Mýtus rváče: Výzkumy bourají předsudky o bojových sportech, trenéři drží agresivitu na uzdě
Bojové sporty nejsou kolébkou násilí. Výzkumy i samotní trenéři potvrzují, že tvrdý trénink agresi naopak tlumí a učí děti absolutní disciplíně. Záleží však, jaké prostředí rodič zvolí. Jaký je rozdíl mezi moderním světem MMA a filozofií tradičního karate?
Není bojovník jako bojovník. V minulosti se sporty jako box, karate nebo kung-fu neodmyslitelně pojily s agresí. Inspirací se pro mladé stali Bruce Lee, Jackie Chan, Sylvester Stallone nebo hrdinové ze série Creed, kteří na plátně předváděli různé styly bojových umění, často ruku v ruce s pouličním násilím. Dítě se na film podívá, třeba se inspiruje a chce začít trénovat. Chce být zkrátka ten frajer, co se umí prát.
Pochybnosti rodičů jsou očekávanou součástí výběru volnočasové aktivity. Přeci jen je rozdíl zapsat potomka na plavání, atletiku, nebo ho poslat na box či MMA. Bojové sporty si s sebou nesou stigma, které přiživují filmy a zažité předsudky. Podpora agrese je to poslední, co by si rodič u potomka přál. Nové studie však ukazují, že tyto stereotypy vycházejí z chybné domněnky. Zásadně ale záleží na tom, do jaké tělocvičny dítě vlastně vkročí.
Co říkají čísla
Odborníci si nad otázkou agresivity u mladých lámou hlavy společně s rodiči. Journal of Science Innovations and Nature of Earth proto v roce 2021 uveřejnil výzkum, ve kterém experti zjišťovali, jaký mají bojové umění vliv na mládež ve věku 12 až 18 let. V projektu se zaměřili na stovky dospívajících, přičemž přesně polovina bojové sporty praktikovala, ta druhá ne. Výsledky ukázaly propastný rozdíl mezi těmito skupinami. Kontrolní skupina dosahovala výrazně vyšší celkové míry agrese než mladí bojovníci. Ačkoliv se tedy ukázalo, že trénink agresivitu plošně tlumí, zásadní zlom nastává až při samotném výběru disciplíny.
Jaké jsou rozdíly, rozlouskl výzkum z University of Physical Education v Krakově. V roce 2022 ve svém přístupu vědci porovnali dva odlišné světy: karate a MMA. Tradiční karate vyšlo jako volba, která agresi snižuje efektivněji, a to hned v několika aspektech najednou – od míry hněvu až po verbální agresi. Existuje pro to logické vysvětlení, které je zakořeněné přímo v pravidlech obou sportů. „V každém sportu vždy platí zkrátka pravidla fair play, i v MMA a i v karate,“ řekl trenér karate Miro Gejdoš a doplnil, že i když existují rizika s bojovými sporty, jejich pravidla jasně vymezují chování cvičenců.
Pohled ze žíněnky
Každý sport má přesná pravidla a vlastní etické zásady, kterých se drží. Podle vědců výsledky ovlivňuje primárně fakt, že MMA je zkrátka tvrdším, plnokontaktním sportem, ve kterém je nutná vyšší míra razance. To ovšem automaticky neznamená, že moderní kluby učí děti rvát se na ulici.
Naopak, berou bezpečnost dětí jako absolutní prioritu a nastavují striktní mantinely. „Na hlavu se vůbec neučí útočit. Některé sporty, jako například box, to dělají, ale my ne,“ potvrzuje trenér pražského MMA klubu, který si přál zůstat v anonymitě. Kontrola dětské agrese má v praxi jasná pravidla: „I díky tomu, že si techniky zkoušejí na svých parťácích, se učí nebýt agresivní, aby jim nic neudělali,“ řekl vedoucí MMA tréninků pro děti. Ačkoliv tedy výzkumy ukazují, že zápasníci MMA mívají k agresi blíž než karatisté, na dětských trénincích vítězí prevence.
Ta navíc nestojí jen na samotném tréninku. Jak už naznačil trenér MMA, dobrým základem jsou vztahy v klubu, které děti učí, aby si navzájem neublížily. Samo o sobě to však nestačí. Stoprocentní prevence agresivity je zkrátka nemožná, ať už se trenér nebo rodič snaží sebevíc.
Zkušení trenéři se potkávají i s případy, kdy dítě na bojové sporty zkrátka nemá vhodnou povahu. „Když se mu nedařilo, tak bylo vidět, že to není zdravé sebevědomí, ale směřuje k agresivitě a k nezvládání situace,“ popsal reálnou zkušenost s jedním z cvičenců trenér Kate klubu Asahi Ružomberok Miroslav Gejdoš.
Tělo jako zbraň
Proti MMA má karate univerzálnější morální kód. V rámci pravidel je disciplína na prvním místě a když nastane situace, kde dítě projeví agresi, trenéři to poznají. „Pokud to uvidíme na tréninku, nemáme problém ho vyhodit z klubu,“ řekl trenér Gejdoš. „Agrese do našeho sportu zkrátka nepatří.“
Dále vysvětluje, že ovládnutí karate vyžaduje obrovskou zodpovědnost. Trénink totiž lidské tělo přetváří na nástroj boje: „Z vašeho těla, z vašich nohou, rukou, i hlavy je zbraň, člověk musí mít sám sebe pod kontrolou,“ popsal mentalitu bojovníka trenér karate.
Rodiče dětí, které chodí do Gejdošova klubu, obavy nemají: „Já jsem se nebál. Moje dcera šla na karate také kvůli tomu, že se na něm učí disciplíně,“ přiznal otevřeně táta dítěte, které bylo členem klubu Asahi Ružomberok.
Ve své kariéře se trenéři potkali i se svěřenci, kteří získali skrze bojové umění jisté sebevědomí: „Je to vidět, když máte cvičence, který chce něco dosáhnout, a nemusí jít přes mrtvoly,“ popsal Miro Gejdoš. Je však klíčové umět lidi číst, protože se občas objeví i jedinci, kteří vnitřní hranice postrádají. „Jsou tady cvičenci, kterým řeknete, že o nic nejde, a oni i přesto mají mentalitu ‚zabít a zabít‘,“ popsal svoje zkušenosti s dítětem, které v zápasech nebralo ohled na bezpečnost a zdraví sebe a svých soupeřů.
Kluby tak budují pro děti prostředí, kde mají možnost vložit svoji energii do něčeho smysluplného. Ačkoliv kolem bojových sportů stále panuje stereotyp agrese, tréninkové programy přinášejí dětem a mladistvým opak. „Když člověk má disciplínu, kterou díky tomu sportu získal, tak umí agresivitu ovládat, z mého pohledu,“ řekl otec dítěte, které se věnovalo karate od útlého věku.
Je však důležité poznamenat, že bojové sporty nejsou pro každého. Existují totiž jistá očekávání toho, jak by se člověk měl chovat v tělocvičně nebo v ringu. Pokud se dítě nedokáže dávat pozor na tréninku, bude učení bojových technik náročné pro něj i pro trenéry. Pokud v sobě však najde motivaci, dokážou bojové sporty podchytit a rozvíjet jeho disciplínu, pokoru i talent. A ne, rodiče pak nebudou mít doma malého rváče, ale mladého bojovníka.
Autorka: Sára Fidesová
Text vznikl na semináři Projekt (sportovní žurnalistika) pod vedením Ondřeje Trunečky.
