Vodní záchranáři nespí. Když končí sezóna, začíná trénink

Je devět večer a na bazénu České zemědělské univerzity v pražském Suchdole je nebývale živo. Z hladiny se odráží světlo zářivek a mumraj hlasů se mísí se šploucháním vody. Vidíme muže i ženy různých věkových kategorií. Od patnáctiletých studentů až po zkušené šedesátníky.
„Skákej!“ ozve se od instruktora Jakuba Turka a mladík se záchranným pásem se vrhá do vody. Rychlým kraulem míří k figurantovi na druhé straně bazénu. Vedle něj jiný plavec táhne oranžovou figurínu – těžkou, neforemnou, představující člověka v bezvědomí. Pro nezasvěceného možná chaos, pro vodní záchranáře běžná rutina úterního tréninku.

„Žádné volno po sezóně není,“ říká předseda pobočného spolku Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Praha 6, Daniel Vičan. „Když v září skončí služba na Slapské přehradě, jedeme dál, jen místo přehrady máme bazén.“ Pro členy Vodní záchranné služby tak není členství v organizaci jen letní záležitost, ale celoroční závazek. V sezóně, od června do září, zajišťují bezpečnost na desítkách přehrad a koupališť po celé republice. Jakmile ale služba skončí, přesouvají se do bazénů a školících místností, kde trénují techniku, fyzičku, týmovou souhru a vzdělávají se od zdravovědy po záchranu z divoké vody.

Technika, klid a obrana v akci

Spolek má více než šedesát členů a řadí se mezi ty větší v republice. Každé úterý se jich v bazénu ČZU sejde kolem čtyřiceti, podle toho, jestli se současně školí noví plavčíci. Trénink trvá zhruba hodinu a půl. Polovina bazénu patří zkušeným členům, druhá nováčkům, kteří se připravují na získání základního certifikátu vodního záchranáře.
Zkušení záchranáři plavou kondiční vzdálenosti, trénují záchranu tonoucího, tažení figuríny, správné přiblížení a manipulaci s tělem ve vodě. Na mělké části bazénu mezitím další skupina cvičí fixaci zraněného při podezření na poranění páteře. „Musíme se umět přiblížit k tonoucímu tak, abychom neohrozili sami sebe“ vysvětluje Vičan. „Když člověk panikaří, může vás stáhnout pod vodu. Proto cvičíme i techniky obrany a vyproštění. To je něco, co se v běžném plavání nenaučíte.“ Instruktor Turek přechází mezi dvojicemi a sleduje detaily: úchop ruky, polohu hlavy, rytmus dýchání. „Záchrana není o síle, ale o klidu. Když zpanikaříte, ztratíte kontrolu,“ říká, zatímco opravuje postoj jednoho z nováčků.

Zdarma pomáhá elektrikář i doktor

Vodní záchranáři jsou dobrovolníci, kteří v organizaci působí bez nároku na honorář. Najdeme mezi nimi prakticky všechny profese – od manažerů přes elektrikáře a IT specialisty po instruktorky plavání. Ve spolku působí i řada profesionálů z ostatních složek IZS: policisté, hasiči, zdravotničtí záchranáři či lékaři. Všechny spojuje chuť pomáhat a vztah k vodě. „VZS není práce na léto, je to životní styl,“ říká Vičan. „Člověk tady pozná, že nejde jen o fyzičku, ale i o psychiku, o zodpovědnost a schopnost spolupracovat.“

Spolek Praha 6 má základnu na Slapské přehradě, konkrétně na Staré Živohošti – jedné z nejvytíženějších rekreačních oblastí v republice. Letní sezóna tam probíhá v nepřetržitém režimu, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Letos záchranáři zaznamenali 159 zásahů, z toho 3 případy utonutí, 9 přímých ohrožení života a 23 závažných zdravotních situací.
Na stanovišti je běžně pět záchranářů, kteří mají k dispozici dvě zásahové lodě, skútr a sanitku. Vyjíždějí nejen ke zdravotnickým událostem, ale poskytují i technickou pomoc – například lodím, které mají poruchu motoru. V posledních letech je VZS ČČK plně zapojena do integrovaného záchranného systému, a proto záchranáři prakticky denně spolupracují i s ostatními profesionálními složkami.

Lodí k motorkáři

Letos se mezi nejvýznamnější zásahy zapsala pomoc motorkáři, který havaroval na mostě nedaleko základny. Záchranáři k němu dorazili člunem, protože cesta po souši by trvala déle.
„Byli jsme u něj během pár minut. Svědci mu poskytli první pomoc, my jsme ho stabilizovali a připravili na transport,“ popisuje vedle bazénu Filip Štrach, policista, který byl tehdy velitelem posádky. „Takové akce ukazují, že jsme schopni pomáhat nejen na vodě, ale i v jejím okolí.“
Zásah dopadl dobře – pacient byl přepraven do motolského traumacentra. Na místě spolupracovali dobrovolní hasiči i profesionální jednotky z Dobříše. „Klíčové bylo, že lidé na místě reagovali okamžitě,“ dodává Štrach, který mezitím pomáhá s úklidem bójí.

Dnešní cvičení skončilo, hladina se uklidnila. Ostatní na břehu ještě probírají detaily, co komu nešlo a co příště zlepšit. Bazén se pomalu vylidňuje. Vrátný zhasíná světla, záchranáři byli dnes poslední. Ze šaten se ještě ozývá smích a útržky rozhovorů. Venku už je cítit listopadový chlad, ale záchranáři odcházejí rozehřátí, tělem i hlavou. Ani s pádem teplot jejich sezóna nekončí, jen se přesouvá pod střechu. Tréninky však nejsou jedinou činností, které se vodní záchranáři mimo sezónu věnují. Zajišťují sportovní akce, například závody veslic, sjezdy divoké vody nebo akce v blízkosti vodních ploch. Nejednou se osvědčili i při povodních. Naposledy v září 2024, kdy pomáhali s evakuací obyvatel v zatopených oblastech Jeseníků. Právě neustálý výcvik z nich dělá unikátní složku, která zasahuje v situacích, na něž ostatní jednotky často nejsou připraveny.

Co je VZS ČČK

Vodní záchranná služba Českého červeného kříže (VZS ČČK) je dobrovolnická organizace založená v roce 1968. V současnosti působí v České republice 36 pobočných spolků s několika stovkami aktivních členů. Hlavní činností je zajištění bezpečnosti na vodních plochách, poskytování první pomoci a spolupráce s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému. Financování zajišťuje kombinace dotací od státu, krajů a obcí, darů, členských příspěvků a příjmů z komerčních akcí či kurzů. Kromě sezónních služeb na přehradách se organizace věnuje i výcviku plavčíků, odbornému vzdělávání a preventivním aktivitám.

Autor: Štěpán Pichl

Příspěvek vznikl v kurzu Mediální tvorba pod vedením Mgr. Ing. Davida Klimeše, Ph.D.