KOMENTÁŘ: Za menší, nebo alespoň pěknější české noviny
Někdo si ještě možná pamatuje, jak Rudé právo vycházelo ve „světovém formátu“ A2. Na podzim loňského roku pak to současné Právo oznámilo jako první český „seriózní“ deník zmenšení na „bulvární rozměr“, podobný formátu A3, ve kterém už vychází deníky Blesk nebo Aha! Už o 15 let dříve ve Velké Británii učinil stejný krok list The Independent a následovaly ho například prestižní a tradiční britský list Times, který opustil v Evropě největší používaný formát, tzv. broadsheet. Zmenšoval i Guardian. byť ne v takové míře jako Timesy, a nepatrně i americký deník New York Times. Standardem je však, alespoň v Evropě, stále tzv. berliner, ve kterém si v trafice koupíte Lidové noviny nebo MF Dnes.
Ne vždy tomu tak ale bylo. Noviny bývaly zpočátku velké jako kniha, poté se postupně zvětšovaly. Pro Británii, a potažmo i pevninskou Evropu, je zlomový rok 1712. Tehdy vešel v platnost zákon, kvůli němuž se novinová daň odvíjela od počtu stran. Zvětšení listů tak bylo způsobem, jak obejít represivní legislativu. Tato daň pak platila více než 140 let, za tu dobu se broadsheet stal standardem. S větším formátem souvisela i prestiž – velké noviny naznačovaly určitou úroveň. První americké a britské masové deníky, které svým představují první kapitolu dějin bulvárních médií, byly přístupnější masám díky nižší ceně. Ta vycházela částečně z masivní inzerce, umožnil ji ale určitě i menší formát – oproti broadsheetům takřka poloviční.
Tolik k historii. Dnes žádný podobný zákon u nás ani v Británii neexistuje. A jak ukazují nejen Britové, vydavatelé se nebojí, že by si jejich noviny někdo nekoupil kvůli podobnosti s bulvárem. V Česku tuto se touto cestou zřejmě z ekonomických důvodů vydalo Právo. Proč ale nejít o krok dál a nezačít tisknout noviny o rozměrech A4 nebo A5?
Nejen české noviny se dlouhodobě potýkají s klesajícími prodeji. Meziročně prodej deníků u nás v roce 2018 poklesl o téměř osm procent, přičemž zlepšení zaznamenaly jen Hospodářské noviny. Britský Independent po zmenšení formátu hlásil v roce 2004 nárůst prodejů. A přestože jednotlivé výtisky našich deníků nejsou nijak drahé, ceny předplatného by po zlevnění hned vypadaly lépe. Mimochodem, předplatné deníků loni pokleslo o skoro 11 procent, stimul by se tedy hodil.
Zmenšení by ale nemělo jen ekonomický efekt. Noviny jsou kvůli své velikosti nepraktické, to se projeví například při jízdě hromadnou dopravou. O otočení stránky takových novin nebo dočasném skladování raději ani nemluvím. Já si třeba z těchto důvodu noviny kupuji jen výjimečně. Navíc se v době, kdy se velká část našich životů, včetně konzumace zpravodajství nebo osobního bankovnictví, nachází v mobilech, které se lidem vejdou do dlaní (některým i do jedné), jeví velikost novin jako z jiné doby – což ona opravdu je.
Je otázkou, zda by podobný krok nevystrašil inzerenty. A mnohem častěji bychom se možná setkávali s inzertními přílohami. Komplikaci by pro vydavatele mohl představovat i samotný tisk. Většina tiskáren asi běžně netiskne noviny ve formátu menším než „bulvárním“, ale to by se rychle změnilo s nárůstem poptávky. Samozřejmě by noviny musely být tlustší, pokud by vydavatelé nechtěli tisknout text ve velikosti „čitelné jen s lupou“ nebo masivně omezit obsah.
Otázka designu
Konzervatismus novin, zejména těch českých, netkví jen v rozměrech. A existují i jednodušší a asi i realističtější způsoby, jak noviny zatraktivnit – moderním designem. Mezinárodní organizace Society for News Design (SND), zaměřující se na obrazovou stránku žurnalistiky, ve svém každoročním výběru World’s Best-Designed Newspaper poukazuje na noviny s nejlepší úpravou. V Česku podobná aktivita, nebo alespoň diskuze o designu, neprobíhá.
Porotci SND oceňují především originalitu, typografické zpracování, ilustrace, práci s fotografiemi nebo užití barev. V posledních letech jsou dobře hodnocené německý deník Die Zeit, americký New York Times, britský Guardian nebo nizozemský Het Parool, o kterém porotci napsali, že „musí být radost, když je něco takového váš každodenní zdroj zpráv“. Takové Právo se při zmenšení formátu grafické úpravy ani nedotklo, a dokonce ještě zmenšilo písmo. Stále tak platí, co řekl před čtyřmi lety grafik Jiří Bušek, tedy že české noviny jsou „mdlé, suché a nenápadité“.
Česko má přitom dlouhou tradici grafiků a typografů. I nyní tu máme šikovné designéry, jak lze vidět na příkladech jiných tiskovin – knih. Nejedná se jen o autory katalogů výstav, o kterých většina lidí ani neví, že existují (jak katalogy, tak výstavy), ale o z velké části mladé grafiky pracující pro přední česká nakladatelství, jejichž knihy jste možná nedávno viděli ve výloze knihkupectví, jako Argo, Labyrint, Baobab nebo Akropolis. A na rozdíl od periodik umíme „krásné“ knihy ocenit pomocí soutěže Nejkrásnější české knihy, již pořádá Památník národního písemnictví.
Noviny se možná na A5 ještě nějakou dobu tisknou nebudou, především protože koleje jsou zajeté určitým způsobem už příliš dlouho, od těch výrobních po inzerentské. Ke zlepšení grafické úpravy však chybí relativně málo – vůle, progresivnost a nebojácnost vydavatelů. Schopní grafici tu jsou, jen je oslovit.
Text vznikl v rámci předmětu Tvůrčí dílny – komentář pod vedením Mgr. Davida Klimeše, Ph.D.
Foto: Pixabay.com
