Dopady koronaviru na technické profese v českém hudebním průmyslu

Když se na začátku roku 2020 rozpoutala pandemie covid-19 netrvalo dlouho a svět jako by se zastavil. V březnu 2020 došlo k uvalení karantény na celou Českou republiku a lockdown postihl různá odvětví. Bohužel jeden z největších dopadů měl ale virus na kulturu. Stěžejním segmentem kultury je hudební průmysl, který má ročně obrat 20 miliard korun. Ten se ale z minuty na minutu zastavil a od března běží téměř na nule.

Kvůli poměrně nepřehledné struktuře a minimálnímu zmapování českého hudebního průmyslu je velice těžké odhadnout dopady koronaviru na tento kulturní segment. Na to poukazuje i studie Mapování dopadů koronaviru na kulturní sektor, jež vypracovala Katedra produkce DAMU a Katedra arts managementu VŠE společně Divadelním ústavem (IDU). Jejich nezávislá studie se pomocí dotazníků snažila přiblížit ztráty a úskalí, které pandemie přinesla od března do června 2020. Právě oni poukazují především na chybějící strukturu a spolupráci mezi několika málo organizacemi, které jsou součástí českého hudebního průmyslu. Nedostatečný je i maping a není žádné dlouhodobější sledování sektoru. (IDU, 2020) Problém je i legislativa, která byla vytvořena po roce 1989 a nepřizpůsobila se dnešním radikálním změnám. Hudební průmysl navíc není tak závislý na státních dotacích, jako je tomu například u divadel, což jej činí ještě otevřenější pro dalekosáhlejší dopady. (IDU, 2020)

Koronavirus způsobil, že se ze dne na den zrušily všechny hudební akce, které činí největší příjmy pro hudební průmysl. Podle World Economic Forum má celosvětový hudebního průmyslu hodnotu více než 50 bilionu dolarů a jeho hlavní příjem je tvořen z více než 50 % živými představeními. (Hall, 2020) Právě zrušené hudební akce tvoří největší ztráty pro průmysl a k jejich obnově dojde až mezi posledními. V souvislosti se zrušenými akcemi se nejčastěji hovoří o ušlých příjmech umělců a pořadatelů. Často se ale zapomíná na pomocné technické profese, bez kterých by se žádná taková akce nemohla uskutečnit. Řeč je o pódiových technicích, „bedňácích“, riggerech, osvětlovačích, zvukařích a mnoha dalších. Na následujících řádcích se proto zaměřím právě na technické profese v českém hudebním průmyslu a jaký dopad na ně měla, a má, pandemie covid-19.

Český hudební průmysl

V roce 2019 vzrostly tržby hudebního průmyslu o 16 % na celkových 1,061 milionů korun. Podíl na celkové částce měly především streamovací platformy jako Spotify, které zaznamenaly růst o 34 %. (IFPI, 2020) Přesto v tomto čísle vidíme především podíly na prodeji hudby jako takové. Součástí hudebního průmyslu totiž nejsou jenom umělci, ale i pořadatelé festivalu, podílí se na něm i zahraniční trh a tržby z něj mají i restauratéři nebo jiní podnikatelé. Jak ukazuje mapa hudebního průmyslu (Obrázek 1), jedná se o složitý ekosystém, který je provázaný a výpadek jednoho člena ohrozí mnoho dalších.

OPrávě kvůli této neznalosti může často docházet i k argumentům typu „umělci si nahrabali dost“, které jsem mnohokrát zaznamenala jak v běžném hovoru, tak i na sociálních sítí. Přitom jak můžeme vidět na obrázku, realita je někde jinde.

Podle průzkumu a následného expertního odhadu v Mapování dopadů koronaviru na kulturní sektor bylo v roce 2019 v segmentuzaměstnánoasi 80tisíc lidívrůznýchpracovních poměrech. (IDU, 2020) Nejčastější je práce jako OSVČ (45 065), následované smlouvou DPP / DPČ (27 484) a jako poslední jsou lidé vedení jako zaměstnanci (7 452). (IDU, 2020)

Jak již bylo řečeno v úvodu, mezi technické profese se řadí osvětlovači, zvukaři, „bedňáci“, riggeři a mnoho dalších přidružených profesí. Česká obec hudební udává roční obrat 1,2 miliardy korun za rok 2019. (2020) Mezi největší hráče na trhu patři především firmy T-Servis, High Lite Touring, ZL Production nebo Shameless, kteří dodávají potřebné pracovníky pro dané akce a také techniku.

Pandemie covid-19

Kvůli nepřehledné organizaci je velice těžké udělat přehled domácí trhu jako takového. Problémy jsou v legislativě, financování a také v řízení. (IDU, 2020) Můžeme vlastně říct, že ze dne na den byla v březnu „vypnutá“ kultura a její obnovení je zatím v nedohlednu.

Práce v hudebním průmyslu je pro technické profese velice nárazová, protože jsou najímáni na určité akce. Hlavní sezóna je pro ně od května do konce léta, kdy se pořádají hudební festivaly, které vyžadují mnohem větší počet pracovníků než běžný koncert. (Česká obec hudební, 2020) Navíc musí zajištovat provoz po celou dobu akce (mění scény, pomáhají s technikou). I proto po první vlně většina pracovníků vkládala naděje do nově uspořádaných nebo předělaných akcích. Přesto se ale jednalo o festivaly s mnohem menší kapacitou návštěvníků, aby se mohla dodržovat bezpečností opatření. Mnoho festivalů bylo i přes naděje kvůli vládním nařízením, k jejichž přísněním opět došlo v létě, zrušeny. Jednalo se i novou podobu ostravských Colours of Otrava, které přišly s Nefestivalem jen českými umělci bez zahraničích hvězd. V Moravskoslezském kraji byly ale na základě doporučení krajských hygieniků kvůli zhoršující se situaci 17. července zakázány akce nad 100 osob. Od středy 15. července už ale Nefestivalem probíhal. Akce se tak muselo z „hodiny na hodinu“ zrušit. (ČTK, 2020) Pořadatelka Zlata Holušová jednání vlády a krajských hygieniků tehdy komentovala slovy: „V tomto státě je kultura na posledním místě.“ (ČTK, 2020) Zrušení festivalu nepřineslo jenom ztráty příjmů pro festival jako takový, ale i pro stánky s občerstvením, další prodejce a zaměstnance, kteří mohli místo akce dát přednost jiné práci.

Právě tato nejistota a nedostatek práce vede k odlivu pracovních sil z technických profesí. Musí si hledat práci jinde, často i za horší peníze, a státní podpora je stejně jako pro jiné odvětí postižené vládními nařízeními nedostatečná. Podle odhadů se pandemie koronaviru dotkla 15 tisíc pracovníků a zasaženo bylo přes 100 firem. (Česká obec hudební, 2020)

I proto začaly spolupracovat různé firmy a organizace a vzniklo volné sdružení zástupců českého hudebního průmyslu s názvem Česká obec hudební. Jménem této organizaci jednaly s vládou o lepších podmínkách a založily také iniciativu #zazivouhudbu. Ta vyústila 27. července 2020 v demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze, kde vystoupili mnozí umělci a zástupci jednotlivých firem, které jsou součástí iniciativu, včetně těch technických. Prostor dostali i politici, včetně ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD), který postup vlády a zakázání kulturních akcí obhajoval slovy „nechceme tady další techtle metle“. Společně požadovali přehlednější jednání vlády a mnohem větší podporu a různé daňové úlevy. Další akce už ale nadále od iniciativy nevznikly.

 Státní pomoc

Česká obec hudební ve svém dokumentu o dopadech a možných řešení uvádí, že „v celém odvětví chybí skoro 10 miliard korun“ a „téměř 20 tisíc hudebníků a umělců je zcela bez příjmu, společně s nimi jejich manažeři, technici a návazné profese“. (Českáobec hudební, 2020, s. 1) Jak ukazuje výzkum COVID-19 and the arts and cultural sectors: investigating countries’ contextual factors and early policy measures, který porovnával dopady covidu na Česko, Švýcarsko, Nizozemí, Slovinsko a Portugalsko, v České republice připadá celkově na kulturu 1,6 % státního rozpočtu, což je nejvíce ze zkoumaných zemí. (Betzler a spol., 2020) I tento výzkum poukazuje, že 37 % pracovníků v kultuře zaměstnává sami sebe, což vede k vysokému riziku ztráty příjmů a zaměstnání, i přes podporu státu. (Betzler a spol., 2020)

Česká republika připravila několik programů, ze kterých může hudební průmysl čerpat. Zpočátku ale bylo pro technické profese téměř nemožné, aby na ně dosáhly. Především to byl problém u první výzvy programu COVID-Kultura, o kterou se mohlo žádat do 30. září a bylo na ni vyčleněno 900 miliónů korun. Žadatelé mohli získat ušlé zisky v období od 1. října 2019 do 17. května 2020, akce se přitom musely konat od 10. března do 31. srpna. Celkově ministerstvo průmyslu a obchodu obdrželo 336 žádostí, v listopadu ale bylo schváleno zatím asi 80 a z celkové částky se rozdaly necelá 4 %. (Havlová, 2020) „První výzva COVID-kultura byla poměrně velmi úzce nastavená. Tím pádem se do ní dostalo pouze velmi malé množství subjektů. Ne protože by nepotřebovaly pomoc, zkrátka se do toho programu ani nekvalifikovaly,“ vysvětlovalv listopadu pro Radiožurnál Marek Vohralík, ředitel asociace FESTAS. (Havlová, 2020) Složitý byl i proces a papírování potřebný pro získání podpory.

Do 22. prosince pak byla prodloužená druhá výzva COVID-Kultury. V rámci programu mohly žádat i OSVČ o jednorázový příspěvek 60 tisíc korun, mezi nimi se konečně počítalo i s pomocnými technickými profesemi, jako jsou třeba osvětlovači nebo zvukaři. (Havlová, 2020) Stále o příspěvek nemohou žádat studenti, lidé na mateřské dovelené nebo například důchodci, kteří pobírají starobní důchod. Argumentem pro tuto strategii je, že už pobírají příspěvky od státu, tedy nezůstanou úplně bez příjmů. U studentů do 26 let je to ale jenom kvůli tomu, že za ně stát platí zdravotní pojištění. Mnoho mladách studentů se tak ocitlo také ze dne na den bez příjmu a bez naděje náhradu ušlých zisků. (Kaňka, 2020)

Firmy mohly žádat i o COVID-nájemné nebo z čerpat z programu Antivirus. To se ale netýkalo jednotlivců, kteří nejčastěji čerpali kompenzační bonus pro OSVČ, DPP, DPČ a malé s.r.o. „Bonus 500 Kč si mohou nárokovat žadatelé za každý den bezprostředního zákazu či omezení podnikání v důsledku vládních restrikcí,“uvádí vládní Covid portál. (2020) Od března do srpna OSVČ také nemusely platit zdravotní a ociální pojištění. Tomu už ale tak není.

Případ firmy Shameless

Historie české firmy sahá už do roku 2007, ale až od roku 2015 po spojení dvou jiných projektů působí pod názvem Shameless. Firma zajišťuje realizaci eventů, koncertů a festivalů, kam dodává potřebné pracovníky. (Shameless, 2020) Většina jejích zaměstnanců tak působí jako OSVČ nebo na DPP / DPČ a sami si vybírají, na jakých akcích chtějí pracovat. V minulosti se Shameless podíleli na drtivé většině kulturních akcích u nás. V roce 2019 zajišťovali festivaly Colours of Ostrava, Let it Roll, Metronome, z velkých koncertů pak měli na starosti oba koncerty Eda Sheerana v Letňanech, Billie Eilish či Twenty One Pilotes a mnoho dalších akcí. Pro potřeby seminární práce jsem oslovila jednatele Shameless Matěje Štěpána, který mi odpověděl na dotazy ohledně dopadů koronaviru na jejich firmu. Díky jeho odpovědím jsem dostala velice aktuální obraz současné české hudební scény a možný scénář jejich budoucnosti.

Pro lepší přehled a menší zkreslení jsem se jeho odpovědi rozhodla předat formou rozhovoru.

O kolik se snížil počet akcí pokrytých vaší firmou ve srovnání 2019 a 2020?

Rozdíl v kultuře je zhruba 90% propad. Ale liší se to měsíc od měsíce, třeba teď v prosinci to číslo dosahuje až 97 % oproti minulému roku.

Jaký dopad měl koronavirus na vaše tržby? Jaké máte v současné chvíli ztráty?

Je to dost podobné číslo jako u předchozí otázky. Ale tady hraje dost roli diverzifikace podnikání a to, že jsme v březnu a dubnu naší snahou část kapacit přehodily do jiných fungujících oborů. Kdybychom se chtěli striktně držet v oboru kultury je ztráta každý měsíc cca kolem 200 tisíc, a to je již po poměrně razantním snížení fixních nákladů firmy. V normálním provozu roku 2019 by toto číslo bylo kolem půl milionu.

Snížily se počty zaměstnanců?

Ano, kancelářský tým je v tuto chvíli na 30 % původního rozsahu. Snažili jsme se pro ně najít uplatnění jinde, někde se to povedlo, jindy zas tak úplně ne. Co se týče naší výkonné části lidí, tak z počtu cca 450 spolupracujících pracovníků měsíčně jsme na počtu asi 30 lidí. A tady samozřejmě nastal poměrně zásadní odliv. Tito lidé přešli do jiných oborů anebo řeší poměrně zásadní existenční problémy.

Budou k dispozici, až se vrátí vše do „normálu“?

V případě návratu na cca 70 % procent původní aktivit roku 2019 si myslím, že nebudeme schopni pokrýt tyto poptávky, právě z důvodů nedostatku pracovníků. Jak ukazují čísla, je jasné, že i u lidí jsme na hrozivých 10 % původní kapacity. Samozřejmě zde bude dost záviset na situaci, ve které se bude nacházet pracovní trh. V tuto chvíli víme, že nám trvá vychovat pracovníka pro náš normální provoz asi půl roku. Ale to v případě, že pouze doplňujeme stavy, a ne že obnovujeme celý tým. Vysoká nezaměstnanost nám ale spíše pomůže.

Dosáhnete na státní podporu COVID-Kultura nebo jinou finanční pomoc?

Čerpáme program Antivirus a čerpali jsme podporu nájemného. Od září máme zažádáno o COVID-Kultura.

Asi lepší příklad je ten, že za poslední čtyři roky jsme na DPH a daních do státního rozpočtu odvedli cca 24 milionů a na výplatách lidem jsme rozdali něco kolem 150 mil korun. Proto, abychom přežili do května roku 2021, bychom na provoz potřebovali částku přibližně 2 milionu korun. Od začátku pandemie jsme dostali asi 300 tisíc na podporách, které ale můžou čerpat skoro všichni, i když jejich segment nebyl postižen 90% propadem.

Zachránilo váš obor alespoň lehké uvolnění v létě?

Určitě, bez provozu v září bychom už asi na trhu nepůsobili, ale pořád se tu bavíme o dost zásadním propadu oproti normálu.

Jak dlouho si myslíte, že ještě můžete fungovat v tomto režimu?

Zásadní pro nás a pro všechny naše lidi bude leden a únor příštího roku, kdy propad práce bude ještě umocněn poklesem po Vánocích. Pokud nedostaneme do konce ledna pozitivní zprávu z ministerstva průmyslu že COVID– Kultura I byla pozitivně vyhodnocena, budeme muset buďto ukončit činnost nebo zase jako minulý březen řešit a diverzifikovat zakázky. Ale je fakt, že dochází sil a energie.

Plánujete nějaké další protesty nebo iniciativy stejně jako v létě?

Plánoval se ve spolupráci s celosvětovou kampaní WEMAKEEVENTS, jen nějaký pochod. Ale ustoupilo se od této myšlenky z důvodů situace v nemocnicích a toho, že by to nepřineslo žádné pozitivní PR vůči veřejnosti.

Komunikuje s vámi ministerstvo kultury?

Komunikuje, problém je spíš s tím, že celá vláda nedělá žádné efektivní kroky k tomu, aby se situace napříč obory řešila. Komunikace bez výsledků je proto skoro po sedmi měsících spíše unavující než produkující nějaký výsledek.

Z Shameless jsem oslovila ještě jednoho z jejich „bedňáků“, který své služby firmě nabízí jako OSVČ. Patří už ke stálejším členů „crew“, čili má přístup i k lepším zakázkám. Přesto během první vlny skončil ze dne na den bez práce a měl jen příležitostné brigády. Přes léto se zúčastnil pár hudebních akcích, které byly možné, pak se ovšem vše opět zrušilo. Firma se jim snažila zajistit nějakou práci, takže pomáhali při rekonstrukcích, dělali na polích, ve skladech, vesměs práce, která nemá nic společnéhojejich profesí. Chvíli uvažoval i o rekvalifikačních kurzech. V současné chvíli je stejně jako jeho kolegové odkázán na pár akcí, které firma vypíše, čerpal podporu pro OSVČ, ale jeho budoucnosti je i díky neustále měnícím se vládním nařízení nejistá.

Závěr

Pandemie koronaviru zastavila doslova ze dne na den hudební průmysl. Přes noc se tak jeden z nejvýdělečnějších kulturních sektorů stal mrtvým odvětvím. Nezaměstnaní nezůstali jenom umělci, ale i další profese, které jsou nepostradatelné pro živé akce. Protože hudební průmysl netvoří jenom zpěváci nebo hudebníci, ale je to složitý ekosystém, kdy vypadnutí jednoho článku ohrozí další. O dopadech covid-19 na technické profese můžeme mluvit jako o likvidačním. Vláda navíc v první vlně koronaviru opomněla téměř všechny navázané profese a až během druhé vlny programu COVID-Kultura mělo pár technických profesí šanci dosáhnout na větší státní pomoc. Přitom většina z nich pracuje sami na sebe jako OSVČ nebo na DPP / DPČ. I proto je mnohdy nemá kdo zajistit a pokud neměli našetřeno, mohli se dostat do životní nouze. Mnoho z nich se muselo přizpůsobit i proměnám průmyslu během pandemie. Došlo ke změnám pořádání akcí, kdy umělci jednoduše pořádají koncerty doma z obýváků. K tomu ale pomocné technické profese nepotřebují. Ti si tak hledají práci jinde. Jenže v případě obnovení průmyslu už nebudou k dispozici a nastane tak problém se znovunastartováním sektoru.

Už teď hovoříme o ztrátách jenom za technické profese 900 milionů korun. To je ale i částka, která byla vyhrazena v první fázi státní podpory COVID-Kultura. Všechna čísla, co jsem našla, byla za první vlnu. Hudební průmysl se v minimálním objemu rozjel alespoň v létě, což ale možná jen oddálilo definitivní konec mnoha firem. Teď je prosinec a můžeme jenom odhadovat jaká částka je to po devíti měsících pandemie. Odhadem jenom za pomocné technické profese hovoříme o částce překračující miliardové ztráty.

Naděje všech se upírala k roku 2021, že se vše vrátí alespoň v nějaké formě do normálu. Ale přeložené akce už se opět odkládají do druhé poloviny příštího roku. Některé už ani termín raději nemají. Vyvstává tedy opět otázka, zda se kultura a hudební sektor v příštím roce rozjede. Začínají už se ale ozývat hlasy že nikoliv. Možná až v roce 2022. Světlem na konci tunelu je očkování, ale podle předběžných odtahů bude trvat devět měsíců, než se vakcína dostane i k obyčejným lidem. Jenom na běžné důchodce nemocné se dostane v únoru 2021. Rok 2022 už nevypadá tak nereálný. Přežijí ale firmy a technici do té doby? Jenom firma Shameless potřebuje 2 miliony korun, aby mohla přežít do května. Ale ani v té době nebudou mít jistotu, že pro své zaměstnance bude mít práci. Podobně je na tom i dalších sto subjektů.

Jaké jsou tedy dopady? Drtivé. A na obzoru není naděje na zahojení ran v podobě velké akce. Stejně jako fanoušci musí čekat na své zakoupené koncerty, stejně čekají na práci i „bedňáci“ nebo riggeři. Kvůli žádné šanci na promo odkládají vydání alba i umělci, protože pro ně největší příjmy plynou právě z tour, na která vyrážejí k novým deskám. Jestli se dočkáme nějaké obnovy v létě 2021, kdy se vydáme konečně na nějaký festival, který se měl konat ve stejném složení už v roce 2020, budeme moci hovořit o štěstí. I obnova na podzim 2021 je velmi optimistická. Opravdu by se ale s návratem mělo počítat nejdříve za rok. Je ale otázka, jestli se pak najde někdo, kdo nám ty koncerty připraví. Umělci budou, ale pomocné technické profese už být nemusí.

Foto: Pixabay.com