ukončil právě začátek války. Od května 2014 se do Doněcku už nikdy nevrátila. Sama říká, že válka rozdělila její život na to, co bylo před ní a co po ní. To ‚po válce‘ pro ni znamenalo nový domov v Kyjevě, novou školu, nové přátelé a nový normální život. I o ten nakonec znovu přišla.
První obraz výstavy ilustruje malou Polinu stojící s pugetem květin mezi spolužáky. Všude kolem nich jsou barevné balonky. “Květen 2014… Měla jsem v Doněcku poslední školní den a oslavovali ho posledním zvoněním. Blížily se letní prázdniny. Plánovala jsem je strávit s kamarády, užívat si teplých letních dnů, navštěvovat umělecké školy a kurzy tance, a na celé léto zapomenout na domácí úkoly,“ vzpomíná na tento zachycený okamžik.
Radost a oslavy ale netrvaly dlouho: „Když jsem přišla domů, mamka mi řekla, že si mám začít balit věci, protože musíme odjet. Bylo to nečekané a já měla pocit, že se děje něco hrozného, protože mamka byla rozrušená. Štěstí bylo to tam a začala jsem mít velké obavy. Zpočátku jsem nechápala, co se děje. Byla jsem jednoduše ztracená.“
Výstava čítá celkem šestnáct ilustrací z Polinina života. Obrazy na návštěvníky promlouvají i kompozicí barev, které autorka volí. Často totiž kombinuje černo-bílé kresby s barevnými. Jde o způsob předání očitého svědectví, který této mladé dívce pomáhá v těžkých chvílích.
Člověk v tísni, který výstavu pořádá, začal na Ukrajině působit už v roce 2014, kdy také založil sbírku SOS Ukrajina. Zejména v Doněcké a Luhanské oblasti příspěvky dárců pomohly bezmála čtyřem milionům lidí. Když pak v únoru 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu, mohla tato nezisková organizace začít okamžitě jednat. Jednou z členek týmu, který působil a působí přímo na Ukrajině je i Polinina maminka, Olena.
Obrazy jsou vyvěšeny po celém obvodu prostoru kavárny Langhans. Návštěvníci, kteří přijdou, si tak mohou nejen prohlédnout díla mladé umělkyně, ale i posedět, dát si kávu nebo něco malého k snědku.
Celou výstavu je možné zhlédnout také ve virtuálním 3D prostoru. „Ne každý má možnost na výstavu zajít. Chceme, aby tyto dva projekty a svědectví mělo možnost vidět co nejvíce lidí. Proto je jsme zvolili i její rozšíření do online prostředí,“ říká Juliana Hámová, mediální koordinátorka Člověka v tísni.
Foto: Lukáš Bíba, Polina s maminkou
Text vznikl na semináři Současná česká literatura a kulturní publicistika PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
