Zdravotní postižení: práce se shání těžko

Zhruba 10 % populace České republiky trpí zdravotním postižením, přičemž téměř polovina z nich je ve věku 15 až 59 let. Zdravotní postižení ale ovšem neznamená, jak se mnoho lidí mylně domnívá, že je hendikepovaný vyřazen z běžného života a nemůže, nebo dokonce nesmí pracovat.

Míra zdravotního omezení se samozřejmě jako všechno ostatní případ od případu liší a fakt je k překvapení mnohých zaměstnanců i zaměstnavatelů takový, že pouze 5 % z dané skupiny lidí má podle statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí takové postižení, že skutečně nemůže vykonávat žádné povolání. Co tedy ten zbytek? Ano, máme tu 95 % hendikepovaných, kteří ale ekonomicky aktivní být mohou, a přesto z mnoha důvodů ve většině případů nejsou.

Z těchto 95 % lidí má totiž pouze 16 % stálé zaměstnání, zatímco zbylých 79 % se o práci uchází marně.

Co si ale pod termínem postižení máme vůbec představit? Pro někoho je to možná těžko uvěřitelné, ale česká společnost je co se týče hendikepovaných stále poměrně neinformovaná, a tak kolikrát ani neví, co všechno do kategorie „postižení“ spadá. Jsou totiž různá. Český statistický úřad rozlišuje postižení do následujících kategorií; zraková, sluchová, řeči, mentální, pohybového ústrojí, dále vozíčkáři, duševní a vnitřní postižení.

Z nich nejčastější je postižení pohybového ústrojí, při čemž lidé, již trpí omezenou mobilitou, vykazují až 51 % z celé skupiny hendikepovaných (vyjma vozíčkářů, těch je zhruba 2,6 %). Dalším rozšířeným hendikepem je pak vnitřní postižení, takto hendikepovaných je zhruba 35 %. Nejčastěji také vznikají postižení nemocí, a až v následujícím pořadí bývají vrozená.

Pokud budeme ve statistikách ještě chvíli pokračovat, pak je třeba uvést, že 90 % hendikepovaných přirozeně pobírá nějaké sociální dávky nebo příspěvky od státu. Říká se, že kvalita společnosti se pozná podle toho, jak zachází se svými nejslabšími, a u nás se stát alespoň dle legislativy snaží poskytovat hendikepovaným zvýšenou ochranu na pracovním trhu. Většina z nich se totiž do pracovního procesu zapojit potřebuje vzhledem k tomu, že stát nemá na zmíněné příspěvky dost financí, aby se z nich dalo pohodlně žít.

A přestože Úřad práce České republiky poskytuje zaměstnavatelům finanční příspěvky, vytváří-li chráněná pracovní místa, a zákon dokonce ukládá zaměstnavatelům povinnost alespoň ze 4 % postižené zaměstnat, mají-li více jak 25 zaměstnanců, i tak nebývá start na pracovním trhu pro hendikepované snadný.

Může za to celá řada faktorů. Diskuze o pracovních příležitostech pro hendikepované běží po celé Evropě již od devadesátých let, přesto se žádné ze zemí ještě nepodařilo postižené plně integrovat. Hendikepovaní nebývají dostatečně informování o souladu mezd a důchodů, neorientují se na trhu práce a také zaměstnavatelé bývají zmatení a zároveň odrazováni častými změnami legislativy či složitým administrativním procesem.

Zaměstnavatelé nemají často ve firmách adekvátní pozice a hendikepování pak mají potíže nabídnout odpovídající kvalifikaci. Zaměstnavatelé se také obávají častějšího výskytu nemocí a mnohdy prostě jen dochází k vzájemné nevstřícnosti.

Při tom stát v zákoně ukotvuje rovné pracovní podmínky pro zdravotně znevýhodněné a nárok na stejné odměny, jaké za svou práci dostávají zdraví lidé.

Hendikepovaní se nejčastěji (cca v 46%) uplatňují na pozicích vrátných, ostrahy, na dispečinku nebo jako požární anebo jiný dozor. Asi 20 % se věnuje lehčím manuálním pracím, jako je zahradnictví nebo úklid, a necelých 10 % dělá montáže či v administrativě.

Zaměstnavatelé jsou povinni přizpůsobit hendikepovaným zaměstnancům pracovní tempo i podmínky. Důležitá je také spolupráce s odbornými pracovišti, rehabilitačními centry, osobními asistenty a ergonomickými a ergoterapeutickými středisky.

Nejčastěji nacházejí zdravotně postižení uplatnění ve výrobních družstvech, chráněných dílnách, na chráněných pracovištích a v podporovaném zaměstnání.

Práci a poradenství ve vzdělávání nabízí také různá občanská sdružení, stejně jako i potřebné doškolování. Systém speciálních škol a školek se pak snaží hendikepované připravit na výkon povolání už od dětství, v čemž jim pomáhá i speciální pedagogická poradna, která dohlíží na správné zařazení žáků do škol a učelišť.

Ve zmíněných podporovaných zaměstnáních pracují hendikepovaní na klasický plný pracovní úvazek anebo na zkrácený. Hendikepovaní se pohybují v běžném pracovním prostřední, jsou za odvedenou práci finančně ohodnoceni a zpravidla nastupují ihned. Mají také k dispozici pracovní asistenty a konzultanty.

Asistent pomáhá k nalezení nejvhodnějšího způsobu komunikace a k osvojení potřebných pracovních návyků na pracovišti, zatímco konzultant většinou hendikepovaným pomáhají najít ideální místo a komunikuje se zaměstnavateli. Tyto služby zastřešuje Česká unie pro podporované zaměstnání.

Další možností jsou po tom známé chráněné dílny. Tyto pracovní pozice vytváří zaměstnavatel dobrovolně. Ty se nejčastěji zaměřují na výrobu nejrůznějších předmětů, které se následně prodávají a vydělávají si tak na svůj provoz. Zařazují je obvykle občanská sdružení, neziskové organizace nebo obce.

Dříve měl zaměstnavatel podle zákona nárok na finanční příspěvek od států pro provoz chráněné dílny, od loňského roku už chráněné dílny ale podle zákona de facto neexistují. Neznamená to v praxi, že by skutečně přestaly existovat, ale v legislativě je nahradila takzvaná chráněná pracovní místa. Zaměstnavatelé teď tedy nedostávají příspěvek na dílnu, ale na vytvoření každého chráněného pracovního místa zvlášť, pak příspěvek na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením a také mají nárok na částečnou úhradu nebo příspěvek na náklady pro provoz chráněných pracovních míst.

Rozhodně taky stojí za zmínku takzvané pracovně-tréninkové programy, které fungují jako integrační prostředí pro hendikepované. Jsou to například speciální kavárny, kde se hendikepovaný pohybuje v přirozeném prostředí, relativně nechráněný, ale má k dispozici asistenta a svůj individuální pracovní plán. Dostává tak možnost komunikovat a rozvíjet se.

Známá je například kavárna Vesmírná v Praze, která je jedním z programů občanského sdružení Máme otevřeno? Tento program funguje už 11 let a úspěšně se v něm potkávají lidé s postižením a bez něj. Pracuje v ní šest klientů se zdravotním postižením a není rozhodně jediná svého druhu. Na podobném principu funguje i Betánie v Olomouci a další.

Něco jiného jsou pak rehabilitační střediska, kde zdravotně postižený není zaměstnancem v pravém slova smyslu a nedostává za svou práci finanční odměnu. Ta slouží spíš k tomu, aby si takový člověk zlepšoval prací například motoriku a rozvíjel své schopnosti.

Text vyšel původně na webu Menšinová témata v médiích, který vznikl v rámci předmětu o minoritách na IKSŽ FSV UK (rok 2013).