Zákazem náhradního mateřství problém nevyřešíme, apeluje Eva Decroix

Náhradní mateřství se v Česku stále nachází v šedé zóně. Jeho legislativní neukotvenost možná umožňuje párům si opatřit dítě skrze náhradní matku, žádná právní záruka jim ale nevzniká. Nejasná pravidla vedou k mnohdy eticky složitým situacím. Kdo je právoplatnou matkou dítěte? Kde je hranice v debatě o obchodování s lidmi a jak se zákon dívá na homosexuální páry? Na tyto a další dotazy odpovídá bývalá ministryně spravedlnosti, která i nadále prosazuje legalizaci náhradního mateřství.

Léčba neplodnosti versus obchod s dětmi. Dva protipóly, kterými veřejnost náhradní mateřství označuje. To se přitom v Česku nachází v šedé zóně. České právo ho totiž vysloveně neupravuje, ale ani nezakazuje. Vy jste se podílela na přípravě zákona, který má náhradní mateřství legislativně ukotvit. V jaké fázi je zákon nyní?

Nejedná se o zákon, ale o věcný návrh zákona. Je to důležité upřesnění, protože věcný návrh zákona jsou v zásadě teze připravené k tomu, aby se následně převedly do legislativní podoby. Byl diskutován v rámci minulého volebního období napříč všemi stranami, od velmi konzervativních, asi ne úplně překvapivě katolických poslankyň, až po velmi liberální STAN nebo TOP 09.

Kdo všechno se na přípravě věcného návrhu zákona podílel?

Celé pracovní skupiny se účastnilo několik resortů, zapojeno bylo i několik odborníků. Z pohledu právničky věnující se občanskému právu na to mám nějaký pohled, ale je potřeba zapojit také lékařskou etiku, tudíž se debat účastnilo ministerstvo zdravotnictví. Zapojeno bylo i ministerstvo práce a sociálních věcí, abychom následně zohlednili další aspekty související s mateřstvím.

Jak na surogátní mateřství nahlíží veřejnost?

O surogátním neboli náhradním mateřství veřejnost často diskutuje ve smyslu „pro“ nebo „proti“. Tato rovina ale vůbec není platná, protože náhradní mateřství je v České republice provozováno už dlouho. Problém je, že není zakázáno ani regulováno.

Jaké jsou argumenty strany pro a jaké strany proti?

Ti, kteří říkají ne, vycházejí z praxe, která ovšem není regulována. Vytáhnou nějaké nekalé případy, které ale odpovídají tomu, že když někde nemáte regulaci, tak mnohem častěji dochází ke zneužívání.

Ti, co říkají ano, nalezli nějaké právní řešení, které ale není vymahatelné. I když se chcete chovat spravedlivě, tak v zásadě jediný, kdo má v aktuální situaci právní jistotu, jsou reprodukční kliniky, které tyto služby poskytují, u nás jich je několik.

Je taktéž fér přiznat, že dlouho bylo náhradní mateřství realizováno mnohem více v zahraničí. Vzhledem k válce na Ukrajině mělo mnoho z těchto klinik zvýšenou poptávku.

I k tomu se dostaneme. Podle české legislativy je matkou žena, která dítě porodila, jak by se měla podle vás tato definice změnit za předpokladu, že náhradní mateřství v Česku zákonem oficiálně uznáme?

Pokud máme vycházet z teze, že základním cílem zákona je chránit všechny účastníky, to znamená jak náhradní matku, tak narozené dítě, tak především zamýšlené rodiče (pár, který se rozhodne pořídit dítě prostřednictvím náhradního mateřství, pozn. red.), je nutné si uvědomit, že okamžik narození a předání dítěte je jeden z těch nejvíce právně složitých k pojmenování.

Nemůžeme říkat, že matka je povinna předat své dítě. Máme zde ale základní otázku, o které jsme se bavili i s lékaři, biology nebo se zdravotnickými etiky, zda je možné jednoznačně říci, že biologicky je dítě té matky, která porodila, je-li to matka náhradní.

Vedou se o tom různé spory, protože část nějakého biologického dědictví předání přechází i z té náhradní matky, ale vycházíme-li z toho, že dítě je spojením spermie a vajíčka, tak biologicky není náhradní matky.

V rámci návrhu zákona jsme proto přistoupili k výjimce z pravidla, že matkou dítěte je ta, která ho porodila. V případě náhradního mateřství by již od narození byla matrikově i ve vztahu k zákonu matkou dítěte zamýšlená matka.

Za jakých podmínek může tato výjimka fungovat?

Může fungovat pouze v případě, že budou splněny všechny ty ostatní podmínky. Kromě lékařského vyšetření by to bylo i psychologické vyšetření. Taktéž jsme považovali za důležité, aby předtím než mělo dojít k započetí náhradního mateřství, schválil tento zákrok soud. Což je ta nejvyšší míra opatrnosti, kterou můžete do procesu vložit, poskládáte všechny podmínky a někdo je musí schválit.

V okamžiku, kdy mám soudně stanoveno, že můžu přistoupit k lékařskému zákroku, jsem ochotna přistoupit i k té výjimce, protože vím, že všechna práva byla v prvním kroku, než vzniklo náhradní mateřství, ošetřena.

Pokud bychom výjimku stanovili, aniž by byly splněny všechny tyto podmínky, nesouhlasila bych s ní. Jakékoliv jiné řešení vystavuje některého z účastníků, tedy náhradní matku, zamýšlené rodiče a dítě právní nejistotě, která je ve všech rodinných vztazích velmi složitá.

Smýšlet nad mateřstvím způsobem, který jste popsala, je poměrně kontroverzní. Nenaráželi jste během debat na názorové protiproudy?

Naráželi jsme na konzervativní právní princip, že matkou dítěte je žena, která ho porodila. Říkalo se, že pochází téměř z římského práva a jde o princip tradiční.

Jak je to s určováním otcovství?

Je to pro mě jedna z kapitol občanského práva, která by si stejně tak zasloužila otevřenou diskuzi. Domněnky o otcovství v okamžiku, kdy jsme schopni udělat téměř instantní test DNA, se ukazují do určité míry vzhledem k rozvodovosti jako přežité. Ty soudní spory jsou neuvěřitelně nákladné a vůči otcům nespravedlivé.

Co když se náhradní matka rozhodne pro ponechání dítěte?

Pokud máme umožnit náhradní mateřství, tak je nutné s náhradní matkou a zamýšlenými rodiči pracovat jak psychologicky, tak ze zdravotnického pohledu, aby byli připraveni na situaci, která je čeká.

Výdělečný byznys

Když se zamýšlený pár nemůže uchýlit k oficiální cestě, kde náhradní matku hledá?

Náhradní mateřství se dnes děje za různých podmínek. Existují facebookové skupiny, kde v zásadě matky, které touží po dítěti, hledají náhradní matky. Jsou ochotny využít všechny finanční prostředky, protože mateřství je pro ně taková touha, které se nedá zabránit. Jaké matky se jim ozvou? Primárně ty sociálně slabé, které na facebookových skupinách píšou, že díky náhradnímu mateřství jednou pořídily pokojíček a jednou zaplatily dětem dovolenou.

Matka, která přistupuje k náhradnímu mateřství ze sociálních a ekonomických důvodů, si nemusí být vědoma do jakého procesu se pouští. Když projde celým tím biologickým procesem, tak je najednou postavena před složitou situaci předat dítě, které porodila.

Jsem přesvědčena, že máme nastavit preventivní podmínky tak, abychom byli schopni informovat a poskytnout psychologickou péči náhradní matce předtím, než do celého procesu vstoupí.

A co kliniky?

Kliniky nám sice poskytují ten zdravotnický akt, ale některé už neposkytují celou socio-psychologickou podporu, která je okolo. Abych jim všem ale nekřivdila, některé k procesu přistupují i eticky a mají ve svých odborných týmech zdravotní etiky a psychology.

Bavíme se o tom, za jakých podmínek by mělo být náhradní mateřství umožněno. Co by mělo být podmínkou kromě lékařských a psychologických vyšetření?

V případě náhradní matky je to určitě nějaká podmínka věku, abychom vyloučili skutečnost, že nebude tušit, do čeho jde, jakým způsobem probíhá těhotenství a co to udělá s jejími hormony. Předpokládali jsme, že by tam měla být i podmínka jednoho zdravě narozeného dítěte.

Dále jsou tam samozřejmě podmínky, které by měly být přímo potvrzeny soudním rozhodnutím, a které souvisí s úhradou zdravotních a jiných nákladů, které vzniknou náhradní matce.

Měl by tam být i závazek, jak by se náhradní matka měla nebo neměla chovat a jak by měla informovat zamýšlené rodiče o průběhu těhotenství.

Co když během těhotenství nastanou s plodem nějaké problémy?

To je velmi složitá oblast eticky i zdravotnicky. Když se ukáže, že průběh těhotenství se nevyvíjí zcela podle představ a plod může mít nějaké poškození, tak nastává složitá otázka, kdo má mít právo rozhodnout o ukončení těhotenství. Lékaři a etici se přiklání k názoru, že dokud je dítě součástí těla matky, tak má právo rozhodovat o svém těle, a tudíž má právo rozhodovat o ukončení těhotenství, pokud je to ze zdravotních důvodů.

Neměla by to rozhodnutí minimálně konzultovat se zamýšlenými rodiči?

Ti mají právo na informace o průběhu těhotenství, měli by mít nějaký elementární přístup k lékařským zprávám a samozřejmě by měli být o takovém rozhodnutí informováni.

Co se stane, když se dítě narodí postižené? Jak postupovat za předpokladu, že ho nebude chtít ani náhradní matka ani pár?

No a co se děje, když se někomu narodí postižené dítě? Nic, nikdo nemá radost, ale biologičtí rodiče se o něj musí postarat tak, jak jim to náleží. V okamžiku, kdy určíme mateřství okamžikem porodu, máme biologické rodiče určené oba. Ať už to dítě vzniklo z náhradního mateřství nebo z jakéhokoliv jiného, je to situace, která nikoho netěší. Kdo je povinen poskytnout péči, je dané.

Zodpovědnost za dítě má tedy pár?

Pokud je od data narození matrikovou matkou zamýšlená matka, tak se ta otázka nepokládá. Samozřejmě, že je vždycky nešťastné, když se narodí dítě s jakýmkoliv handicapem, ale stejně tak i v tomto případě se jako u jakékoliv jiné matky nepokládá, kdo má povinnost o to dítě pečovat. Pokud zamýšlená matka selže, tak stejně jako u jakékoliv jiné biologické matky se bude řešit míra její rodičovské odpovědnosti. To již naše soukromé právo umí.

Homosexuály zákon neřeší

Když bychom se ke schválení zákona jednou dopracovali, budeme tím zároveň i říkat, že je eticky správně?

Když jsme dali právo klinikám tento zdravotnický zákrok poskytovat, tak jsme se k tomu de facto přihlásili už dávno. Kdybychom to chtěli eticky odmítnout, tak bychom to přeci nastavili do trestního práva a udělali z toho trestné jednání. Tento zákon není o tom, že se k něčemu eticky přihlašujeme. Eticky se můžete přihlásit k něčemu, co je nové, ale náhradní mateřství zde probíhají. Znám mnoho párů, heterosexuálních párů, které k tomuto zákroku přistoupily, protože dítě opravdu moc chtěly. Mně nenáleží je eticky soudit.

A co surogátní mateřství v případě homosexuálních párů? To vnímáte jak?

Dokážu si představit, že náhradní mateřství u homosexuálních párů vyvolává etickou otázku, protože na homosexualitu nemá společnost jednoznačný názor.

Pokud to jako společnost nemáme vyřešené, neodpovídá to aktuálnímu stavu morálky. To je otázka, zda je to etické. Tento proces jsem schopná pochopit, protože právo vždycky musí odpovídat tomu, co je nyní obecná morálka. Proto jsme do zákona nenavrhovali, aby měli homosexuálové přístup k surogátnímu mateřství.

V návrhu zákona je někde stanovená konkrétní podmínka, že se má jednat o heterosexuální pár?

Ano, dokonce se má jednat i o pár manželský. O tom nicméně můžeme diskutovat, protože méně než polovina párů zůstává nemanželská. Stará dobrá teze říká, že manželství je institut na ochranu matky s dítětem. Poté dává logiku, že párům, co se touto tezí řídí, by mělo manželství vydržet, protože má dítě chránit.

Jak se návrh zákona díval na věk zamýšlených rodičů?

Nějaká podmínka věku tam stanovená byla, asi není správné se stát zamýšleným rodičem v 70 letech…

Za jakého předpokladu by mohla společnost vnímat náhradní mateřství jako eticky přijatelné?

Pokud chci, aby byla takto kontroverzní záležitost přijatá většinovou společností, vnímám, že je schopná to pochopit minimálně v případě žen, které bojují s neplodností.

Ve své advokátní praxi jste se věnovala rodinnému právu. Setkala jste se někdy s párem, který by o náhradní mateřství usiloval? A pokud ano, ani tam vás nenapadla otázka, do jaké míry je to etické?

Nepotkala jsem snad žádný případ, který by ve mně budil nějaké etické rozhořčení. Jeden vlastně ano, ale ten pramenil právě z toho, že chybělo zákonné ukotvení. Obě strany do procesu vstupovaly s dobrým úmyslem, ale následně jedna z těch stran dobrý úmysl změnila, nechtěla dítě předat a došlo k vydírání.

Na přípravě zákona o náhradním mateřství jste se během minulého volebního období podílela například s Taťánou Malou z hnutí ANO. Vládní poslankyně je nyní zmocněnkyní pro lidská práva. Řešily jste v poslední době, jak by se dalo na spolupráci navázat?

Nevím, jak se k problematice staví nyní. Když se ale podíváme na programové prohlášení vlády, tak tam není o náhradním mateřství ani zmínka. Ministerstvo spravedlnosti nyní přichází s implementací směrnice o obchodování s lidmi, což plně respektuji a považuji za správné a nutné.

Jak se tato směrnice dívá na náhradní mateřství?

Tato implementace zasahuje i do trestního zákoníku. Obávám se, že jedno z těch ustanovení, které je nově formulováno tak, že činí trestným svěření dítěte do péče jiného a jeho přijetí za odměnu, obsahuje v paragrafu 1 a 2 definici trestného činu, která je plně postižitelná skutkovou podstatou náhradního mateřství na straně zamýšlených rodičů a náhradní matky.

Páry, které nyní na území České republiky podstupují tento lékařský zákrok, vystavujeme kriminalizaci. Jsem ochotná pochopit, že takováto směrnice prioritně směřovala na obchodování s lidmi, ale může fungovat pouze za situace, kdy vedle ní bude fungovat i zákon o náhradním mateřství. Pokud ne, tak těmito ustanoveními opravdu můžeme penalizovat, ale ne ty kliniky. Ty zdravotní zákrok poskytují, protože je pro ně výdělečný.

Bez nároku na odměnu

To rozhodně je. Ostatně finance hrají v institutu náhradního mateřství nemalou roli. Vy jste ale v rámci věcného návrhu zákona prosazovala princip založený na altruismu. Co si pod tímto heslem má čtenář představit?

Náhradní mateřství bez nároku na vlastní odměnu. Ono musí být takzvaně altruistické, protože obchodování s lidským tělem je zakázáno a má to tak zůstat. Dávno už je to ale porušené, protože se prodávají spermie nebo vajíčka. Tváříme se, že se to neděje, protože kdybychom to politicky otevřeli, tak by to bylo příliš konfliktní. Na jednu stranu říkáme, že obchodovat s lidským tělem se nesmí, ale v zásadě si můžete v kterémkoliv okresním městě za takový prodej vydělat poměrně nemalé částky.

Jakou motivaci potom náhradní matky mají do celého procesu jít?

Kritikům se to špatně věří, ale do celého procesu vstupují náhradní matky s tím, že chtějí darovat život. Někdy jsou to ty budoucí potenciální babičky, anebo ženy, které mají odrozené vlastní děti.

Nebylo by ale fér zohlednit náklady, které jim během těhotenství vznikly a zpětně je za to finančně ohodnotit?

Je logické, aby jim byly proplaceny náklady a v rámci jejich pracovního či důchodového procesu bylo zohledněno, že si těhotenstvím prošly. V rámci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva zdravotnictví jsme se bavili o tom, jak má být ta náhrada definována, ať u zdravotnických nákladů, léků, anebo u nějakých ušlých odměn, nemocenských, rodičovských.

V rámci zákona jsme na to našli řešení. V okamžiku, kdy náhradní matka porodí, není možné jí říct, aby šla zítra do práce, logicky, prošla si těhotenstvím. Nastavili jsme proto jakési rozdělení, tuším, že se jednalo o šestinedělí pro náhradní matku, což odpovídá standardnímu principu rekonvalescence a následně nějaká rodičovská pro zamýšlené rodiče.

Co všechno zákon uznává jako náhradu výdajů?

Ten finální detail je obsažen až v tom zákonu samotném. Myslím, že by to mělo být zákonem specifikováno co nejpřesněji, abychom se vyhnuli povídačkám o tom, že tam figuruje nějaká odměna.

Náhradní matce v souvislosti s odnošením a porodem podle práva nemůžeme poskytnout finanční odměnu, protože by šlo o trestný čin svěření dítěte do moci jiného. Pár tedy alespoň náhradní matce zpětně přiznává například zdravotnické náklady. Kompenzace za takové náklady se ale mnohdy pohybují i v řádech statisíců. Nelze se tedy domnívat, že je v této částce zahrnuta i pomyslná suma za odnošení dítěte?

Proto říkám, že dokud nebude jasně zákonem specifikovaná částka a na základě čeho má být určená, tak jakékoliv peníze, které dostane náhradní matka, může někdo definovat jako odměnu.

Zákon musí jasně říct, na co má náhradní matka právo. Nikdo potom nemůže spekulovat, že je v tom i pomyslná odměna. Dnešní praxe je taková, že se uzavírá jakási dohoda o náhradním mateřství, kde je napsaná nějaká částka. Ano, často poměrně vysoká, protože se ty strany snaží domluvit. Náhradní matka se taktéž obává, že zákon jí nějak nepomůže, takže se tam napíše poměrně vysoká částka, kterou si ty strany mezi sebou domluvily. Možná je tam i nějaká odměna, ale to je opět výsledek toho, že se nacházíme v šedé zóně.

Jak by soud jednal, kdyby s takovou smlouvou přišel do styku?

Pokud by takováto smlouva přišla do rukou státnímu zástupci, tak na základě toho nového ustanovení musí obě dvě strany trestně stíhat. Pokud nemáte definováno, že částka, která je určená ve smlouvě o náhradním mateřství pouze pokrývá nějaké náklady, tak ji zcela logicky může jakýkoliv trestní orgán činný v trestním řízení definovat jako odměnu.

Tam se dostáváme právě do těch složitých situací, že i když se jedná o statisícové částky, tak se mnohdy opravdu může jednat o finance, které pouze pokrývají náklady a nějaký ušlý výdělek. Dokud to ale není zákonem jednoznačně vyloučeno, tak se bohužel dostáváme do té trestní roviny.

Kampaň ano, reklamu ne

Kolem náhradního mateřství vnímám ve veřejném prostoru spoustu nesrozumitelností. V některém z vašich starších rozhovorů jsem se dočetla, že byste reklamu o náhradním mateřství podporovat nechtěla. Nestálo by však za to udělat minimálně nějakou kampaň, která by více osvětlila problematiku celého procesu?

Představa, že stát zaplatí nějakou osvětovou kampaň považuji spíše za utopickou, ale já bych se tomu rozhodně nebránila. V okamžiku, kdy přijdete na soud, tak tam taky najdete definici, co je trest domácího vězení, co je trest prospěšných prací nebo co dělat, když potřebujete probační dohled.

Stát má informovat o tom, co obsahuje náš právní řád, jaká jsou naše práva i jaké jsou naše povinnosti. Tak by to mělo fungovat i v rámci zdravotnictví. Nejenom na individuální bázi, a ne proto, aby se surogátní mateřství rozšířilo a stala se z toho nějaká „masovka“. Jsem zásadně proti, abychom jezdili v metru a viděli tam reklamy na náhradní matky. To rozhodně ničemu nepomůže.

S čím určitě nesouhlasím jsou fráze, které zazněly i na některých mých jednáních: „No tak náhradní mateřství zavedeme, protože já si přece nebudu kazit tělo těhotenstvím, když si dítě můžu obstarat přes náhradní matku.“ Takhle to nejde, lze to umožnit na základě nějakých zdravotních předpokladů a nemožnosti otěhotnění.

Byla byste pro, aby v čekárnách zdravotnických zařízení visely letáky s detailnějšími informacemi o surogátním mateřství?

Teď to nejde. Vždyť tady právně nic jako surogát nemáme, tak o čem chcete informovat? Až to bude právně existovat, tak se to má nejdříve zavést, potom by měl stát nějakou dobu monitorovat ten stav, udělat analýzu, jak zákon funguje, sesbírat si informace, zjistit, kde jsou slabá místa, co funguje, co nefunguje, a na základě toho udělat informační, nikoliv reklamní kampaně.

Neměli bychom se s náhradním mateřství seznámit alespoň nějakou neoficiální cestou?

Nejčastěji pomáhá, když se setkáte s tím konkrétním lidským příběhem, zjistíte, že se jedná o ženy, které chtěly hrozně moc dítě. Pokud by neměly možnost náhradního mateřství, což je ostatně i příběh, který jsem zažila, tak by radši ignorovaly doporučení lékařů neotěhotnět a ohrozily by svůj život. Mateřství je pro ně tak silná touha, že se samozřejmě budou snažit využít, co jim moderní medicína nabízí. Moderní medicínu využíváme ke všelijakým botoxům, tak proč nejsme za dobře s procesem náhradního mateřství a neupravíme tomu i rodinné právo? To má regulovat vztahy lidí, které aktuálně zažívají.

Pojďme se vrátit zpět k návrhu zákona. Vy jste se místo zákazu rozhodla jít cestou regulace. Už dříve se proti úplnému zákazu vyslovily poslankyně hnutí ANO Helena Válková a Zuzana Ožanová, které označily náhradní mateřství za obchod s dětmi. V roce 2023 předložily novelu zákona, která navrhovala kriminalizaci zprostředkování náhradního mateřství za úplatu a měla za cíl zabránit obchodu s dětmi. Zmínka o obchodu s lidmi není bezpředmětná, ostatně můžeme vzpomenout tzv. Operaci Španěl, kterou mimo jiné popsal server iRozhlas.cz. Šlo v ní o ukrajinskou reprodukční kliniku, která na svém území provedla umělé oplodnění náhradní matce a v Česku ji nechala dítě porodit. Jak by na takovou situaci zákon reagoval?

A jsme zase zpátky u toho, že vytáhneme jednu negativní kazuistiku a na základě toho jí dáme nálepku obchod s lidmi. Co se stane, když zakážeme surogátní mateřství v České republice? Na 99 procent si ho všechny matky najdou v zahraničí.

A jakou máme možnost ovlivnit kvalitu, legislativu, dostupnost a regulaci náhradního mateřství v zahraničí? Žádnou. Jsme schopni nějakým způsobem intervenovat do toho, za jakých právních podmínek proběhne náhradní mateřství na Ukrajině? Nejsme. Když budou zájemkyně hledat službu v zahraničí, naše soudy budou následně muset řešit složité situace. Jak naložit s právním stavem dítěte, které se narodí někomu jinému v zahraničí? Je možné takové dítě osvojit? No a co když si to jeden rozmyslí?

Odkloním se od zmiňované kauzy, ale na Ukrajině byly tamější kliniky v tomhle ohledu skutečně velmi aktivní. Jak budu řešit situaci, že to u nás zakážu a česká matka, která chce otěhotnět, si najde náhradní matku na Ukrajině a ta matka jí to dítě nedá? V tom okamžiku náš stát nebude moct zasáhnout, protože to poběží podle ukrajinské legislativy.

Jestli si myslíme, že zákazem vymýtíme problém, tak jsme ve středověku. V okamžiku, kdy nastavíte právní rámec, že je surogátní mateřství legální odtud potud za jasně definovaných podmínek, tak když ho někdo přesáhne, bude to trestné.

Napříč Evropou si dítě zařídí

Jak je surogát ošetřen v jiných zemích Evropy?

Srovnávací analýzu mám, ale v hlavě ji nenosím. Jsou státy, které ho zakazují a státy, které ho povolují. Výsledek je takový, že kdo chce, tak si dítě napříč Evropou zařídí.

K náhradnímu mateřství se uchyluje čím dál více párů, čím si to vysvětlujete?

Surogátního mateřství je víc, protože to umožňuje moderní medicína. Čím dál víc lidí navíc není schopno otěhotnět přirozeným způsobem.

Za předpokladu, že se v Česku institut náhradního mateřství legislativně ukotví, lze předpokládat, že se počet zájemců o něj zvedne. Nemůže vést pomyslná „podpora“ náhradního mateřství k omezení dalších metod osvojení dítěte? Například adopce?

Až budeme mít spoustu dětí připravených k adopci, tak bychom se o tom tématu mohli bavit. Zatím žádné děti k adopci právně k dispozici nejsou. Je velmi složité adoptovat dítě, většinou je právně neosvojitelné. Není to tak, že bychom párům otevírali novou cestu k mateřství a nevěnovali se dětem, které by mateřství potřebovaly.

Ať už se bavíme o pěstounství, krátkodobém nebo dlouhodobém, o adopcích nebo o náhradním mateřství, ty záležitosti ve společnosti zůstávají a jedna druhou nevylučuje.

Co budete v tématu náhradního mateřství dělat dál?

Minimálně budu hodně nahlas křičet proti ustanovení, které by kriminalizovalo lidi, kteří využívají zákonných služeb aktuálních reprodukčních klinik. To prostě není fér. Nechť ustanovení klidně zůstane, ale vedle toho má fungovat věcný návrh zákona náhradního mateřství. O surogátu se budu nadále otevřeně bavit, protože si nemyslím, že je to otázka ideologie, jestli jste pravičák nebo levičák. Je to otázka zdravého přístupu k občanskému právu. Spíše se ale obávám, že aktuální šance na tuto společenskou změnu jsou spíše menší než větší.

Autorka: Johana Snášelová

Foto: Jan Chlad

Text byl převzat z webu Názorně pod vedením doc. Ing. Davida Klimeše, Ph.D.