Podvázané mašličkami

Když se v povídce Porouchaná Evy Danišové poprvé setkáváme s přesvědčením hlavní hrdinky, že Česká republika nedodržuje lidská práva, ledajakého majoritního Čecha to může zarazit. Nicméně jak se čtenář dozví už v úvodním textu Heleny Sadílkové, protiprávní sterilizace romských žen nebyly jen záležitostí normalizace. Pokračovaly dále až do prvního desetiletí tohoto století. Pokud je tato sbírka povídek pro čtenáře prvním setkáním s českou historií etnicky motivovaných sterilizací, je na místě si s tímto zjištěním na chvíli sednout a uvědomit si všechny dopady takovéhoto zacházení. Podvázané mašličkami nabízí intimně a svědomitě popsané rodinné životy patnácti žen, za něž stát prostřednictvím sociálního, ekonomického a často zdravotnického nátlaku rozhodl, kdy se už nebudou moci stát matkami.

Zpracování jednotlivých povídek vychází vždy z pera jiné autorky klubu Paramisara a možnost uvolněné stylistiky dává jednotlivým spisovatelkám příležitost skutečně zazářit. Ačkoli je každá kapitola vystavěna na základu reálné výpovědi, míra prozaičnosti umožňuje z jednoho příběhu udělat osobní dopis, z jiného život měnící telefonát a z dalšího magické vyprávění o vyšlapaných cestičkách v poli a rozhovorech u ohně. Ke slovu se dostávají manželé, úředníci, dokonce duchové zesnulých dětí, ale v první řadě ženy, které skrze své rozhodnutí vypovídat získávají šanci vyprávět příběh, o němž jsme dosud často slýchali od všech kromě nich samotných.

Jedinou skutečně slabou stránkou knihy je pořadí jednotlivých povídek. Časová a do jisté míry procedurální podobnost navazujících příběhů kulminuje ve slabší finální třetině knihy, která vedle sebe staví osudy, u kterých nejvíce hrozí, že splynou. Zejména je tomu tak u velice podobných povídek Dětí už máte dost a Prázdné lono.

Téma sterilizace umisťuje knihu do současně velice bohaté diskuse o porodech a ženské tělesné autonomii. Kniha prostoupená tématy rasové diskriminace, kulturních významů mateřství a emancipace by měla najít místo i mezi feministickou literaturou. Je smutným faktem, že mainstreamová kritika často přehlíží díla, která jsou zaškatulkovaná jako „pouze“ romská literatura. Mnohé příspěvky v knize zkoumají, jaká očekávání romské komunity kladou na své rodičky. Je cenné věnovat pozornost tomu, odkud tato očekávání přicházejí, ať už z předchozích generací, od Boha nebo od patriarchů vesnic, osad a městských komunit. Ještě cennější je ale zaměřit se na to, jak se s těmito očekáváními Romky vypořádávají, co jim tradice bere a naopak, jak jejich životy naplňuje.

Finální povídku knihy, s názvem Maminka od Stáni Mikové, vnímám jako jakousi poslední příležitost, aby čtenář uronil slzu a plně pochopil, co všechno mohou nucené sterilizace pro člověka znamenat. Povídka o nahodilé, ale milé, návštěvě matky je zakončená odhalením, že vypravěč, syn Tomáš, se nikdy nenarodil. Byl hypotetickým dítětem, které pro matčino podvázání vaječníků nikdy nepřišlo na svět. V současnosti, kdy jsou identity jiných nenarozených dětí účelně stavěny proti zájmu jejich rodičů, nenarozený Tomáš z poslední povídky slouží jako poslední pokus vysvětlit čtenáři, co přesně znamená „vzali mi všechno“. 

Je to trochu střet světů. Na jedné straně stojí ženy, kterým byla dlouhá léta upírána možnost rodit a vychovávat své děti. Na druhé ty, které sedávaly před potratovými komisemi a dnes se obávají návratu na místo, které je připravovalo o kontrolu nad vlastní reprodukcí. Stejná figura „hypotetického dítěte“ může být přilepena na dva velice různé kontexty – pro jedny může znamenat naději a pro druhé formu vydírání. A přitom jak Romky bojující proti rasismu, tak majoritní Češky bojující za svá reprodukční práva, mají ohromný potenciál si vzájemně pomoci.

Ženy mluví o vlastních výčitkách, o překvapivé chápavosti nebo naopak tragické agresi a nepochopení od svých blízkých, a zatímco samy sebe popisují jako „jalové“, „prázdné“, „duté“ nebo „porouchané“, jejich chování je až děsivě pochopitelné. Pro všechny obdivuhodné kvality zdejších hrdinek jsou Podvázané mašličkami velmi nepravděpodobným, tragickým adeptem na dárek ke Dni matek — byť darovaným v dobré víře, že obdarovaná v knize najde porozumění. Mimo dojetí ale většina knihy vzbuzuje spíš zděšení a slušnou míru vzteku.

Jakkoli se příběhy liší, postupy nemocničního personálu i sociálních pracovníků jsou ve své podstatě často mrazivě podobné a ukazují na skutečně jednotnou státní politiku normalizovaného Československa, za kterou by současný stát mohl vedle tří set tisíc nabídnout i omluvu za roky pochyb a lítosti, které zasažené ženy pronásledují až hluboko do důchodového věku. V mnoha příbězích je řeč o finančním odškodnění, které Česko od roku 2021 nabízí obětem protiprávní sterilizace. Právě tato do značné míry symbolická částka tří set tisíc korun otevírá v knize nejdůležitější otázku, která se koneckonců objevuje i v názvu jedné z povídek – „Jaká je cena za životy mých nenarozených dětí?“

Podphandle mašľičkenca/Podvázané mašličkami: Povídky o romských obětech nucené sterilizace. Vydání první. Praha: Slovo 21, 2025. 151 stran. ISBN 978-80-88301-75-2.

Anna Zahnášová

Text vznikl pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D. v předmětu Současná česká literatura a kulturní publicistika