Podlézání Trumpovi je politická strategie

Na Floridě, v pompézním prostředí soukromého sídla amerického prezidenta Donalda Trumpa, se v neděli 28. 12. 2025 uskuteční celosvětově očekávaná schůzka s prezidentem Ukrajiny Volodymyrem Zelenským. Několikaletá jednání o budoucnosti Ukrajiny by se po dnešku mohla přiblížit k mírové dohodě. Jana Ciglerová, dřívější zpravodajka Deníku N ve Spojených státech, v rozhovoru přibližuje, proč jsou očekávání ohledně míru smíšená a proč je důležité sledovat nejen politiku, ale i motivace hlavních aktérů. V rozhovoru odkrývá složitou osobnost Donalda Trumpa a také poslední novinky v ostře sledované kauze takzvaných Epsteinových spisů.

Rozhovor s americkou zpravodajkou Janou Ciglerovou proběhl před plánovanou schůzkou s oběma prezidenty. (poznámka autora)

Nemůžeme začít jinak než aktuálním děním – dnes má proběhnout další osobní setkání prezidentů Trumpa a Zelenského. Může podle vás dnešní schůzka přinést skutečný posun směrem k míru?

Nemyslím si, že by se dnes dalo čekat nějaké zásadní překvapení, ale určitý posun ta schůzka přinést může. Zelenskyj se bezpečnostních záruk vzdát nehodlá – nejen proto, že je nechce on sám, ale ani proto, že by mu to evropští lídři doporučovali. Výsledek ruské invaze na Ukrajinu totiž zásadně ovlivní bezpečnost celé Evropy, a tady panuje poměrně široká shoda, že ustupovat nelze. Tou novinkou je spíš to, s čím Zelenskyj na jednání přijíždí. Už v pátek naznačil, že má připravený návrh, který chce Donaldu Trumpovi předložit. Souhlas Trumpa s osobní schůzkou, o kterou Zelenskyj usiloval už od října, přišel až po zhruba hodinovém telefonátu jeho týmu. Konkrétně Jareda Kushnera a Steva Witkoffa přímo se Zelenským. Právě tam se řešily nejcitlivější body mírového plánu a body, ze kterých Ukrajina ustupovat nechce a na které naopak Rusko dlouhodobě tlačí. Největším problémem zůstávají teritoriální ústupky, zejména oblast Donbasu.

Dalším bodem jednání má být i budoucnost Záporožské elektrárny. Spojené státy navrhují trojí dělení spolu s Ukrajinou a Ruskem. Mohl by takový model fungovat v praxi?

Bude to moct fungovat pouze tehdy, pokud se velmi jasně stanoví pravidla a na ta se bude velmi důsledně dohlížet a případně penalizovat jejich porušování. Na tom podle mě závisí úplně všechno. Rusové samozřejmě chtějí zdroje z jaderné elektrárny a chtějí nad ní mít kontrolu, ačkoliv na ni nemají nárok.

Proč se schůzka koná právě na Floridě v soukromém sídle Donalda Trumpa? Má volba místa i symbolický význam – tedy signál, že americký mírový plán je už z velké části hotový?

Ten důvod, proč se to celé děje na Floridě, je velmi pragmatický. Donald Trump se přesunul z chladného Washingtonu do příjemných pětadvaceti stupňů a zároveň tady bydlí Jared Kushner a Steve Witkoff. Tedy se tu nacházejí ti nejdůležitější američtí lidé. Toto setkání má proběhnout přímo u Donalda Trumpa doma, v Mar-a-Lago, a to má i další pragmatický rozměr, jelikož cokoliv se koná v Mar-a-Lago, automaticky vyžaduje maximální bezpečnostní opatření a přitahuje obrovskou pozornost, což je pro Donalda Trumpa vždycky výhodné. Zároveň to hraje do karet i prezidentu Zelenskému, protože Trump je v domácím prostředí. Je uvolněnější, odpočinutější a v osobních jednáních bývá přívětivější na Floridě, než když je obklopený lidmi z Washingtonu.

Stává se z Mar-a-Lago nový Bílý dům?

Donald Trump těmi schůzkami dlouhodobě zvyšuje hodnotu Mar-a-Lago. Jezdí tam světoví lídři, například zítra má dorazit Benjamin Netanjahu, který už je v Miami. Z tohoto pohledu mu to pomáhá nejen politicky, ale i finančně, a to nejen teď, ale i do budoucna. Sám to označuje jako „zimní Washington“ nebo „zimní Bílý dům“ a fakticky to tak funguje.

Není důvodem volby Floridy i přestavba Bílého domu?

Oválná pracovna sice není dotčena přestavbou Bílého domu, ale máte v podstatě pravdu. Navíc teď tam nikdo není, zatímco tady jsou všichni a k tomu je tady ještě pěkné počasí.

Velmi se mi líbil Váš výrok, kde jste Donalda Trumpa popsala jako byznysmena, který jedná především ve vlastním zájmu. Jaký zájem má Donald Trump na míru na Ukrajině? Je to Nobelova cena a veřejné renomé?

Nobelova cena není málo. Vidíte, jak po ní hrozně touží, a podle mě se jí zatím ještě nepřiblížil. Je to pro něj obrovská výzva. Jak je vidět, i nejmocnější člověk světa má něco, po čem touží. Tím se zároveň zvyšuje prestiž Nobelovy ceny. Není to tak, že by její prestiž nebyla vysoká, ale vidět veřejně snahu nejmocnějšího muže světa ji získat, to je něco mimořádného. Samozřejmě velkou roli hraje i předvolební slib, že dokáže ukončit válku do 24 hodin. A každé selhání je připomenutím toho, že nedostál svému slibu. V neposlední řadě jde hlavně o jeho osobní prestiž a světové renomé. On sám skutečně není člověk, který má rád války a boje, tomu vůbec nerozumí. Respektive nerozumí tomu, proč lidé bojují třeba za vlast. Trump v tom skutečně vidí ekonomické zisky – pro sebe, svou rodinu i obchodní partnery jak v Rusku, tak na Ukrajině, ale také pro Spojené státy. V tomto kontextu ho na Ukrajině lákají zejména nerostné suroviny nebo rekonstrukce Ukrajiny, na které by se Spojené státy mohly podílet.

Takže se jedná i o ukojení ega Donalda Trumpa?

Určitě. Ego Donalda Trumpa se promítá do všeho, co dělá. Má ho neuvěřitelně silné a ať se mu podaří cokoliv, je rád veleben. Jen se zdá, že toto okouzlení vlastním egem není zcela výhodné ani pro Spojené státy, ani pro Evropu. Některé jeho kroky jsou totiž příliš vstřícné vůči Rusku. A jako nejmocnější člověk světa, stojící v čele nejsilnější armády, má mnohem více možností, jak ruskou invazi skutečně zastavit – přimět Putina k odchodu z okupovaných území, kde nemá co dělat.

Je neustálé velebení a děkování skutečně hlavní cestou, jak u prezidenta Spojených států uspět?

Podlézání, děkování a neustálé oslavování Donalda Trumpa, jeho chválení a porovnávání s předchozími prezidenty, se kterými je podle nich nesrovnatelný. Skutečně toto chování prezident Spojených států očekává. Myslím si ale, že ho to postupně přestává bavit. Často při těchto jednáních působí poměrně znuděně, někdy dokonce usíná. Je ale vidět, že si to všichni pragmaticky spočítali: pokud je tohle cesta k cíli, tak ji budou následovat. A nejde jen o politické lídry, ale také o mocné a bohaté muže, kterými se Donald Trump obklopuje.

Narážíte tím například na Cenu míru od šéfa FIFA Gianniho Infantina, kterou před necelým měsícem převzal?

Ano, jak říkáte. Cokoli, co Trumpa oslní nebo potěší, je na místě. Všichni si řekli, že pokud je to cesta k cíli, tak ji podstoupí. Trumpovo okolí si to velmi rychle uvědomilo a začalo tak jednat, a to i na úkor vlastní důstojnosti.

Spojenými státy hýbe i takzvaná kauza Epsteinových spisů. Relevantní část těchto spisů byla zveřejněna před Vánoci, ale bohužel to nepřineslo zásadní zlom v této kauze. Jaká je teď situace kolem Trumpova jména v těchto dokumentech?

Zcela jednoznačně zatím vychází to, že Trumpův vztah s Epsteinem byl mnohem bližší, než Donald Trump kdy připustil. Existuje dokonce výpověď pod přísahou FBI, podle níž měl Donald Trump znásilnit třináctiletou dívku. Bílý dům se proti tomu samozřejmě ohradil – nejen vůči této konkrétní výpovědi, ale obecně označil některá svědectví za lživá nebo smyšlená. Pokud by se toto podařilo nějakým způsobem prokázat, nebo by se objevily další důkazy, mohlo by to velmi výrazně otřást pozicí Donalda Trumpa.

Ovlivní tato kauza osoby přímo napojené na prezidenta? Mám na mysli například ministryni spravedlnosti Pam Bondi nebo šéfa FBI Kashe Patela?

FBI měla na mušce dalších deset lidí, které měla vyšetřovat. To slíbil i ředitel FBI Kash Patel kongresmanům. K vyšetřování ovšem nedošlo a jména těchto dalších deseti údajných pachatelů byla začerněna. Může jít o absolutní selhání FBI.

A Pam Bondi?

Ta se dostala do složité situace. Jestli bude muset Trump někoho kvůli Epsteinové kauze hodit přes palubu, může ona být tou obětovanou osobou.

Buduje si Donald Trump kolem sebe nárazníkovou zónu lidí, které může v krizové chvíli obětovat?

Takový nárazník si Trump kolem sebe tvoří od nepaměti. Na špinavou práci si najímá lidi, které může v případě potřeby velmi rychle odstranit. Obklopuje se mimořádně loajálními lidmi, kteří mu nejprve nějaký čas prokazují oddanost. On si často vybírá mezi loajálními, ne mezi schopnými, a podle toho to taky někdy vypadá. Uctívají ho, strašně ho velebí, všechno je to díky ohromnému „leadershipu“ Donalda Trumpa.

Proč právě republikánská část voličů tak silně volá po zveřejnění Epsteinových spisů?

Nikdo si nemyslel, že by Donald Trump v tom měl takové prsty, jako se teď z odtajněných složek dozvídáme. A už vůbec ne, že by měl tak blízko k Epsteinovi. Ti, které jsme dříve označovali za konspirátory, často právě z řad republikánské voličské základny, byli přesvědčeni, že existuje systematické utajování vlivných a mocných mužů. Ukazuje se, že v tomto měli pravdu. Paradoxně se ukazuje, že to jsou právě oni, kteří nejvíce volají po odtajnění. Teď už opravdu záleží na tom, co všechno všechno vyplave na povrch. Je jen malá šance, že z toho Donald Trump vyjde takzvaně s čistým štítem.

Charlie Kirk byl před atentátem známý jako jeden z největších podporovatelů Donalda Trumpa a stal se jeho nejviditelnějším stoupencem. Co pro Republikánskou stranu znamenal?

Charlie Kirk byl člověk, který republikánům přivedl nesmírně důležitou voličskou skupinu, a to mladé lidi. Do té doby byli tradiční voliči Republikánské strany starší bílí a bohatí občané. Kirkovi se podařilo najít a přitáhnout mladé konzervativce, což byl zejména před prezidentskými volbami v roce 2024 obrovský zisk. Charlie Kirk dokázal udělat Republikánskou stranu v očích mladých lidí opět „cool“. Svým způsobem byl jedinečný.Jeho vystupování, odhodlání diskutovat s kýmkoliv a umění vést diskuzi z očí do očí bylo opravdu výjimečné. Je ale potřeba říct, že to byl člověk antisemitský, rasistický, sexistický, transfobní i homofobní. Přesto však dokázal přimět lidi k diskuzi. Jeho smrt proto americkou společnost hluboce zasáhla a byla silně odsouzena napříč politickým spektrem. Otřásla všemi, protože Američané považují svobodu slova za jeden ze základních pilířů své společnosti.

Autor: Jan Horák