Hrozí JAR po 15 letech nový apartheid?
Dodržování lidských práv v Jihoafrické republice se od pádu apartheidu a od prvních svobodných voleb v zemi v roce 1994 dlouhodobě zlepšuje. Alespoň tak lze usuzovat z různých ukazatelů, jako je například poměr zastoupení jednotlivých etnických skupin ve vládě, vypracovaný agenturou OCHA (UN Office for the Coordination of Humanitarian Affairs) a vydaný na webu www.reliefweb.int.
Podle této statistiky se zastoupení bělošského obyvatelstva snížilo mezi lety 1994 a 2006 téměř na polovinu a začíná odpovídat jeho celkovému podílu na populaci JAR. Přesto však následky dlouhodobé porušování lidských práv v zemi a téměř 50 let rasové segregace zanechalo na tamější společnosti nesmazatelné stopy. A zlepšení se rozhodně neprojevuje ve všech oblastech.
Jedním z problémů, které se podle komise pro lidská práva Jihoafrické republiky (SAHRC) v zemi v poslední době objevily, je „finanční segregace“, u níž hrozí, že by v budoucnu mohla nahradit segregaci rasovou. Přestože vláda země označuje jako jednu ze svých priorit vzdělání, a to především univerzální základní vzdělání, mnoha rodinám v menších městech a na venkově hrozí, že si nebudou moci dovolit posílat děti do školy. Státní školy v zemi si totiž i přes proklamovaný přístup vlády v současné době mohou nastavit vlastní školné, které pro školství slouží jako druhotný zdroj financí. Právě jeho zvýšení, které mělo vést ke zlepšení poskytovaného vzdělání, však může přinést u chudších vrstev obyvatelstva opačný efekt. Nedostatečné finanční zázemí k zaplacení školného za kvalitní školy tak v současné době nutí především děti z chudých černošských rodin spokojit se s nižší úrovní vzdělání, která ve svém důsledku vede k dalšímu prohloubení existujících sociálních, a vzhledem k demografickému rozložení obyvatelstva i etnických, nerovností.
Situace již došla tak daleko, že některé školy, jež byly v době fungování apartheidu vyhrazeny pouze bělošskému obyvatelstvu, údajně nastavují školné neúměrně vysoko, aby zabránily ostatním rasovým etnikům v jejich navštěvování. Pro typickou rodinu žijící v menším městě tak náklady na zajištění kvalitního vzdělání na předměstí Johannesburgu přesahují pro dvě děti polovinu průměrných měsíčních příjmů, což je vzhledem k úrovni životních nákladů v Jihoafrické republice pro řadu rodin finančně neúnosné. Poplatky spojené s navštěvováním kvalitních škol totiž podle zpráv BBC v současné době přesahují výši školného na venkovských školách přibližně dvanáctkrát.
Zaručení univerzálního vzdělání je v dnešní době často označováno jako jediný skutečně účinný prostředek boje proti chudobě. V souvislosti s velkými rozdíly ve finanční situaci mezi jednotlivými etniky v JAR tak problematika vzdělávání zasahuje i do oblasti lidských práv a rasové diskriminace. Bez ohledu na to, co je dnešní příčinou této nerovnosti, lze při zachování statu quo v budoucnu očekávat další rozevírání pomyslných nůžek mezi bohatým bílým a chudým barevným obyvatelstvem a následně i nepokoje a rasovou nesnášenlivost plynoucí z dané situace.
Na problematiku vzdělávání se v rámci deklarace Millenium Development Goals zaměřila i Organizace spojených národů. Zatímco díky jejím intervencím a finanční podpoře se situace v oblasti školství v mnoha nerozvinutých zemích postupně zlepšuje, Jihoafrická republika v dnešní době kráčí zcela opačným směrem. To však může této zemi v budoucnosti přinést řadu zásadních potíží, ať už v oblasti ekonomiky, nebo lidských práv.
Text vyšel původně na webu Menšinová témata v médiích, který vznikl v rámci předmětu o minoritách na IKSŽ FSV UK (rok 2009).
