Výstava v Rudolfinu odhaluje kůži, péči a ženskou roli ve společnosti

Hloubku, tělesnost, jemnost ale hlavně péči o sebe sama. Kateřina Vincourová přetváří ženská těla a vše s nimi spojená ve výstavě s názvem SkinCare. Ta je až do ledna k vidění v pražském Rudolfinu.

Vincourová galerii proměnila v měnící se terén, jako by návštěvník v každé místnosti zkoumal jinou část její mysli. Zatímco první místnost se věnuje motivu vln v kontextu ženských vlasů, druhá ztělesňuje ženské obličeje. Tradiční materiály, jako dřevo, textil, papír, používá nestandartně a hraje si s tvary. Na první pohled člověk materiály tak snadno nerozezná, jak je sofistikovaně zakomponovala do větších či menších exponátů.

I spojení v názvu výstavy se stalo pro běžnou společnost známé. „Obsahuje slova kůže a péče, která se velmi úzce pojí s mou současnou tvorbou. A péče a pečovatelství zase přímo odrážejí mou životní zkušenost,“ popisuje umělkyně.

„Vidím také reklamní slogan použitý skoro na každém kosmetickém produktu. Název se tak pro mě pojí s tématy obsaženými v mé dřívější práci: konzumem, nadprodukcí a klamavými reklamními strategiemi,“ dodává.

Kromě slov péče a kůže je pro umělkyni typická ještě jedna symbolika: klec. Říká, že staví klece a snaží se v nich zachytit ozvěny svých myšlenek.

Každou místnost jako by uzavřela právě do klece, v které návštěvník bádá. Po většinou jsou díla snadno identifikovatelná a když se člověk zamyslí, k hlubšímu smyslu vždy dojde. Příkladem může být instalace „Artérie“, která se skládá z natažených lan a jiných galanterních materiálů – pruženek, šlí a zipů. Symbolizuje postavení ženy ve společnosti a křehkou rovnováhu systému.

V další místnosti je k vidění ležící ženská figura „S_ní“, která může být čtena jako krajina, horizont i projekce diváctva či autorčina alter ega. Ukrytí postavy pod šedou zašlou dekou může symbolizovat tajemství, což vyvolává a otevírá další otázky.

Výstava ve mně, hlavně jako v ženě, rezonovala. Málo popisků mi umožnilo to nejdůležitější – mohla jsem si pod autorčiným uměním vykládat to, nad čím právě moje duše přemýšlela.

Autorka textu: Patricie Švejcarová

Text vznikl v kurzu Poválečná literatura a kulturní publicistika pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.

Zdroj fotografie: Galerie Rudolfinum