Odpad, dítě, člověk, Flora
Jonáš Zbořil, básník a kulturní publicista, vstoupil na pole prózy pozoruhodnou knihou Flora. Po dvou básnických sbírkách jde o jeho první prozaické dílo, v němž si však zachovává poetické rysy – úspornost, obraznost i vytříbený rytmus.
Příběh se odehrává v blíže neurčeném čase a prostoru, jenž však výrazně evokuje specifické pražské prostředí. Inspirací autorovi posloužila kolonie Na Slatinách, kterou v literární fikci přetváří v „Step“ – neustále se rozrůstající oblast zasaženou urbanizací, plnou odpadu a toxických zbytků, vyvržených lidstvem. Tato zchátralá krajina se přitom stává místem zrodu: ze svých hlubin vyvrhne záhadnou bytost složenou z organických i anorganických materiálů, kterou nalezne bezdětný pár Adam a Sára. Botanička Sára záhy učiní dvě zásadní rozhodnutí: bytost pojmenuje Flora a rozhodne se, že si ji s Adamem nechají.
Pouto, vývoj, růst
Zbořil pracuje s jednoduchou zápletkou, aniž by ubíral knize na hloubce. Struktura dála kopíruje přirozený rytmus přírody – děj je rozdělen do čtyř ročních období (Zima, Jaro, Léto, Podzim), čímž zdůrazňuje proměnlivost vztahů a prostředí. Formálně také slouží k ukotvení čtenáře v abstraktním světě díla. Každý oddíl knihy tvoří sled krátkých kapitol, mnohdy o rozsahu jediné stránky, v nichž Adam přemýšlí, vzpomíná, vnímá okolní svět, prožívá emoce a konkrétně jedná.
Flora, bizarní a záhadná entita připomínající směs rostliny, dítěte a odpadu, je výsledkem lidské lhostejnosti, ale současně i dokladem životaschopnosti přírody. Nejde však o pouhou ekologickou alegorii. Flora je zpočátku objektem péče, který se však postupně mění ve zrcadlo vnitřních stavů obou postav. Sára ke stvoření ihned pocítí instinktivní pouto, ale Adam zůstává zpočátku stranou – hledá vztah k nově vzniklé situaci, k partnerce i k sobě. Zpočátku mu na Floře záleží jen proto, že na ní záleží Sáře, která tak představuje jediné pojítko mezi ním a tímto podivným tvorem. S postupem ročních období se však role obracejí – Sára ustupuje do pozadí a Adam navazuje s Florou čím dál hlubší vztah. Nakládá ji do kočárku a vyráží s ní na procházky do nehostinné Stepi; Flořiny skutečné matky.
Flora významně ovlivňuje dynamiku mezi Adamem a Sárou. Stává se katalyzátorem individuálních i společných proměn, ale také zkouškou porozumění a soucitu. Kniha tematizuje nepochopení nikoli jako selhání, ale jako výchozí bod k porozumění. Rodičovství zde není biologickou daností, ale vědomým rozhodnutím pečovat.
Vedle hlavní dvojice se v ději objevují i další postavy, jež vnášejí do vyprávění nové perspektivy. Dům na okraji Stepi, kde se Adam a Sára o Floru starají, patřil Adamově zesnulé babičce, která ho posmrtně provází celým příběhem. O kontakt s Florou má zájem nejen poněkud dotěrná sousedka Ivana, ale i skupinka zvědavých dětí. Hlavní trojice tudíž není zcela uzavřená do izolovaného mikrosvěta.
Hranice, stírání, prolínání
Zbořilova próza vyniká jazykovou přesností a úsporným, přitom obrazným stylem, v němž se zřetelně odráží autorovy básnické sklony. Důraz klade na rytmus, lyrickou introspektivu i obraznost. Obzvlášť s velkou láskou a péčí popisuje především Step a Floru samotnou. Podstatnou součástí celkového dojmu je grafické zpracování knihy. Design Nikoly Janíčkové zasadil mezi stránky semínka, ze kterých vyrůstají biologické struktury, plísně, květiny i kosti. Vizuální a formální krása knihy tak ostře kontrastuje s odpudivým vzhledem podivné Flory, ale paradoxně ji zároveň i připomíná.
Jedním z nápadných rysů textu jsou dialogy bez uvozovacích vět. Řeč postav tímto působí plynule a intimně, zároveň však klade zvýšené nároky na čtenáře, který musí sám identifikovat mluvčí. V některých pasážích se navíc hlasy postav sbližují a míchají, stejně jako je emočně sbližuje péče a zájem o Floru.
I přes tematickou tíhu a hutnost se Flora vyhýbá okázalosti – s výjimkou ekologické tematiky, která místy vyznívá těžkopádně či očividně. Jednoduchá zápletka a klipovitá struktura knihy dovolují vyniknout její symbolice, citu, i pečlivě budované estetice. Flora tak není jen prozaickým debutem básníka, ale komplexní studií o životě navzdory zkáze a lásce navzdory nepochopení.
Autorka: Anastasia Junová
Jonáš Zbořil: Flora. Il. Nikola Janíčková Klímová.Paseka, 2024. ISBN 978-80-7637-503-1.
Text vznikl v kurzu Literární a knižní kritika pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
