Stříbro nad zlato? Florbalistky pobláznily Česko. Na domácím šampionátu padaly divácké rekordy

Pokud se u něčeho dokážou Češi semknout, je to sport. Jeho sledování a fandění zkrátka milují. A je jedno, jestli je individuální, nebo kolektivní. Příkladem může být prosincové mistrovství světa ve florbale žen, které hostila města Brno a Ostrava. Národní tým si navíc na světovém šampionátu před domácím publikem zahrál historické finále. V něm české florbalistky sice podlehly Švýcarsku 0:2, ale tohle stříbro bude mít jednou cenu zlata. Taková podpora a zvučná kulisa na ženském mezinárodním florbalovém turnaji ještě nebyla. 

Spousta sportovních fanoušků má tento moment stále ve své paměti. Prokleté utkání se Švýcarskem, ve kterém místo bronzové radosti tekly bramborové slzy. České florbalistky při své domácí premiéře světového šampionátu v roce 2013 medaile nezískaly. O kousek. Se soupeřkami prohrály 3:4 v prodloužení. O to větší chuť po triumfu byla tentokrát, když se mistrovství po 12 letech vrátilo do Brna a Ostravy. Navíc na stejná místa, do Starez Arény Vodova a Ostravar Arény.

Program na víkend? Advent stranou, začíná MS florbalistek 

První prosincová sobota je doprovázena pochmurným počasím, brněnské nádraží přesto působí jako mraveniště. Desítky lidí přichází z různých stran, velká část z nich se zastavuje u světelné tabule a vyhledává svůj spoj. Nejspíš nezůstávají v moravské metropoli a v předvánoční čas pokračují dál. Domů, za rodinou, nebo do zaměstnání. Pár nadšenců, kteří se v toto období nesoustředí na advent, by se ale v přístupové hale vlakové stanice určitě našlo.

Hned vedle ukazatelů jednotlivých vlakových souprav problikává obrazovka. Na ní se postupně střídají různé sponzorské vzkazy, až se na pár vteřin zobrazí upoutávka na florbalový světový šampionát žen. Spouští se video, které postupně zaujímá příchozí cestujících. „Dnes už to začíná,” zazní hlas z hloučku opodál. 

Brněnské ulice jsou primárně zdobeny vánočními světýlky, přesto při východu ze stanice na stožárech a reklamních plochách visí plakátky odkazující na akci, která v České republice dlouho nebyla. Vždyť se po florbalové mistrovství světa žen koná v tuzemsku teprve podruhé, a navíc po dlouhých 12 letech. A není to jen svátek pro příznivce samotného sportu, ale má mnohem větší přesah. Podpořit ženské kolektivní sporty, které se někdy mohou zdát na okraji zájmu.

České reprezentantky vstupují do turnaje až v 17:30 proti Dánsku. V Brně už se ale první zápasy rozehrály během dopoledne. Slavnostní zahájení je naplánované těsně před startem duelu domácích florbalistek. 

Fanzona naladí každého 

Necelé tři hodiny do utkání mezi Českem a Dánskem do “šaliny” číslo 12 jedoucí k hale na zastávce Nové Sady nastupuje tříčlenná rodina s šálami v národních barvách kolem krku. Už podle zvolených doplňků je jasné, kam míří. Po výstupu z vozidla ve stanici Červinkova se pomalým krokem přibližují ke komplexu Starez Arény a zahýbají k nejmenší hale, kde se pak ztrácí v davu fanoušků s hokejovými dresy. Právě v prostředí před vstupem do areálu se vánoční atmosféra přeměňuje na tu plnou adrenalinu a napětí pulzující v každém sportovním nadšenci. Plni očekávání, s jakým zážitkem se vrátí domů tentokrát. 

Ve Vodově ulici vedle sebe stojí tři haly a do nejmenší z nich umístili organizátoři fanzonu, tedy místo pro setkávání sportovních fanoušků. A tam je živo. Stěny lemují obchůdky s občerstvením, nebo drobným merchem či památeční předměty, dále pak stany sponzorů turnaje s různými aktivitami a soutěžemi. V rohu se tyčí obrovská obrazovka a malá stage. 

Do začátku utkání zbývá zhruba 90 minut. Zatím zde ale žádný organizovaný program neprobíhá, místo něj hraje hudba od českých i zahraničních interpretů, u které se malá skupinka pod pódiem s pivem v ruce snaží pohupovat do rytmu, lidé sedící u stolku ladí své bubny a hlasivky na večer. Působí soudržně, navzájem se na sebe usmívají a nasávají ducha místa. 

Ve středu haly se rozprostírá menší florbalové hřiště, po kterém se prohání děti z brněnských oddílů. U mantinelu stojí jejich rodiče i dva žáci a bedlivě pozorují hru. Těší se na podvečerní zápas českých florbalistek. „Máme radost, že se podíváme na světový florbal,” hlásí Jakub Uchytil, který se sportu v klubu na Vysočině věnuje. Do moravské metropole nepřijel sám, doprovází jej jeho spolužák, se kterým se chystá na utkání Češek i večerní zápas Slovenek s Polskem. „Těšíme se na atmosféru,” říká jeho parťák Maxián Machka. Pro oba bude mistrovství premiéra, dosud na žádné takové akci nebyli. A naladit se na správnou vlnu s dalšími diváky lze ve fanzoně snadno. 

Hala se plní a sny také

Při pohledu na hodinky už tlačí čas, jako by se jeho měrná jednotka zrychlila. V příjemném prostředí minuty ubíhají jinak. Venku už se v tomto předzimním období stmívá. K hale proudí davy diváků, někteří v mundůrech, jiní jen se šálou nebo vyrobenými transparenty. Půl hodiny do začátku zápasu se tribuny brněnské Vodovky pomalu ale jistě plní. Ve vzduchu proudí napětí i adrenalin. Florbalistky obou táborů se rozcvičují na palubovce, zkouší s míčky různé triky, nad kterými se diváci pozastavují úžasem. Hráčky pak postupně odchází z plochy do šaten a zhruba 15 minut před úvodní rozehrávkou zhasíná hala a nastává ticho.

Pak se pomalu rozezní hudba a z připravených stojanů uprostřed hřiště šlehá oheň. Halou se začnou ozývat hlasité výkřiky nadšení i tleskání, při kterém nastupují s vlajkami účastnických zemí turnaje tanečnice s připravenou choreografií. 

Po ceremoniálu na palubovce promlouvá ředitel Národní sportovní agentury Ondřej Šebek. „Chci popřát hráčkám, ať se sny přetaví v realitu. Užijte si florbalový svátek v Česku,” pronáší s úsměvem. Některé sny se už plní, zahrát si doma je něco extra. Jediná hráčka z kádru, která zažila šampionát před 12 lety, je brankářka Jana Christiánová. 

Vše je připraveno. Cesta šampionátem českých reprezentantek může začít. Od úvodu zápasu se “line” Vodovkou hlasitá podpora. „Česko, Česko!” skandují fanoušci a neutichají ani na vteřinu. Bez špetky nervozity vyhlíží úvodní gól tuzemských florbalistek. Dočkají se, když se na sklonku 11. minuty o něj postará Šárka Staňková.

V hale vypukne obrovská euforie, která vtáhne do emočního víru každého a málokomu nevyskočí husina. Přes bubny a trumpety není slyšet vlastního slova. „Ze strany fanoušků famózní výkon. Fandí nepřetržitě a my jsme téměř bez práce,” prohazuje s úsměvem Nikola Katolická, která se během zápasů stará jako moderátorka o atmosféru. Teď nemusí. Diváci si řídí kulisu sami. 

Po ochozech jsou rozvěšené vlajky s nápisy měst, ze kterých diváci přijeli, nebo se jmény hráček. Objevují se také transparenty s nápisy. Ve spodním patře úplně u zdi se pravidelně zvedá ruka slečny s nápisem: „Jedeme holky!”

A jízda je to skutečně pro národní výběr pořádná. Svěřenkyně trenéra Lukáše Procházky nakonec poráží soupeřky z Dánska vysokým rozdílem 11:0. A to před zraky 2811 diváků, což je návštěvnostní rekord utkání v prvním hracím dni. „Čekaly jsme, že to bude obrovské, ale tohle je něco neskutečného. Je to opravdu zážitek,” rozplývá se nad bouřlivou atmosférou bezprostředně po konci zápasu florbalistka Šárka Staňková. 

„Musím říct, že když jsem se při nástupu rozhlédla, říkala jsem si, tohle jsem ještě nezažila. Žene mě to dopředu a užívám si to,” doplňuje reprezentantka vzápětí. Není se čemu divit, pokud nějak vypadá pro soupeře peklo, tak přesně tak, jak jej ztvárnili přítomí diváci na brněnské Vodovce. 

Stříbrno pro hráčky, zlato pro diváky 

Českým florbalistkám se před domácím publikem skutečně dařilo. Kouzlo brněnské Vodovky navíc fungovalo, před energetickou a neutichající kulisou neprohrály jediný zápas. Po přesunu do vítkovické Ostravar Arény, kde se uskutečnily vyřazovací duely, se probojovaly až do finále. V něm ale na vysněný triumf nedosáhly. Před domácím publikem se tak rozloučily se stříbrnými medailemi na krku, což po dvou bronzech z let 2011 a 2023 značí nové historické maximum.

Proto má tenhle příběh šťastný konec. 

Florbalové mistrovství světa žen navíc navštívilo celkem 67 736 lidí. To je nejvíc v celé historii šampionátu florbalistek a dobrá vizitka české fanouškovské kultury a kolektivních sportů. O to víc pak slogan celé akce No Power Like Women Power dává těmto zážitkům větší smysl.

Autorka: Adéla Kvapilová