Na knihy youtuberů je škoda papíru, tvrdí knižní influencerka Lucie Zelinková

Lucie Zelinková se pohybuje v knižním světě už nějakou dobu a patří mezi první knižní influencery v České republice. Milovníci knih ji mohou najít na sociálních sítích jako Tiktok nebo Instagram, kde Lucie sdílí tipy na novinky na knižním trhu nebo vtipná videa, která se soustředí nejenom na knihy. Lucie rovněž nahrává podcast s názvem 15 minut o knihách.

Jak jste se stala knižní influencerkou?

U mě je to asi trošku specifické, protože jsem deset let působila v tom oboru profesně. Díky tomu jsem měla perfektní přehled o tom, co vychází, jak se ten trh vyvíjí a jak vypadá u nás i v zahraničí. To znamená, že můžu sledující informovat o tom, co vychází a dosadit to i do kontextu. Díky své profesi, kterou teď tedy už nevykonávám, velmi dobře poznám, co bude úspěšné, co se bude lidem líbit a proč. Pracuji s nějakou predikcí a to funguje.

Proč zrovna Instagram, proč tak dobře funguje?

Tak je to jedna z nejpopulárnějších sítí, populárnější je asi jen TikTok. Ale lidé na Instagramu jsou a jsou na podobné vlně. Sledují ho totiž lidé, kteří teoreticky můžou číst. Ty lidi těžko najdu na Facebooku, protože to už je jiná sorta lidí, a nenajdu je ani tolik na TikToku.

Jak Vám funguje Tiktok?

Je to jiné, zatím mě upřímně tolik nezajímá. Videa tam teď přidávám, protože je stejně natáčím na Instagram. Zatím s ním ale nějak zásadně nepracuji. Spíše se teprve učím, co tam vlastně funguje. Mám pocit, že je to hodně nahodilé. Některé video má 200 tisíc zhlédnutí jen tak a jiné, o kterém předpokládám, že by mohlo být úspěšné, má dva tisíce. Teď se snažím přijít na to, čím se to děje.

Co si myslíte o komunitě bookstagram? Cítíte se její součástí?

Já ji vlastně vůbec nesleduji, a proto si ani nepřipadám součástí. Je to nějaká homogenní skupina, která čte ty stejné knížky a jede v podobném tónu. Já ale nečtu young adult a ani new adult. Moje volba knih je dost jiná, jsem také starší než většina lidí, co dělají bookstagram. Dělám to i trochu jinak, tím nechci říct, že lépe, ale nesoustředím se jenom na knížky. Mojí motivací není navázat spolupráci s nakladateli a dostávat knížky zadarmo.

Nakladatelé i knihkupci vstupují také na Instagram, je to pro ně vhodná platforma pro zasáhnutí nových čtenářů?

Většina už tam pár let je. Nemyslím si, že by to mělo nějaký zásadní efekt. Spousta nakladatelů mělo vždycky značně negativní přístup k sociálním sítím a tomu, co se tam děje. Měli i velkou nedůvěru tvořit něco nového. Panuje tam takové přesvědčení o sebe intelektuálnu, že to nakladatelské prostředí je velmi intelektuální a nebude se snižovat k něčemu, jako jsou sociální sítě. Mohlo jim to pomoct, kdyby začali dřív. Kdyby se přidali v době, kdy to šlo nahoru, a kdyby si na to našli vhodného člověka. Spousta nakladatelů s tím pracuje tak, že najde toho nejmladšího člověka ve firmě nebo prostě někoho, komu je pod 30. Protože to automaticky znamená, že to bude umět, což tedy, světe div se, není pravda.

Já už to taky popravdě moc nesleduji, protože je to čistě obchodní obsah. Jestli dneska někdo není zajímavý na sociálních sítích, tak to jsou firmy. Lidé chtějí sledovat influencery, svoje bývalé, kamarády, ale nechtějí sledovat firmy. Byla tady velká šance zasáhnout a zaujmout, ale už je to překonané. Dneska vstoupit jako nakladatel na Instagram je fajn, ale musí opravdu hodně zaujmout.

Čím by tedy mohli nakladatelé na sociálních sítích zaujmout? Stačí fotografie knih?

Fotky knížek už tu jsou deset let. Já už to nesleduji i proto, že nechci vidět milióntou fotku knížky s kafem. Ediční plán si také umím přečíst sama. Museli by dělat opravdu zábavný content. Myslím si, že by si museli najmout někoho, kdo zpracuje jejich novou knížku do příběhu nebo nějakým způsobem posune tu formu. Fotit knížku s kafem už je nuda.

Jak se za posledních pár let změnil knižní trh?

Tak zasáhl ho covid zásadním způsobem. Dlouhodobé zavření knihkupectví, utlumení produkce, snížení nákladů, příchod papírové krize. Vydávání mnoha titulů bylo zrušeno a masivně se posouvalo. Zároveň už před covidem byl tady takový trend, že se vydávalo o něco méně beletrie na úkor toho, že vychází knihy, které jsou postaveny na nějaké personě. Začalo to trendem, že všichni youtubeři vydali nějakou enormně strašně moc špatnou knížku o svojí cestě odněkud nikam. Spousta lidí, kteří jsou i zajímaví, vydali knihu o sobě. Ten trend je stále tady, ale nemyslím si, že je dlouhodobý z hlediska těch jednotlivých tvůrců, protože každý z nich je schopen napsat pouze jednu knihu o své cestě a není to nic, na co by mohl navazovat. Zároveň je to literárně a stylisticky špatné. Pořád jsou také oblíbené new adult knížky, které obsahují spousta sexuálních scén a čtou to mladí. Naštěstí se poměrně hojně překládají v young adult žánru queer knížky a pořád jede severská detektivka a thrillery.

Ovlivnila krize i samotné čtenáře?

Na čtenáře to má dopad v tom, že jsou knihy dražší, a ještě zdražovat budou. To znamená, že si jich teoreticky můžou koupit míň, pokud se budou cenou řídit. Nebo nemusí být tak dostupné, třeba před Vánoci. Některé tituly také mohou být vyprodané a nedotisknou se, protože nebude jak.

Myslíte, že za covidu četli lidé více?

Já si nemyslím, že by četli více. Sice k tomu měli šanci, ale byla zavřená knihkupectví. Spíše se někteří naučili nakupovat knihy více online.

Chybí vám něco na českém trhu?

Myslím si, že ne, protože je opravdu hodně bohatý. Je tu mnoho původní tvorby a překladů, a tak je z čeho vybírat.

Jak vnímáte queer tématiku v knihách? Je to dobře, že se teď v knihách objevuje více?

Je to určitě dobře. Tváříme se jako západní země, ale jsme neuvěřitelně konzervativní a zpátečničtí. Žijeme v zemi, kde prezident mluví o transgender lidech jako o jemu bytostně odporných a premiér odmítá uznat duhové rodiny jako rodiny. A tak to rozhodně potřebujeme, aby alespoň ta příští generace byla trošičku myšlením krok před středověkem. Celá politická scéna je na tom příšerně. Kdyby byly jediným zdrojem informací a dojmů o tomhle tématu jenom mainstreamová média, tak je to hodně špatné. Aspoň že se u nás tyhle knížky nejen překládají, ale už se začínají i psát.

Jsou podcasty způsobem, jak zasáhnout novou skupinu čtenářů?

Nemyslím si, že by to byla úplně jiná skupina lidí. Myslím si, že lidé, kteří poslouchají i třeba můj podcast, jsou zároveň lidé, kteří ke mně původně přišli na Instagram. Je to forma, která je jednak pro zaneprázdněné lidi, a jednak pro lidi, kteří jsou ochotni se soustředit a věnovat tomu contentu delší čas. Protože přece jenom příspěvku na Instagramu, fotce nebo stories, věnuje uživatel tak dvě až čtyři vteřiny. Ale u toho podcastu je to třeba 20 minut, takže tam je to taková ochotnější časová investice.

Jak zvládáte s malým miminkem číst?

Já jsem velikým zastáncem toho, že když si člověk chce najít čas, tak si ho najde. Spousta lidí, kteří nemají děti, tvrdí, že nemají čas na čtení, ale je to o nějaké organizaci a prioritách. Myslím si, že někdo, kdo nepracuje jako lékař 48hodinové směny nebo nevyvíjí lék na rakovinu, tak si čas na čtení zvládne najít. Nevěřím tomu, že ne.

Kolik teď zvládnete přečíst knih?

Není to, co to bývalo, zdaleka. Hodně tomu pomáhají audioknihy, protože naštěstí teď u některých nakladatelů vychází často souběžně papírová kniha s audiem. Pořizuji si ji tak v obou verzích, což mi vyhovuje.

Je nějaký žánr, který nemáte ráda?

Není asi žánr, co bych neměla ráda. Nepřečtu si erotiku, ale neznamená to, že je to špatný žánr. Nepřečtu si ani horor, ale jsou lidé, kteří mají rádi horory, a všechny žánry mají právo na existenci.

Takže neexistuje špatný žánr?

Já si myslím, že špatný žánr jsou knížky youtuberů. To je škoda papíru. Nevybavuji si, že by někdo z nich napsal něco, co by mohlo někoho jakkoliv obohatit. Čímž nechci kopat do vlastních řad, ale myslím si, že by navzdory všemu měla mít kniha alespoň minimální hodnotu a tu knížka Taryho Povoroznyka opravdu nemá.

Kdybyste musela, zvládla byste si vybrat jenom jednu knížku?

Nedokázala. Já jsem snad nikdy neměla oblíbenou knížku, protože nečtu téměř nikdy nic víckrát. Připadá mi to škoda, protože těch skvělých knížek je tolik, že vracet se ke stejné knize, to ne.

Máte radu pro lidi, kteří mají problém číst? Jak víc číst?

Dostat to do své rutiny a nemít to jako aktivitu navíc, pro kterou si musím najít dvě hodiny. Ale pozvolna nenápadně to přidat do své rutiny, i kdyby to mělo být jen deset minut. A primárně číst to, co mě baví, to, co je v souladu s mými zájmy. Nezačít nějakou klasikou, kterou bych měla přečíst za život, ale něčím, co mě zajímá.

Jak byste poradila dětem, aby našly lásku ke knihám?

Měly by to vidět u rodičů a měly by jim být servírovány věci, které se jim budou líbit. A musí to být zábava.

Když čtenáři vybírají knihu, je správný způsob řídit se recenzemi na online webech, např. Databázeknih.cz?

Konkrétně o Databázeknih.cz se tak nějak ví, že spousta recenzí si tam autoři přidávají sami. Jsou autoři, kteří jsou tím známí a nesnaží se to ani zakrýt. Je autorka, která si na svoji knihu napíše několik recenzí, vždy je to někdo nadšený pod ženským jménem s nějakým číslem.

Pro mě Databázeknih.cz není relevantní zdroj, protože pokud někdo sáhne špatně po knize v kontextu svých zájmů, tak jasně, že napíše hroznou recenzi. Nebo to je třeba náročnější kniha, než je dotyčný připraven číst.

Jaké jsou tedy relevantní zdroje?

Já myslím, že najít si svého oblíbeného knižního influencera je fajn v tom, že člověk navnímá jeho vkus, a tím pádem se s ním může i ztotožnit. Samozřejmě pokud by někdo sledoval třeba mě a měl rád erotické romány a young adult, tak to asi nemá smysl. Ale pokud si najde někoho, kdo přesně tohle čte, tak pro něj může být takovým lidským příjemným zdrojem.

Jak vnímají čeští čtenáři naše české autory?

Dlouho dobu tu byl trend, kdy lidé říkali velmi rádi a hrdě “Já český autory nečtu.” Ale myslím si, že to do určité míry prolomila třeba Alena Mornštajnová, která se stala velmi populární, možná i trochu Radka Třeštíková. Doufám, že už tenhle trend „Je cool pohrdat domácí tvorbou.“ trochu odeznívá, protože naše domácí tvorba je nesmírně bohatá. Je tady z čeho vybírat. Máme tady mladou generaci nebo ne mladou – generaci jako já, takže dejme tomu středního věku. Lidé, kteří přirozeně jdou po podobných tématech, hodně se vrací k normalizaci nebo řeší témata, která jsou blízká nám všem. Napadá mě třeba Klára Vlasáková, která je pro mě v mé generaci velmi zajímavou autorkou, nebo Lucie Faulerová.

V čem vynikají čeští autoři oproti zahraničním?

Vynikají v tématu: vrací se k české minulosti. Spousta zahraničních autorů a zejména autorek stále po milionté zpracovává holokaust, což neříkám, že je špatně. Lidé mají takovou zvláštní touhu o tom dokola číst, o všech profesích v holokaustu. Baví to lidi, ale přijde mi to trochu zvrácené, číst milionkrát o tom, jak někdo nelidsky trpí. U nás je to ta česká minulost, ta normalizace je přítomná v nás všech, což je právě zvláštní, že to zpracovává ta mladší střední generace, která normalizaci nezažila. Stejně jako holokaust zpracovávají lidé, kteří ho pochopitelně nemohli zažít.

Na konec, máte nějaký tip na knížku, kterou si teď přečíst?

Já sama se chystám přečíst Sally Rooney Kdepak jsi krásný světe nebo novou knihu od Petry Dvořákové, která vyšla před pár dny.

Foto: archiv Lucie Zelinkové