Stewardi: Kluci holkama

„Jiřinko, vidíš toho mládežníka, co rozdává dneska kávu,“ říká stařenka své přítelkyni, když ve žlutém autobusu míří do Plzně. Zkoumavé pohledy obou dam směřují na vysokého mladíka, který pracuje na pravidelných autobusových linkách jako stewardka. Tedy vlastně steward…

Kadeřnice, učitelka, zdravotní sestra. Právě tyto profese jsou ve světě práce doménou žen. Najdou se ale i takoví muži, kteří se přece jen rozhodnou tento stereotyp nabourat. Na rozdíl od zbytku Evropy jsou však v Čechách téměř ohroženým druhem. Muže, kteří se rozhodnou dělat práci, kterou společnost vnímá jako ryze „ženskou“, najdeme hlavně mezi studenty a brigádníky.

Na plný úvazek se jí věnuje naprosté minimum odvážných, které jejich práce opravdu baví a pokládají ji za smysl života. Takoví muži většinou vydělávají směšné peníze, ačkoliv je jejich práce velmi náročná, neboť nejčastěji pracují s nemohoucími lidmi. Finanční odměnu jim tak většinou kompenzuje vděk a úcta jejich starých pacientů nebo postižených klientů.

Mezi první skupinu těch, kteří si „ženskou“ prací přivydělávají, patří i jednadvacetiletý Tomáš. Ten pravidelně provází cestující na jejich autobusové trase po celé republice i po zahraničí. „Žiju sám v Praze a musím si vydělávat na byt i vysokou školu, takže pracovat jsem zvyklý,“ říká. Tomáš rozumí počítačům a rád by se v oboru IT prosadil. „Nemám ale žádnou praxi a tak jsem vždycky dělal něco jiného,“ pokračuje. Práci stewarda si sehnal přes internetový inzerát a ani chvíli neváhal.

Dnes už pracuje na palubě autobusů druhým rokem a tvrdí, že cestující se už tomu, že je muž, nediví. „Ze začátku se na mě někteří divně koukali a byli překvapení, dnes už ale na linkách pracují kluci, kteří se tím doopravdy živí,“ vysvětluje.

Společnost zaměstnává okolo dvou set padesáti zaměstnanců, kteří mají za úkol během cest klientům nabídnout denní tisk, nápoje a další služby. Zhruba necelých třicet z nich jsou muži. Tomáš je však přesvědčený, že zájem silnějšího pohlaví o tuto pozici se bude dál zvyšovat.

Rovnost pouze v teorii

Problematika rovnosti a diskriminace na pracovním trhu je dnes jedním z nejvíce propíraných témat v oblasti genderu. Ačkoliv existuje široká právní úprava jak ve vnitrostátním tak v mezinárodním právu, do praxe se uvádí jen těžko.

Stále se setkáváme se znevýhodňováním na pracovišti z hlediska pohlaví. Ať už se jedná o rozdílnost platového ohodnocení nebo o přístup kolegů. Pokud se rozhodneme zmapovat situaci českých mužů a žen na pracovním trhu, zjistíme, že většina dostupných materiálů se věnuje pouze ženskému pohledu a často zavání feminismem.

Existuje i několik projektů, které na toto téma organizují muži. Rozhodně však nejsou tak vidět ani slyšet jako ty, na kterých se podílí jejich něžnější protějšky. „Téma rovných příležitostí by nemělo být pouze tématem žen,“ říká Václav Šneberger z Ligy otevřených mužů (LOM). Tato organizace je právě jednou z těch, která si klade za cíl bránit muže před jakýmkoliv stereotypem. Podle Šnebergera se LOM pokouší vymanit muže z role, do které ho staví feministky – alfa samec. „Jakkoliv to může vypadat, feministky neodmítáme. My nejdeme proti nim, my jim jdeme naproti,“ vysvětluje jeden z vedoucích této neziskové organizace, která pořádá různé akce pro tatínky nebo možné budoucí učitele.

Mateřská školka – Mužům vstup zakázán

Podle průzkumu Českého statistického úřadu je podíl žen, které u nás působí v oblasti výchovy předškolních dětí, téměř stoprocentní. Pohybuje se okolo 99,6%. „U nás je situace například v tomto oboru dost tragická. Český systém není nastaven tak, aby do školství měli muži stejný přístup jako ženy. Mezi lidmi navíc stále převládá stereotyp – učitel v mateřské rovná se pedofil,“ pokračuje Šneberger.

Právě výchova předškolních dětí je jednou z oblastí, ve které za zbytkem Evropy zaostáváme. V českých mateřských školkách je evidováno pouze okolo dvaceti učitelů. Pokud k tomuto číslu přidáte tři nuly, zjistíte, kolik žen se v dětské výchově na rozdíl od mužů pohybuje (je to okolo 27 tisíc učitelek). Oproti Norsku, kde pracuje přes 10 procent mužů v tomto sektoru, jsme opravdu na začátku.

Nejčastější důvody, proč se muži takové práci vyhýbají, je kromě posměchu a zlehčování ostatních i neprostupný systém českého školství. Čeští muži pracující v tomto oboru musí dosáhnout totiž nejvyššího možného vzdělání, zatímco například ve Velké Británii jsou pro takové zájemce připraveny různé rekvalifikační kurzy.

Snadný cíl posměchu

Dalším faktorem, který pány od „ženské“ práce odrazuje, je ještě stále nevyzrálost české společnosti. Nikdo se nechce setkávat s posměchem a ve chvíli, kdy se objeví na jevišti „baleťák“, hlavou průměrného Čecha se začne valit vodopád stereotypních označení, která v tomto případě nejčastěji souvisí s homosexuální orientací tanečníka.

„Samozřejmě, že si ze mě dělali kamarádi legraci. Strejda vždycky říkal, že dělám kurvičku v autobuse,“vypráví steward Tomáš. „Posměch mi ale tolik nevadil. Spíš mi bylo nepříjemné, že se ve všech propagačních materiálech společnosti psalo jen o stewardkách,“ pokračuje.

Problém nastal ve chvíli, kdy Tomášovi došla zpráva od koordinátorky, která vyzývala stewardky, aby v autobusech něco zařídily. „Já se na to samozřejmě vykašlal, myslel jsem, že to platí jen pro holky,“ směje se tomu dnes a dodává, že časem už svou nadřízenou naučil používat oslovení stewardky/ stewardi, nebo prostě jednoduše stew.

Pohlídám dítě, zn. modelově

Kladnou zkušenost má za sebou devatenáctiletý Jan. Ten si svoje bezproblémová zaměstnání nemůže zatím vynachválit. Přes doporučení své kamarádky, které hlídal dítě, se dostal i do hledáčku dalších maminek a dnes už si prostě říká baby-sitter.

Jan tvrdí, že se dosud nesetkal s podezíráním z pedofilie a jiných deviantních úmyslů. „Maminky jsou rády, že jejich dítě bude hlídat konečně chlap,“ připomíná Jan naprostou převahu dívek v této branži. „Když mají kluky, je jim sympatické, že je hlídá taky kluk. Jejich tátové často nejsou doma a tak je nějaký mužský prvek potřeba,“ dodává student vysoké školy.

Kromě baby-sittingu se ale občas věnuje i oboru, který už se poměrně úspěšně vymanil z „ženské okupace“ – modelingu. Kromě castingů na různé reklamy má za sebou i pár přehlídek a focení. Je to na jednu stranu oblast, kde se dají vydělat velmi dobré peníze za málo práce. Na druhou, zde panuje mezi lidmi rozšířený mýtus, co model, to homosexuál. „Gayů je mezi modely stejně jako mezi piloty nebo v jiných profesích,“ tvrdí důrazně Jan.

Zároveň odmítá i další vžitá označení, jako je třeba metrosexuál. „Mám kamaráda, s kterým se bavím o džínách a parfémech, ale rád se pobavím i o fotbale a pivu. Podle nějakých kritérií už bych byl ale stejně metrosexuál,“ vypráví Jan, který je také jedním z organizátorů fotbalové školy Petra Čecha. „Když něco vyžadujeme po holkách, je přece spravedlivé, aby i ony od nás něco čekaly,“ dodává.

Modeling a s ním i chuť mužů předvést se v castingu na reklamu, je už dnes běžnou záležitostí. Panům se právě v tomto případě poměrně úspěšně daří bortit nadvládu žen v některých oborech a zároveň nutí společnost si na jejich účast v něm zvykat.

„Šel jsem do toho s tím, že jsem hezkej. Přijdu tam a vidím sto takových, jako jsem já. A je mi jasné, že někteří té práci opravdu dobře rozumí,“ říká Jan, a potvrzuje tím začlenění modelingu mezi „mužské“ profese.

Ačkoliv to vypadá ještě na pořádně dlouhou cestu, doufejme, že stejně jako se ženy snaží prosadit a zrovnoprávnit v mužském světě, tak i muži se nebudou bát stát se takovými modely i v dalších ryze ženských oborech.

Text vyšel původně na webu Menšinová témata v médiích, který vznikl v rámci předmětu o minoritách na IKSŽ FSV UK (rok 2009).