Kdy nás už přestanou vraždit? Dokumentární kniha Spoušť je důležitým příspěvkem do konverzace o LGBTQ+ tématech

Před téměř třemi lety se na Slovensku stala událost, která byla pro střední Evropu považována do té doby za nepředstavitelnou. 12. října 2022 zaútočil mladý muž na queer komunitní centrum Tepláreň v Zámocké ulici a zastřelil dva mladé lidi. Autor Marek Hudec se ve své literární reportáži noří hluboko do jejích okolností. Tragickou událost sleduje do všech jejích následků jako příznak společnosti, která se odmítá změnit a živí se nenávistí k jinakosti. Zároveň tímto zhmotňuje problém předsudečného násilí vůči queer lidem, o kterém se v Česku a na Slovensku mluví jen málo.

Knih s queer tématikou u nás není mnoho, a těch týkajících se skutečných událostí nebo vyjadřujících se k systémovým problémům je ještě méně. To dělá ze Spoušti v podstatě unikát. Kniha zároveň vyšla nedlouho po samotné události, což pro čtenáře její emoční náboj ještě více umocňuje. Pro LGBTQ+ komunitu, která je v našem prostředí v lepším případě opomínaná a v horším přímo démonizovaná, je Spoušť přelomovou knihou v tématech, kterých se dotýká.

Skládá ze tří částí, ve kterých Marek Hudec široce prozkoumává samotnou střelbu, ale i její širší kontext. V první následuje perspektivu lidí, kteří byli přítomní útoku, ale i historii komunitního centra Tepláreň, příběh jejího zakladatele Romana Samotného. Rekonstruuje střelbu z mnoha pohledů a velmi podrobně, což vytváří velmi působivé a niterné líčení.

Druhou část věnuje začátkům queer aktivismu na Slovensku a situaci komunity v devadesátých letech, kdy byli queer lidé odkázaní na navazování vztahů přes inzeráty v časopisech nebo stěhování se do větších měst. Mluví o začátcích bratislavského pridu, o prvních neziskových organizacích bojujících za queer práva a o překážkách, kterým čelili. Tematizuje důležitý problém vyhoření v aktivismu a neziskovém sektoru, který je velkým tématem dodnes.

Třetí část se vyjadřuje k násilným činům vůči queer lidem, k časté neochotě policie se jimi zabývat. Postihuje trend neonacismu na Slovensku, který po devadesátých letech nevymizel úplně. Přibližuje přemýšlení radikalizovaných mladíků skrz příběh muže, který v dospívání také neonacismu propadl, ale postupně se mu odcizil. Snaha pochopit atmosféru, ve které podobné násilí vzniká bez stigmatizace nebo naopak glorifikace vraha, je velkým kladem knihy. Juraj K. nebyl jedinečným svými názory, které jsou odcizeným mladým mužům k dispozici i s celými ideologiemi na internetových fórech, jen tím, že se rozhodl je uplatnit ve skutečném světě.

Zobrazení atmosféry na Slovensku ukazuje bagatelizaci, diskriminaci i násilí, kterému LGBTQ+ lidé čelí a také beznaděj, kterou cítí, když nenachází oporu v politické reprezentaci ani státu. Není potom divu, že mnozí z nich ze Slovenska odchází k nám nebo na Západ. To ale reprodukuje problém vyhoření a absence aktivistů, kteří by se pokoušeli situaci zlepšit. Dílo dává prostor oběma pohledům a přistupuje k nim se soucitem. Z velkého množství pohledů vytváří působivou mozaiku životních zkušeností, které dohromady svědčí o rozsáhlém společenském problému.

Jediná výtka knihy směřuje k prostoru vyjádření aktérů, který poskytuje převážně gay mužům. Je vidět, že se autor snažil alespoň částečně dorovnat jejich zastoupení i dalšími pohledy. Jedna kapitola je věnována rodičům trans dítěte, mezi dotazovanými jsou i dvě ženy, jedna z nich lesba. To je ale v množství gay hlasů, které v knize převažují, nedostatečné. Nedostatek jen kopíruje většinu LGBTQ+ literatury, ve kterých jsou jiné než gay hlasy podobně upozaďované. Rozsahem knihy, která se snaží vyjadřovat nejen k určité situaci, ale i obecně, snad může být omluvitelná a na působivosti ani sdělení knize nic neubírá.

Příběhy dvou zastřelených lidí, Juraje Vankuliče a Matúše Horvátha působí na člověka tak silně právě proto, že jde o dva mladé, jejichž život skončil z nenávisti. Marek Hudec nám poskytuje hluboký vhled do jejich života. Do jejich životních snů, zájmů a radostí. V poslední kapitole je popsán Jurajův běžný den. Ráno si ke kávě vždy dal cigaretu, přes den pracoval v obchodě s oblečením a večery trávil s kamarády v Teplárni. Miloval módu a byl štědrý, experimentoval se svou genderovou prezentací a zkoušel vystupovat v dragu. V něčem se podobal každému, a přitom byl výjimečný.  Obětí se mohl stát kdokoliv, koho známe, kamarád, kolega, příbuzný. Queer člověk si je více vědomý toho, že v dnešní době může stále zemřít kvůli tomu, kým je. Spoušť ukazuje i majoritě, že queer lidem jde o život a že lhostejné krčení rameny, zatímco konzervativní síly připravují menšiny o práva, přestává být dostatečné.

Autorka: Jana Staněk

HUDEC, Marek S. Spúšť: príbehy o láske a nenávisti. Žilina: Absynt, 2024. ISBN 978-80-8203-514-1.

Text vznikl v kurzu Literární a knižní kritika pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.